Už tady dlouho nebyla pohádka, takže se chápu klábosnice, abych Neviditelného čerta opět obdařil nějakým pohádkovým námětem. Jak se však nakonec ukáže, má pohádková klábosnice se zcela neslušně zašprajcovala ve chvíli, kdy pohádka mířila k tomu podstatnému. I přes všechnu tuhle banální záležitost jsem se rozhodl toto psaní zařadit do Pohádkového koutku. Finále, dotlučené po zaseknutí klábosnice, se sice bude nacházet už na holé zemi, ale snad mi to projde. I na potlučené holé zemi se může válet nějaká pohádka.
Lucifer
V jednom království umístěném ve vesmíru takovým způsobem, že by ho nenalezla ani loď vesmírných Toulalů, se jednoho planetárního dne narodila velice nevšední princezna. Nevšední byla v tom smyslu, že dělala něco, co v tom království nedělal nikdo. Bylo to totiž společensky naprosto nepřípustné. Ona se lekala.
Lekat se v království Nelekavém je i u obyčejného obyvatele, zpravidla poddaného, vážným porušením toho nejdůležitějšího etického, a svým způsobem i politického kodexu. Základní povinností všech obyvatel království Nelekavého bylo pokoušet se při jakékoli možné i nemožné příležitosti někoho vylekat. Byla to základní zkouška nerozborné normálnosti, jíž se z hlediska principu mravního říkalo morálnost, obyvatel Nelekavého království, což samozřejmě znamenalo nerozbornou nelekavost.
Každou chvíli někdo na někoho vybafl, zařval, vyřítil se na něj s odjištěným paprskometem a tak dále, a každý takto zkouškou morálnosti poctěný se okamžitě začal smíchy válet po nejbližší podlaze. Obyvatelé, kteří projevili jakýkoliv náznak úleku, byli okamžitě deportováni do nejbližšího nápravného zařízení, kde jim byl ďábelský úlek vymítán z hlavy tak dlouho, dokud nebyl i se svými nositeli kompletně vymeten do poslední superstruny.
Princezna, o niž je tahle pohádka, se však vylekala okamžitě po svém porodu, když na ni královské porodní asistentky vybafly: „Bububu!“. Šéf tajné královské služby musel celý ten nepřípustný incident okamžitě uklidit pod nejbližší koberec, porodní asistentky skončily v nejbližším supernápravném zařízení, a královský pár naprosto nelekavým způsobem řešil problém, co si počít s tak nečekaně lekavou princeznou, kterou nelekaví poddaní začali potajmu a nenápadně nazývat Lekavá.
No a v této chvíli musím tak povzbudivě rozjetou pohádku opustit, především proto, že se mi stalo něco naprosto nečekaného. Ztratila se mi totiž její nit, vypadl jsem zkrátka z pohádkového rytmu, který se automaticky a bez mého vědomí dokončoval někde v nedosažitelné dáli, a já jsem s úlekem zjistil, že už ani mákem netuším, kam jsem chtěl tu pohádku dokumulovat.
Nedávno jsem ve večerním zimobraní s jistým doprovodem posedával v restauraci, v jejímž názvu se skvěla potrefená husa. Kolem byl řádný hluk, sjezd kvočen vydával intenzivní kvokavé zvuky, a všechno bylo naprosto v pohodě. Nikdo se nelekal. Ani servírka, která kolem mé již drahnou dobu prázdné skleničky na víno prošla dvakrát bez povšimnutí. Když se o to pokusila potřetí, svým hutným hlasem jsem na ni zavolal: “Haló.“ Asi jako do telefonu, mobilu či prázdné popelnice. Tímto pokusem domoci se další skleničky vína jsem způsobil, že všichni kolem byli naprosto vylekaní. Jen já jsem nelekavě dosáhl svého.
Vidíte v tom nějakou parabolu, hyperbolu či jinou geometrickou křivku spisovatelského umu? Já tedy ne. Vlastně se mi tam tak trochu něco rýsuje, ale radši to okamžitě ze svého vědomí vypouštím, poněvadž kdybych se obdařen tímto poznáním podíval na sebe do zrcadla, tak bych se zřejmě zcela nečekaně vylekal.
Bububu
30.11.2013, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 8