Poetický koutek


« strana 2 »

Slunce po bouři


V zámeckém parku v Krásném Dvoře hromy bily do korun stromů a blesky objímaly jejich kořeny. Dvě ztracené duše sochal deštný příval, a pak zase vysvitlo slunce. Ta horkost v jeho objetí však netrvala dlouze. Opět se zatmělo, když kalíšek vína byl už skoro prázdný. Bum! Prásk! Slzavé údolí.! U vlakové zastávky bez budovy jim do úst popadaly třešně ze stromu poznání, který tam stál tak sám. Ona řekla: Ještě! Ještě? A sluneční vlak vyjel z deště.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Rozmítač myšlenek


(Nesmyslných)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Čtvrtý máj (modelový)


Modelínová kolonie májová se kolem mě koulela jako obří popelnice. Tu a tam jsem skvostně naslouchal, ačkoli jsem už skoro hluchý. Sem a tam jsem se podíval, ačkoli jsem už skoro slepý. Ale stále ještě mohu, bez uší a bez očí, jenom hmatem, ten ještě mám v pořádku. A na každou řádku jsem schopen napsat báseň, ne jednu, třeba tisíce či miliardy. A v mých očích, které snad ještě vidí, se budou skvět všechny girlandy, anebo taky třeba vůbec nic. I naprosté temno je naprosto důležité. Jako ten čtvrtý modelínový máj.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Neúnavná


Hříchy mládí v člověku nastartují vzpomínky. Posílám jeden z "hříchů". Tenkrát, když jsem si psala svoje básničky do  šuplete - připadal mi život stráááášně zlý, a nedobytná láska ze všeho nejhorší. To jsem ale vůbec netušila, co přinese život dál. Kdybych nadále dále veršovala, vypadalo by všechno úplně jinak. Přes cedník tisíců dní ale přece jen nepropadly krásné chvíle, které se nám daří životu urvat. Člověk se naučí vážit si všeho pěkného a už ho pudy nepudí kopírovat pocity na papír. Tenkrát byly endorfiny v rozpuku… Omluvte zamilovanou holku.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 11         


Jarní přeháňka


Kdysi jsme ve škole dostali domácí úlohu – napsat jarní úvahu. Tak tady jedna je. Je to "pohled" do okýnka přírody a neustále se opakujících příběhů…

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 12         


Balada o řeči očí


Tuto baladu jsem zplodila před "sto" lety, jako cvičný náboj do svojí tvůrčí pušky. A byla jsem zvědavá, zda jsem se trefila do některého z lyrických žánrů. Neustále objevujíc Ameriku jsem se až teď dopracovala prostřednictvím internetu k tomu, že ASI vím, o co jde. Ve výkladu o básnických formách se v tomto případku jedná o takzvaný tónický verš…. Abych nemarnila mnoho prostoru, přepisuju tuto baladu do tvaru prózy, nicméně obsah je zachován.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 9         


Hodina etiky


(Anglie na jaře v roce 1998)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 21         


Dubnová rána


(Tak krásně nanicovatá)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


Rána žen (Báseň sentimentální)


Málokdo nebyl někdy políbený poezií. Holky jsou na tom asi líp než kluci, jsou citovější.  Tedy moje generace. Tyhlety nové možná ani neví, co to verše jsou. Mě tvorba chytila dost pozdě, asi kolem třicítky, a ta dekáda potom stála za to, i vzpomínky na ni. Věnuju se jarnímu úklidu a našla jsem hodně silnou složku papírů, kde celá desetiletí spala slova, která jsem tenkrát sypala z duše. Papír už je léty žlutý… Nechala jsem se okouzlovat verši všech klasiků a jednu dobu zvítězil Antonín Sova. A jeho balady. Sova i proto, že to byl můj prapraprabratranec z maminčiny strany a cítila jsem, že s ním souzním. Dopustila jsem se tenkrát drzosti a napsala jsem baladu o ženách. Má název Rána žen a podtitul - báseň sentimentální. Předkládám ji publiku beze studu, protože každý se může dopustit omylu.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 8         


«   1    2    3  4  5  6 . . . . . . . . . .  26  27  28  29  30   »