O jeptišce Bedřišce

rubrika: Pohádky


Padá na mě podzimní listí, nic dalšího mě už nenapadá, a tak jsem zahrabal ve starých pohádkách a o tuhle jsem se tady ještě nepodělil.

 

Lucifer


 

Kapučíno

Ráno v metru bylo jako kapučíno. Dole černé, nahoře bílé. Potkal jsem jeptišku. Jeptišku Bedřišku.

Jeptiško Bedřiško
proč se držíš za bříško
usměj se maličko
ať mi chutná kafíčko

Byla to mladá žena, stvořená k lásce jediného, s křížem po funuse ukřižovaného, pána našeho, Ježíše Krista samého. Černá vdova v metru s bílou čepičkou. Kapučíno.

A metro jelo tunely, kde snídaly zbytky včerejší noci. Kostlivci na kolejích chrastili řetězy, pavouci tkali své koberce, myši si čistily zuby, kosi a kosice vyváděli mladá kosáčata, na rohu katakomb rozkvetl růžový keř, víno se změnilo ve vodu a voda v kapučíno.

Bedřiško jeptiško krásná jako noc
Lucifer nechť ti příjde na pomoc
tvoje tělo plné ranní mízy
tunelem mi v metru času mizí

Přijeli jsme do stanice a nastoupili lidi. Až do té chvíle jsem byl s Bedřiškou sám. Ne, nic se nestalo, jen hloupě jsem chrastil křížem. Nastoupili lidi a vagón se zaplnil.

Bedřiško, říkám ti sbohem
už bude konečná
zmizíš za nejbližším rohem
jeptiško nevděčná

Vzal jsem ten blbej kříž a vystoupil. Kapučíno.

Dobrou noc.


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_