Neviditelný čert

Někde hodně hluboko v opuštěném koutě jednoho z nesčetného množství vesmírů se nalézala velmi zářivá hvězda, kolem níž se kupilo početné stádečko planet, planetek, asteroidů a podobných těles a tělísek nejrůznějších rozměrů. Na jednom z oněch větších těles vzkvétalo bohaté a mocné Sluneční království. Králi Slunnému Tři sta třiatřicátému se jednoho rozmarného léta narodila roztomilá princeznička, a to i přesto, že si přál prince, protože už cítil, že potřebuje svého následovníka. 

Lucifer

Ve Slunečním království bylo zvykem, že když se královi a královně narodil nějaký potomek, tak byl hned za nejbližšího kuropění vynesen na hradby královského paláce, pod nimiž se shromáždily davy poddaných a čekaly, až bude toto nové královské dítě pokřtěno prvním slunečním paprskem. Jak bylo dávnými tradicemi stanoveno, tak král Slunný Tři sta třiatřicátý také učinil. Sluneční poddaní se tentokrát shromáždili v tak nebývalém množství, že v zadních řadách museli používat silné dalekohledy.

Nově narozená princeznička tichounce spočívala na hradbách v královském povijanu. Král Slunný Tři sta třiatřicátý hleděl k červánkovému obzoru a poddaní hleděli na královský povijan. A pak se nad obzorem objevil první paprsek hvězdy Zářivé. Všichni dvořané, poddaní a dokonce i upovídaná královna ztichli, že by bylo slyšet padnout i špendlíček. První paprsek pak konečně dorazil až ke královskému povijanu a když se dotkl princezničky, tak ta spustila tak děsivý povyk, že všem přítomným okamžitě zalehly uši a někteří pak museli dokonce vyhledat odbornou ušní pomoc.

Po tomto nepříliš zdařilém slunečním křtu se velmi brzy ukázalo, že princezna dává přednost nočnímu životu. A tak jí začali říkat Nočněnka. Pro krále Slunného Tři sta třiatřicátého to bylo jistě velmi tristní zjištění, protože na celé planetě se nikdo nočnímu životu nevěnoval. Jakmile zapadla hvězda Zářivá a žádný její paprsek se už nepromenádoval královstvím, všichni se okamžitě odebrali do ložnic a nevylezli, dokud nevylezl první paprsek hvězdy Zářivé. Leč král Slunný Tři sta třiatřicátý byl nejen velmi moudrý panovník, ale také velmi hodný tatínek, a tak nechal Nočněnce po dovršení její dospělosti vybudovat v jednom tajemném zákoutí královského paláce noční bar, kterému se pak časem začalo říkat U Nočněnky. V něm Nočněnka pak trávila své solitérní noci. Co dělala Nočněnka před dovršením své dospělosti, to zůstalo utajeno a ani bulvární plátky Slunečního království se nedopátraly byť jen zrnka náznaku.

V baru U Nočněnky bývalo veselo. Nočněnka se v něm nalézala pouze jako jediná živoucí bytost, ale její starostlivý královský tatínek jí nechal v tajných královských laboratořích sestrojit nejrůznější roboty, robůtky, androidy, holografické osoby či osůbky, zkrátka U Nočněnky bylo vždycky velmi nabito a veselosti zde nikdy nechybělo. Ale nebylo to jenom o veselosti. Většina těch virtuálních postaviček byla naprogramována značnou duševní, duchovní, literární, básnickou, filosofickou, ba dokonce i vědeckou kapacitou, takže se Nočněnka ani v nejmenším nenudila.

Kdy se Nočněnka vším tím zábavně vědeckotechnicko filosoficko básnicko literárně duchovním mudrováním unavila, přitulila se ke své nejmilejší virtuální osůbce a s ní se odklidila do ještě temnějšího koutku baru, tak temného, že i ta nejtemnější noc by mohla závidět. I když Nočněnka již dospěla, stále se v ní projevovalo malé a bezmocné dítě. Její nejmilejší virtuální osůbka měla podobu hodné, moudré a starostivé stařenky, která se podle její potřeby měnila na hodného, moudrého a starostlivého stařečka. Zatímco v baru nadále probíhala neskonalou jurodivostí nadchnutá a všelikým mudrlantstvím prodchnutá zábava, Nočněnka se choulila ke své stařence a střečkovi v jedné virtuální osůbce a poslouchala tak krásné a moudrostí obdařené pohádky, o jakých se v této a jiných podobných nočních chvílích nezdálo ani náhodou nikomu z dvořanstva, včetně krále a královny, natožpak veškerého poddanstva.

S prvním paprskem hvězdy Zářivé bar U Nočněnky utichl, že by bylo slyšet padnout špendlíček. Nočněnka bez váhání upadla do okamžitého spánku a virtuální postavy byly od svých energetických zdrojů sakumprásk odpojeny. Celý zbytek Slunečního království se probudil a za neskonalého klanění svým zářným paprskům kutal, kutal a kutal na všem, na čem se v tomto království kutat dalo.

A tak běžely dny, týdny, měsíce, roky, desetiletí a k tomu ještě pár staletí než v jednu pozdní noční chvíli na dveře baru U Nočněnky zaklepal princ pocházející z Měsíčního království a představil se jako Deněnka. Uklonil se Nočněnce a řekl jí, že přijíždí ze svého baru U Deněnky, v němž stejně jako Nočněnka ve svém baru celé noci tráví celé dny, zatímco všichni ostatní v jeho království po všelikém nočním kutání spí. Slovo dalo slovo, ruka spočinula v ruce, ústa se přimkla na ústa, den se spojil s nocí a obě stále ještě mladé královské děti se rozhodly, že zbytek života stráví spolu. Když si Nočněnka a Deněnka vzájemně slíbili věrnost, odletěli do úplně jiného koutku jednoho z nepřeberného množství vesmírů, kde nalezli planetu obdařenou jednou krásnou hvězdičkou a jedním krásným měsícem, no a tam spolu až do skonání všech věků žili ve dne v noci.

Konec

20.06.2013, 00:06:58   Publikoval Luciferkomentářů: 13