Kouzlenka

rubrika: Pohádky


Kdesi v jakési Čarodějné galaxii se na jedné roztodivné planetě obíhající hvězdu typu růžový trpaslík nacházelo Kouzelné království.

Lucifer


the-wizard-of-oz.jpgZpočátku nebylo kouzelné, spíš takové tak trochu nudné, ale královi Růžovému číslo třináct tisíc tři sta třicet tři se poněkud nečekaně narodila dcerunka, která se tímto pozoruhodným samospádem stala princeznou. Byla to první princezna, vlastně v době narození ještě princeznička, doposud se tu totiž rodili jen princové, jeden růžovější než druhý.

Když ji zabalili do povijanu, tak prvorozená princeznička, kterou původně nazvali Růžověnka první, vykulila očka a vůkol se začaly dít samé prapodivné divy, kouzla a čáry a král Růžový číslo třináct tisíc tři sta třicet tři včetně svých poddaných nestačil kulit oči. A tak ji přejmenovali na Kouzlenku. První Kouzlenku. A Růžové království přejmenovali na Kouzelné království.

Na koho se podívala, tomu vykouzlila krásný úsměv, kdo se zrovna nacházel v těžké krizi a uslyšel její dětské žvatlání, rychle se zklidnil, hbitě začal prožívat pozitivní emoce, rychle se uzdravil a krize zmizela jako pára nad hrncem. Jako černé vize v bílém povijanu. Jako kapka jedu v křišťálové studánce. Jako nenapravitelná baba Jaga v černé díře typu odpadkový koš. Jako bezmezná sprostota, agresivita a nelidská bestialita v bezmezné žumpě. Jako všechno, co si dlouho zahrává s ohněm, v ohnivém propadlišti.

A jak Kouzlenka rostla a rostla, kouzlila a kouzlila, růžový trpaslík se změnil v krásnou bleděmodrou hvězdu obřích rozměrů, všichni pokorně poddaní Růžového království se změnili na svobodně oddané Kouzelného království a všichni princové ze všech okolních hvězdných soustav, galaxií, černých i červích děr se ucházeli o její přízeň, o její věneček.

Jednoho bleděmodře kouzelného dne se stalo, že princezna Kouzlenka vykouzlila neviditelný kosmický koráb a odletěla za tajemným a dosud nikým nespatřeným Kouzelníkem, který se nacházel někde na periferii Čarodějné galaxie. A zároveň ve středu všeho toho všehomíra.

On si ji totiž vykouzlil.

A to je konec pohádky a začátek reality.

Dobrou noc a dobré ráno. Ono se to vždycky nějak začne a skončí samo.


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
5
Lucifer 30.03.2012, 22:02:25
[4] Američany tady skoro nevidím, těch z východu jsou tady mraky. Na Američany nadávají skoro všichni, na ty z východu už začínají také, ale možná už pět minut po dvanácté. Fakta jsou na mé straně.

Axina
4
Axina 30.03.2012, 20:24:57
[2]+[3] Nechci se při pátku (ani jindy) moc pouštět do debat, kde je výsledek předem jasný. Nedohodneme se. Jsme už příliš staří (v dobrém slova smyslu) a vytvořili jsme si názor na svět a společnost apod. Celý život ho poopravujeme, ale už nejsme ochotni ho generálně změnit.
V otázce "lezení do řiti" spíš souhlasím s EvouO. Bylo to markantní hlavně po sametové revoluci. Češi už tak nějak tradičně chodí "ode zdi ke zdi". Dřív jsme byli orientováni (abych to řekla nějak kulantně) na východ, po revoluci jsme byli orientováni na západ. Nejbližší je mi soudný přístup normálního myslícího člověka. Ze všeho si vzít to lepší. A nelézt do řiti vůbec nikomu. Mít svoji hrdost.

Lucifer
3
Lucifer 30.03.2012, 20:13:18
EvoO, nedělej unáhlené závěry. Amerika, (Spojené státy, ale třeba i Kanada) tuhle civilizaci obdařila velkou řadou úžasných myslitelů, vědců či umělců. Třeba Richard Feynman byl skvostným člověkem. Politiku bych do toho netahal. A navíc se mi zdá, že mnohem víc do zadku lezeme někam na východ, a nemyslím tím Čínu, Indii nebo Japonsko.

2
EvaO (neregistrovaný) 30.03.2012, 20:04:56
Americký způsob myšlení je nám povětšině vzdálený. Ať jsou to třeba filmy,(najdou se světlé výjimky, neodsuzuju šmahem), ale bohužel i realita dnešního světa, jejich nazírání na řešení mezinárodních problémů atd. Nemám je ráda, ať aspoň ostatním ten svůj pohled a řešení nevnucují. A ještě kdyby tak i někteří u nás je tak "nežrali" a nelezli jim do zadku, je to ztráta soudnosti.

Axina
1
Axina 24.03.2012, 09:31:25
Omlouvám se, že teď napíšu pár slov vlastně o jiné pohádce. Nechala jsem se inspirovat původem ilustračního obrázku: Čaroděj ze země Oz. Celý život vnímám, že jde o známou pohádku amerického spisovatele. Ale nikdy jsem ji nečetla, neslyšela, neznala její obsah. Takže jsem to dnes šla napravit. Přečetla jsem si obsah na Wikipedii. (Už slyším oponenty, jak si smlsnou na tom, že místo pohádky čtu její obsah Usmívající se) A musím říct, že mne to vůbec nenadchlo. Pohádka prý vznikla v roce 1900, ale kromě Dorotky jsou hlavními postavami Strašák, lev a Plecháč. Plecháč je vlastně předchůdce robota. Myslela jsem, že s fenoménem robota přišel až Čapek. Zřejmě další mezera ve vzdělání... Zkrátím to. Zlatá Sněhurka nebo Šípková Růženka. Nebo Kouzlenka Usmívající se

«     1     »