.:: Neviditelný čert ::.

Dveře do léta 2

Začíná léto. Už bylo načase. Přemýšlím, jak ho přivítám. Asi tím, že sundám zimní oblečení. Dělám si srandu. Už od března chodím až na výjimky, kdy skutečně skoro mrzlo, v kraťasech. V červenci se chystám vyrazit na výlet s přítelem Tondou, jeho ženou a obrovskou labradorskou fenou Bárou. Před chvíli jsem to mobilem půl hodiny diskutoval s Tondou, což krutě zarazila jeho žena Iva, jelikož mu naservírovala snídani.

Lucifer

Kam pojedeme, ještě netušíme. Možností je mnoho, od Aše až po Košice. V Košicích jsem ještě nikdy nebyl. Možná Vysoké Tatry, nebo Olomouc. Na Svatým kopečku jsem byl už asi třikrát, jak mě tam doba zapomněla.

Anebo Litomyšl. Pozdě v noci k ránu.

Nad zámkem v Litomyšli

vznáší se horkovzdušný balón

Je pozdní večer

z terasy pensionu Kraus

se stává tanečníkův salón…

Nad renesančním zámkem

v Litomyšli

vznáší se Váchalovo tajnosnubné přání

Je pozdě po ránu

a z terasy pensionu Kraus

se stává poslední

litomyšlené

přijímání

Otevírám dveře do léta, abych nezapomněl, na co jsem už zapomněl. Abych se znovu narodil, ačkoli nejsem krokodýl.

Kdysi jsem četl vědecko-fantastický román Dveře do léta od amerického spisovatele Roberta A. Heinleina. Mám ho ještě v knihovně.

Ústředním motivem knihy je cestování v čase. Název knihy vychází z poznámky autorovy ženy Virginie, která podotkla na adresu jejich kocoura, který nechtěl jít ven do zimy, když měl otevřené dveře: „Hledá dveře do léta.“ Heinlein pak román napsal za pouhých 13 dní.

Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne. A když ne do léta, tak alespoň do lepších časů…

Je léto

Žhavými polibky bodají paprsky slunce

Pár havraních mudrců už dávno odletělo

Je doba letní evoluce

V horečkách bloudí opuštěné vločky sněhu

A stařenky u ohně vyprávějí

že léto značí změnu…

Je léto

Vracím se nocí loukou v ústech růži

A s chutí yperitu se skláním k tvému stínu

Rosa z mých doteků se třpytí na tvé kůži

Zima se vrací zpátky do pramenů

Je krátce před svítáním

A jarní červánky zas vrací létu svoji něhu

15.06.2026, 07:41:04 Publikoval Luciferkomentářů: 1

Loreta

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984), kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Napsal obrovské množství básní, z nichž většina mě nijak neoslovila. Některé ale ano. Nejvíce U pražské Lorety. Loretánské náměstí znám. Mnohokrát jsem ho navštívil. I V stínu kapradiny, kdy mi do uší zněly loretánské zvonky.

Lucifer

Celý článek »

06.01.2026, 01:15:17 Publikoval Luciferkomentářů: 0

Neviditelný čert

Nepravidelný obšťastník

Poetický koutek

Dveře do léta 2

Malá letní

I tak se stýská

Nostalgie

Zimní umdlévání

Loreta

Osvobození

Appassionata

Hibernaculum

Přichází podzim

Osamělá

Zrcadlové bludiště

Language

Témata

Odkazy

Login

Počet přístupů

Archivy

Username
Password