O chlapečkovi (na hradě z písku)

rubrika: Pohádky


Chlapeček na pláži osaměl. Jeho rodiče někam odešli. Všichni někam odešli. Už ani nevěděl kdy a kam, protože si stavěl hrad z písku.

 

Lucifer


Když chlapeček přišel s mámou a tátou na pláž, všude bylo plno lidí. Někteří polehávali či posedávali, jiní postávali či pobíhali s nějakými předměty, s kterými mávali nebo je po sobě házeli, někteří se na pláž posunovali z moře, jiní se zase z pláže posunovali do moře.

 

Máma s tátou vybrali jedno z mála volných míst pod slunečníkem, kde rozložili pár svých věcí, a pak buď polehávali či posedávali, nebo se střídali v odcházení a přicházení do moře a z moře. Střídali se, protože chlapečkovi se tam nechtělo a oni na něj byli hodní.

 

Chlapeček se chvíli nudil, a pak si začal stavět hrad z písku. Ve své malé dětské duši si představoval nejrůznější pohádkové bytosti, které na tom hradě žijí. Máma a táta ho občas pochválili, že ten hrad je hezký, že se mu povedl, že je šikovný, a chlapeček se stále více a více nořil do svých dětských vizí. Přestal vnímat okolí, ani si nevšiml, že ho máma a táta už nechválí, že už mu nedávají ani napít se z kalíšku limonády… Chlapeček se přidal ke svým pohádkovým bytostem na hradě z písku.

 

Když uplynula doba, které mohla být hodně dlouhá, anebo hodně krátká, chlapeček totiž reálný čas vůbec nevnímal a na jeho hradě z písku běžel úplně jinak, někdy neběžel vůbec; prostě když chlapečkovi uplynula jakási virtuální doba, pocítil únavu a ze svých vizí, ze svého pobytu uvnitř svého hradu z písku se začínal probouzet do plážové reality.

 

Když se probudil a rozhlédl se kolem sebe, nikoho nespatřil. Pláž byla zcela prázdná, všude ticho, žádné radostné zvuky plážových osadníků, jen mořské vlny s nepříliš hlasitým a stále se opakujícím šuměním omývaly pláž. Máma a táta nechali na pláži všechno, co si tam přinesli, všude ležela spousta opuštěných věcí, které plážovým osadníkům sloužily k uspokojování jejich plážových potřeb. Nikde však nikdo z nich. Ani máma, ani táta. Nikde nikdo, jen ty vlny s tichým šuměním omývaly opuštěnou pláž.

 

Chlapeček se nadechl, zboural svůj hrad z písku a podél pobřeží se svým dětským krokem vydal nalézt nějaké další plážové osadníky, nějakou další mámu, nějakého dalšího tátu. Vydal se někam, kde by si mohl postavit nějaký další hrad z písku, který by osídlil nějakými dalšími pohádkovými bytostmi.

 


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

1 Každý si nese své břímě
t5MkS8 (neregistrovaný) 27.04.2013, 08:34:17
Už otvírá vrátný brány
už pofoukal vítr rány
po dlouhé noci
blíží se ráno

http://www.youtube.com/watch?v=uNkyFHtF1r0

«     1     »