Delirium tremens
Lucifer
Když píšu tyhle řádky
Vzpomínám na pohádky
Které jsem kdysi psal
Možná ještě nějakou napíšu
Anebo se upiju k smrti
Jsou věci
Které mě stále drtí
Ale já se nevzdávám
Neházím flintu do žita
Mám rád ovesnou kaši
Popadají mě různé amoky
Třeba si vzpomínám
Kdy jsem poprvé dosáhl libida
Nebylo duševní
Ale sexuální
Moje duše si však při tom
Lebedila v rozkošném orgasmu
Protože takový je život
Který musíme nabírat
Plnými doušky
Jinak jsme ztraceni
A po pudu saháme
Na virtuální sošku
Věstonické Venuše
Aby nám aspoň kapka medu
Padla do duše
Něco se kolem změnilo
Říkám si
Nejspíš i něco ve mně
Možná jsem se znovu nalezl
Anebo vylezl z červí díry
Po čtyřech či po pěti
Vzápětí nastalo babí léto
Mírumilovné období
Kdy se člověk může schoulit
V pavoučích sítích
A bezobsažně zapomenout
Takřka na všechno
Upadat do snů
Jako blázen
Kterému nastrčili
Nový bazén
Aby si mohl zaplavat
A potom odplavat
22.09.2022, 11:46:11 Publikoval Luciferkomentářů: 4