Poetický koutek


« strana 1 »

Magorovy labutí písně


Na Ivana Martina Jirouse alias Magora jsem tady upozornil ve chvíli, když se odebral do magorových věčných poetických lovišť. Nebyl jenom básníkem, ale i člověkem, který se odmítal podvolit jakémukoli totalitnímu nátlaku, a to i za každou cenu. Byl to velmi slušný člověk, který neuměl a ani nechtěl lhát, a tak byl za své pravdivé názory pětkrát odměněn žalářem. Během jedné ze svých návštěv komunistické věznice (ve Valdicích) napsal sbírku básní, která se jmenuje Magorovy labutí písně. Sbírka vyšla v samizdatu v roce 1985, v roce 1986 v Mnichově a v roce 1989 v Purley na jižním předměstí Londýna. Předkládám několik ukázek z této Magorovy sbírky, které jsem doplnil jedním zajímavým dokumentárním filmem (videem) na jeho počest.

 

Lucifer


Což nutně když se básník dusí

exodus následovat musí?

Labuť divný pták zpívá umírajíc

přece stejně krásně z naší strany hranic

 

*

 

Monotónní můj itinerář posledních let.

Jako bych už jen s eskortami

měl Čechy uvidět

V Klášterci nad Ohří na římse

spatřil jsem Pannu v elipse

paprsků zářivých

Nepomodlit se byl by hřích.

Z chomutovského jel jsem soudu.

Poslední léta rodnou hroudu

vidím jen na eskortách

Ach

Však kdybych přistál třeba v Orly

ta záře světla od mandorly

navždycky by mě minula

A úsměv taky neviděl bych

který na duši Jirka Tichý

hodil mi jako horké cíchy

Nepomodlit se byl by hřích

 

*

 

Svět se připravuje k střetu

já v kostele plném skřetů

třímám autogenu plamen

Je to plamen pekla, Pane?

Osvoboď mě od něj. Amen

 

*

 

Dneska poprvé pokušení

proniklo mi až kostní dření

Týden už hlohy na dvoře růžově rozkvétají

V noci se živé sny mi zdají

na dnešek s Julianou

mluvili jsme o emigraci

Ráno přijeli estébáci

a málem duši svou

dal jsem jim ke kremaci

 

*

 

Když vypustí nás z našich cel

po cestě do kostela

kvete na dvoře jitrocel

a fasáda se bělá

ve slunci oslnivě

však uvnitř chrám je tmavý

 

Buď Bože milostivě

K nám shovívavý

 

*

 

Ve vykropeném domečku

svěcenou vodou

čekáš na mne, můj miláčku

Ovečky na obrázku jdou

jedna tam a dvě nazpátek

Taks mi to řekla kdysi

anděli kychyňský

Holčičky tiše spí

do jejich dechu mísí se

poklidné chroupání.

To beran spásá pod okny

rozkvetlý heřmánek

Tak nějak zlatý věk

vypadal asi

Odkud má přijít spása?

Modře se leskne forma

beránka nade dveřmi

Odlesk Beránka na nebi

v kterého věřím

Ostříhá pastýř nebeský

stádo v svém ovčinci

Náruči jeho ochranné

V pokoře vás tři

svěřím

 

*

 

Na chvíli jednorožec zdržel se u studánky

královna Gwendolyna v habrovém loubí

na něho se dívala

Zatímco pil

lilie zlatohlavá vyrostla pod kopyty

Polední vánek sebral z jejího květu pyl

královna zachvěla se

když vůně dostihla ji

Pak mrak se rozptýlil

a všechno bylo jako dřív:

mýtina prázdná

na vodě tkvěl vychladlý obraz habroví

 

*

 

Za údolími lesy

jinde než kde jsi nejsi

v dálce kde modré hory

 

memento mori

 

daleko dál než Kartouzy

ve městech cizí rathauzy

daleko za obzory

 

memento mori

 

vlaštovky čápi rorejsi

nedoletí tam kde Ty jsi

za zdmi stěnami dvory

 

memento mori

 

nad mořem vlhké útesy

blíž než tam kde teď pro mne jsi

lodě plují a vory

 

memento mori

 


komentářů: 2         


Eschatologická


(Bez začátku a bez konce)

 

Lucifer


Pochybnosti se mnou vždycky cloumaly

O tom se nedá disputovat

Možná jen na okraj když srdce už neví

Kolikrát má zabušit

Ale to není podstatou oněch pochybností

Srdce si může tlouci do bubnu

Ale já vím

Že pochybnosti tady budou

Vždycky

 

Nikdy jsem netušil ani chtěně

Že na imaginární zdi se mohou promítat

Nechtěné přízemnosti

Jak jsem byl naivní

Kolikrát jsem této kardiovaskulární ambivalenci

Nevěřil

Jenomže tam byla

Až konečně jsem pocítil

Že už vlastně nic nevím

 

Apokalypticky jsem byl přinucen

Ponořit se do něčeho

Co nemělo vůbec žádný tvar

Bez duše a bez těla

Ale to nebylo vůbec podstatné

Protože jsem pochopil

Že je tomu úplně jinak

O čemž se nedá disputovat

V podstatě nijak

 

Něco se sice našlo v doteku

Jenž byl apokryfní satisfakcí

Mých zvláštních eschatologických vizí

A trpěl lidským teplem

Někde na okraji všech galaxií

Jenže už bylo pozdě

Navždycky

O čemž se nedá absolutně disputovat

Bez začátku a bez konce

 


komentářů: 2         


Pád do propasti


(Odkud už není kam padat)

 

Lucifer


Díval jsem se do propasti a věděl jsem

Že čím déle se budu dívat

Tím pravděpodobnější bude

Že do ní spadnu

Jenže já to chtěl

Nevěděl jsem proč

Ale nemohl jsem odvrátit svůj zrak

 

A pak jsem pochopil

Že hledám její dno

Které z mých výšin vidět nebylo

A já ho chtěl spatřit

Dotknout se podstaty propasti

Abych pochopil

Co až dosud mi bylo odepřeno

 

Tím se začal můj pád do někam

Jehož konce jsem tak lačně očekával

Ve skutečnosti to bylo

Odnikud do nikam

Ale ten pocit

Se nedal nahradit ničím

Co jsem až dosud zažil

 

Padal jsem zprvu zvolna

Něco mi v tom chtělo zabránit

Snažilo se mě to nadnášet

Ale pak jsem pochopil

Že se tomu brání má vlastní nejistota

Kterou jsem musel definitivně potlačit

Abych dopadl mnohem rychleji

 

Časový horizont se pak scvrknul

Na neuvěřitelně krátký okamžik

Což mělo za následek

Že jsem si ten pád vlastně neužil

Ale pak jsem pochopil

Že samotný pád je o ničem

O všem je dno propasti

 

A tak z nečista do čista

Ocitl jsem se na dně propasti

A konečně pochopil

Že už tam na mě čekalo

Po nekonečné věky

Jež jsem strávil zbytečnými věcmi

Které mi nebyly vlastní

 

Nemám už žádnou touhu

Vrátit se do těch nebetyčných výšin

V nichž jsem se cítil naprosto nesvůj

Jsem teď svým

Bezodkladně sám sebou

Na dně své vlastní propasti

Odkud už není kam padat

 


komentářů: 8         


Letní imaginace


(Bez jakékoli performance)

 

Lucifer


Představ si lesy vzhůru nohama

Kořeny se šplhají k obloze

Větve se noří do podzemí

Kde hledají své prameny

Aby se znovu zazelenaly

Prameny vzhůru rukama

 

Představ si číši plnou lásky

Kterou jsem zvrátil v rozlivu

U naší poslední večeře

A kolem tolik divukrásné zvěře

Do které jsi nonšalantně píchala vidličkou

A mezinožním nožem malovala obrázky

 

Představ si muže s růží v krku

Jak se rozhořčeně klaní tvému stínu

A rukama se tě nemůže dotknout

Protože nic takového nemá

Plameny dolů nohama

pomilováníhodném letním úprku

 

Představ si cestu nikam vedoucí

Jak po ní kráčíš s někým úplně jiným

Jehož jsi nikdy nechtěla

Ale teď si nemůžeš pomoci

A on s tím nemůže nic udělat

Jelikož není vševědoucí

 

Představ si kašnu bez vody

Uprostřed pouště bez písku

A dva velbloudy

Kteří nemají ani jeden hrb

Na který bys mohla nasednout

A vychutnat své svobody

 

Představ si vodu bez kašny

A muže bez růže v krku

Stejně tak lásku bez číše

A cestu vedoucí úplně všude

Ledoborce v horoucím pekle

A pošťáka bez brašny

 

Představ si koitální zvukové rezonance

A šepot bezodkladně oněmělých

Hlas všemocného bez hlasivek

Úpění zdravých v nemocnicích

Své první milování

Bez jakékoli performance

 


komentářů: 29         


Jako někdy o slavnostech


Domnívám se, že v těchto vedrech není možné nic než básnit. Nejlépe v ledovém bazénu, ale kdo ho má. Upřímně se přiznám, že nemám bazén, natožpak ledový a nemám ani jakýkoli momentální sklon k básnění, jelikož moje neurony se smaží na pekáči. Takže přenechám slovo někomu jinému. Někomu, kdo své básně smažil, když jeho neurony prskaly jako škvarky v ledničce. Přenechávám slovo nejen tomu básníkovi, jemuž se klaním až úplně hluboko do země, ale i Stelle, která po prvním výběru „V sadě mezi jabloněmi“ připravila s razantním ženským předstihem i tento druhý, slavnostní.
(Perex sepsal bez vědomí autorky tohoto poetického příspěvku, jakož i bez vědomí autora básní Ivana Wernische Lucifer v letním bezvědomí.)
 
Stella

Ivan Wernisch

 

Nechval dne před večerem

 

Odpoledne, kolem páté,

začali se všichni sbíhat

na náměstí Vrchlického,

kde hoří dům č. p. 7,

hoří celé první patro,

ale požár zachvacuje

koloniál pod podloubím.

Je třeba vynášet zboží!

Muži odkládají saka,

vyvalují z krámu bečky,

vynášejí pytle mouky,

pytle krup a pytle čočky,

vynášejí těžké bedny,

židle, stůl a almaru.

Kdekdo volá: Kde je Klimša?!

Za chvíli to na náměstí

vypadá jak na výstavě,

jako dobročinný bazar.

Konečně je tady Klimša,

nemůže však najít klíče

od požární zbrojnice.

Je třeba vyrazit dveře!

Zbrojnice je otevřena,

stříkačka však uvnitř není,

protože ji Klimša půjčil

ku stříkání zeleniny.

Pohoršený dav se tedy

vrhá na opilce Klimšu,

ten však skočil do zahrady

a zahradou skočil k lesu.

Pendlovky opřené o strom

ukazují 9 hodin,

č. p. 7 dohořívá,

ve městě je hluk a záře,

jako někdy o slavnostech.

 

(Z básní Václava Rozehnala)

 

Vedřiny

 

Nikde nikdo nikde nikdo jen velkopopovický

Kozel kráčí podél zdi.

Teď vyšel kdosi zpoza rohu. Taky jen nikdo.

Jako já.

Otevřely se domovní dveře zavřely se nikdo

nevstoupil ani nevyšel.

Nikde nikdo. Jen velkopopovický Kozel kráčí

podél zdi.

O trafiku se lámou stíny

kolemjdoucích stínů. Je něco po páté.

Den u konce. Ještě je něco na dně sklenice.

Podél zdi kráčí kozel.

 

…..............................

 

Já už jsem ti jednou řikal,

řikal jsem ti už mě neser!

Matička popadla valchu,

praštila mě s ní přes hlavu:

stará kopla do kolíbky,

kolíbka se rozsypala.

Dyš to viděl muj synáček,

šáhnul pod skříň pro sekeru.

Dyby tu sekeru uzved,

byl by mámě přesek hnátu.

Má stará se rozeřvala,

že to probudilo dědka,

dědek vylít, začal všecky

mlátit prknem vod postele.

Matička se rozbrečela:

že se nestydíš, ty prase,

běhat tady bez kalhot!

 

 

Poučení o perspektivě

 

Půjdu-li tam - - - anebo tam - - -

každým krokem povyrostu… záhy mi budou

ty nejvyšší stromy do pasu. Vida, pan

profesor kreslení měl pravdu, hoj!

Spatřím jakousi chaloupku a jen tak

z obří rozvernosti si na ni dřepnu.

   Křáp! Nikdo ani nekvikne. Půjdu dál,

třeba potkám někoho, s kým bude legrace.

A taky potkávám - - - pokaždé menšího –

vždycky naň pořádně zahřímám –

hoj! hoj! hoj!

      Zanedlouho však potkávám postavičky

tak malé, že nerozeznávám zděšení na jejich tváři.

Nejvyšší stromy do půli lýtek. Čáp

do rybníka! Překračuji ves. Ale až půjdu

zpátky! Hoj!

 Až půjdu zpátky - - -

     a jejda, pane profesore, vaše zákony

platí i na zpáteční cestě? - - - Obrátím

se a vidím za sebou rovinu - - - holou

pláň - - - maloučko zvlněnou...

hoj...

 

Tancovaly cibuličky

 

Tancovaly cibuličky

a papričky tancovaly

točily se dokolečka

tancovaly s fazolemi

ve velikananánském hrnci

Ach to byl překrásný večer!

Ohýnek mlaskal

mlsal šišky

mlaskal a chroupal polena

Měsíček na mě

koukal z výšky

ohříval jsem si kolena

 

…..............................

 

stále se nemohu zbavit pocitu

že kamsi kráčím

 

když mluvím s lidmi

mám nepříjemný dojem

že cosi říkám

 

cosi čemu bych měl nějak rozumět

Kdybych              kdybych

 

ale to nic

to přejde

 

Zdroj: Wernisch, Ivan: Včerejší den, Mladá fronta, Praha 1989

 


komentářů: 4         


V sadě mezi jabloněmi


Jak je to krásné, když se potká radost ze života se zkušeností a když se potká tradice s modernou a – když básníci s německými jmény jsou nejčeštější…

 

Stella


Ivan Wernisch

 

Panenka Marie

 

Není k zahození,

je hezká docela,

je hezké chodit s ní

do kavárny U kostela.

 

Zamilovávání

 

Ubožáčku, co je ti,

ubožáčku ubohý,

ubožáku, ubožáčku.

 

Piky piky na hlavu…

 

Jestli máš někoho,

lískovým šípem ho zabiju

a hodím do sklepa.

 

Piky piky na hlavu…

 

Koupím si šedý klobouk a nechám narůst vousy,

budu nosit jizvu nad okem a vlasy do čela,

najdu si pokoj s lenoškou, se stolem

a s návštěvami.

Bude tě hlídat pes.

 

Piky piky na hlavu…

 

Nechte mě.

Tři korunky do země,

nehraju, nechte mě.

 

V sadě mezi jabloněmi

 

Už se hosté rozloučili,

už odjely všechny vozy,

v sadě mezi jabloněmi

zůstal stůl prostřený bíle.

Po tom dlouhém, bílém stole

mezi tácy, sklenicemi,

talíři a omáčníky,

mezi mísami a džbány

prochází se velikánský,

veliký černý havran.

 

V sadě mezi jabloněmi

na bíle prostřeném stole

černý havran krákorá,

pomrkává zlostným očkem,

zlostným očkem zlomyslným.

Pomlouvá hostinu,

pomlouvá ženicha,

pomlouvá nevěstu,

ze všeho nejvíce pomlouvá nevěstu.

 

Ženich leží pod moruší,

leží, zacpává si uši –

nekrákorej, havrane!

Ale havran ne a ne,

ne a ne a nepřestane,

nepřestane s krákoráním:

 

to vám byla krákrá svatba,

ženich, protože je krákrá,

vzal si krákrá nevěstu!

 

…...............................

 

Zaskřípěl kafemlejnek

v trnkovém roští

Vždyť je to ptáček.

Teď skáče ouvozem

ptáček z trnové houště.

 

…................................

 

Proč bych tam chodil

když mě zvou

Pročpak bych pospíchal

když na mě čekají

Jen ať trpí když jsou hloupí

já sám si otevřu

šimpanzskou flaštičku

a až ji vypiju

budu si libovat.

Ještě mě tralala

má někdo na světě

rád

 

…..........................

 

Kdo mohl, zaplatil,

kdo zaplatil ten si užil

Teď odlétá komínem,

marnotratník. Inu –

užil si

 

Tak tedy toto zde je takzvané tágo

Mýlím se? Bidlo k postrkování hodin?

Časotvorné bidlo! A propos:

kolik je? Dvě. Pak tedy jedna pro každého.

Spokojen?

 

Spokojen. Dvě s poledne – dost času na to,

abych někam zašel, málo abych vymyslil kam.

 

Konečně večer

 

Konečně večer

zachraň se kdo můžeš

matrace skřípou

ein Jagdhorn schallt

the sunlight on the garden

hart wird es und wird kalt

ah my baby of Babyllon

the rain of Liboc padá na London

a na marťanská kriketová hřiště

teď mazej domů

 

Zdroj: Wernisch, Ivan: Včerejší den, Mladá fronta, Praha 1989

 


komentářů: 37         


Letní sadomasochistická


(Pomilováníhodná)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Letní pohlazení


(Erotickomaniakálněepické)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Slunce po bouři


V zámeckém parku v Krásném Dvoře hromy bily do korun stromů a blesky objímaly jejich kořeny. Dvě ztracené duše sochal deštný příval, a pak zase vysvitlo slunce. Ta horkost v jeho objetí však netrvala dlouze. Opět se zatmělo, když kalíšek vína byl už skoro prázdný. Bum! Prásk! Slzavé údolí.! U vlakové zastávky bez budovy jim do úst popadaly třešně ze stromu poznání, který tam stál tak sám. Ona řekla: Ještě! Ještě? A sluneční vlak vyjel z deště.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Rozmítač myšlenek


(Nesmyslných)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  23  24  25  26  27   »