Nikola Tesla - šaman dvacátého století I

rubrika: Populárně naučný koutek


Do rukou se mi dostala knížka Naše duše může létat od Marco Bischofa, která poprvé jako autorova prvotina vyšla před více než pětadvaceti lety. Hned první kapitola, která je věnována Nikolu Teslovi, mě velmi zaujala. Před více jak rokem zde o Teslovi referoval z jiného zdroje, viz Nikola Tesla a Nikola Tesla - Dálkově ovládaný automat. Pojďme se tedy podívat, co o tomto úžasném fyzikovi, vynálezci a konstruktérovi elektrických strojů a přístrojů píše Marco Bischof:

Lucifer


Je zvláštní, že Nikola Tesla, americký fyzik srbského původu, který se narodil v roce 1856 v chorvatském Smiljanu, jeden z největších vynálezců naší doby a tak mimořádná osobnost, je dnes téměř neznámý. Je to jedna z velkých a jistě neprávem zapomenutých postav doby, která vytvořila základ naší průmyslové civilizace. Edisona, který byl zpočátku Teslovým šéfem a později konkurentem, zná dnes každý školáček. A přece více než on a více než všichni ostatní, kteří k těmto základům podstatně přispěli, to byl právě Tesla, kdo šel osamoceně vlastní cestou a v jediné obrovské explozi vědecké a technické kreativity vyvinul základy, na nichž stojí industriální soustava celé Země.

To Tesla nás uvedl do éry elektřiny. Edison sice vynalezl elektrické osvětlení, roku 1880 postavil první elektrárnu a první osvětlovací soustavu. Ale bez Teslova vícefázového systému střídavého proudu, který Edison odmítl (a který zahrnoval tři typy strojů na střídavý proud - alternátory, motory a transformátory - i přenosové soustavy, což jsou všechno Teslovy vynálezy), by nikdy nebylo možné transportovat elektrickou energii z místa výroby do místa spotřeby tak, aby mohla mít praktickou hodnotu. Tesla kromě jiných věcí vynalezl také vysokofrekvenční proudy, fluorescenční a neonové světlo a další formy plynového zářivkového osvětlení, rychloměr pro automobily, bezlopatkovou vodní turbínu, diatermické lékařské přístroje a telefonní zesilovač. Vyvinul základy rádia dávno před Marconim a základy radaru 40 let před jeho využitím za druhé světové války. Současně s Röntgenem zkoumal rentgenové záření a jeho využití. Experimentoval s bezdrátovým přenosem obrazu, tedy s televizí.

Tesla byl však mnohem víc než pouhý konstruktér nových přístrojů. Byl objevitelem nových principů otevírajících obrovské oblasti vědy, které jsou dodnes probádány jen zčásti. Byl vizionářem, který v době, kdy byly učiněny sotva první krůčky k nové éře, už spřádal celosvětové plány na její plné rozvinutí. Kromě toho, co se poté realizovalo, vynalezl ještě mnohem více věcí, které byly uskutečněny podstatně později nebo nejsou uskutečněny dodnes. Patří mezi ně nejen radar a televize, ale též ponorky a torpéda, psací stroj ovládaný lidským hlasem, čištění těla vysokofrekvenčním elektromagnetickým zářením, elektrické likvidátory kouře, pohlcovače prachu, ozonizační přístroje a sterilizátory. Tesla také vynalezl tranzistor dávno předtím, než za něj dostaly v roce 1956 Nobelovu cenu Bardeen, Brattain a Shockley. V roce 1898 kromě toho zkonstruoval celou řadu robotů na dálkové ovládání, kteří dokázali plnit spoustu různých funkcí. Jak napsal v prvním desetiletí uplynulého století, rozvoj inteligentních robotů bude jednou ze základních opor nové civilizace. Již na začátku 20. století vykonal průkopnickou práci v oboru mikrovlnné technologie a projektoval urychlovač částicového záření, s nímž chtěl vytvořit podobně koherentní paprsek nabitých částic, jako je tomu s fotony u laseru.

Teslova silně vyvinutá schopnost vizualizace - což byl rovněž jeden z podstatných prvků jeho nezvyklé metody vynalézání - a události v jeho životě, které s ní souvisejí, nám spolu s dalšími jeho zvláštnostmi dovolují pohlížet na něj jako na typickou šamanskou osobnost. V jednom interview z roku 1921 sám Tesla řekl:

Za svého dětství jsem trpěl zvláštní chorobou - neustále se mi zjevovaly obrazy, často provázené silnými záblesky světla. Jakmile bylo vyřčeno slovo, zjevil se v mé představě obraz míněného předmětu tak živě, že jsem nedokázal říci, je-li to, co vidím, skutečné, nebo ne... Obraz setrvával beze změny na místě, ačkoli jsem jím prostrčil ruku. Snažil jsem se tedy od těchto mučivých zjevů osvobodit tím, že jsem soustředil myšlenky na nějakou klidnou, tichou scénu, kterou jsem prožil. Ale přineslo mi to jen přechodné ulehčení. Po několika pokusech ztratil tento lék sílu. Potom jsem začal podnikat duchovní výlety ze světa, který jsem znal. Ve dne v noci jsem se v představách vydával na tyto cesty. Viděl jsem nové vsi, města a země a snažil jsem se mít v představách všechno co nejostřejší a nejjasnější. Představoval jsem si, že žiji v zemích, které jsem nikdy neviděl, a tvořil jsem si imaginární přátele, které jsem velice miloval a kteří jako by skutečně žili. Tak jsem to dělal celou dobu, dokud mi nebylo 17 a mé myšlenky se nezačaly vážně zabývat vynálezy. Tehdy jsem s potěšením zjistil, že mohu s naprostou lehkostí vizualizovat. Nepotřeboval jsem žádné modely, nákresy, výkresy ani pokusy. Všechno jsem mohl dělat v duchu...

Tesla měl navíc mimořádně bystrý zrak, neobvykle dobrý sluch a běžně vnímal otřesy, které bylo pro ostatní hluboko pod prahem vnímání. Někdy se mu smysly zbystřovaly k nesnesení, zejména za četných krizí a nemocí, které ho vytrvale navštěvovaly - a to je typické pro život šamana. Tehdy cítil, jak se země pod ním neustále chvěje, a hlasy lidí na ulici byly pro něj nesnesitelné. Tyto stavy ho mohly přepadat i zcela nečekaně. Tak se to stalo na veřejné slavnosti na jeho počest, kde se během své děkovné řeči zarazil uprostřed věty a úprkem opustil sál. Jeho radaru podobná senzitivita byla během rekonvalescence často provázena prudkým pulsem a dalšími tělesnými symptomy. Během jedné z těchto nemocí, vyvolaných většinou extrémním přepracováním, zmizela i jeho schopnost vizualizace, nebo "zemřela", jak to sám nazval v jednom nepublikovaném rukopisu, a pak se "znovuzrodila". Teslův přítel a životopisec John J. O'Neill ve své knize Prodigal Genius - The Life of Nikola Tesla píše:

Když se vrátila, rychle sílila; opakovala vizualizace událostí z nejranějšího dětství a potom po řadě událostí pozdější, až ho dovedla k přítomnému okamžiku, a nakonec dosáhla vrcholu vizí události, která se tehdy zatím nestala: Tesla předpověděl smrt své matky.

Nikola Tesla přestál mnoho nehod a nemocí, které ho podle jeho vlastní výpovědi především v mládí nejednou přivedly na pokraj smrti - napsal, že ho lékaři dvakrát odmítli jako beznadějnou trosku, několikrát se málem utopil a jednou jen tak tak unikl osudu uvaření v sudu s horkým mlékem. (Poznámka: Také mám za sebou už řadu podivuhodných kolizí, ale do sudu s horkým mlékem jsem si zatím netroufl. devil) Zásadně rozhodlo však jedno těžké onemocnění, které přestál v devatenácti letech. Tenkrát už se lékaři vzdali naděje a otec mu slíbil, že pokud přežije, nebude se muset ujmout povolání kněze, jež mu bylo určeno, ale bude moci vystudovat na inženýra. Jedině tento příslib ho - spolu s intervencí staré bylinářky - dokázal spasit. Zůstal v něm pocit, že byl jeho život ušetřen z jakéhosi zcela určitého důvodu. Zážitky tohoto typu také později tvořily jádro Teslovy "metody" vynalézání, která se podobá spíše vizionářským vnuknutím šamana než racionálnímu procesu, jímž konstruuje běžný technik.

V posledních letech života Tesla opakovaně mluvíval o tom, že zejména v době, kdy pobýval v Colorado Springs (1899-1900), objevil leccos, o čem dosud nikdo neví. Když ho však přátelé upozorňovali na možnost nehody nebo předčasné smrti a chtěli, aby prozradil tyto objevy, pro lidstvo důležité, Teslou nepohnuli. Byl téměř přesvědčen o své nesmrtelnosti a připadalo mu, že všechno zvládne vlastními silami. Spolu s mnohými Teslovými výroky o sobě samém a jeho práci to může vypadat jako velikášská glorifikace vlastní osoby - může to však také znamenat, že prostě důsledně a odhodlaně následoval onu vnitřní sílu, jejímž nástrojem se cítil být.

V celém Teslově životě cítíme tuto obrovskou evoluční hybnou sílu, které se podrobil a která jako by ho nemilosrdně popoháněla ve službách vyššímu účelu. Z jeho dvojznačných postojů vůči vlastní tvůrčí energii a vůbec z jeho výroků a teorií na téma "energie" nejednou vysvítá, v jakém konfliktu byl jako člověk. Na jednu stranu byl svým vlastním tvůrčím procesem takřka mysticky spjat s nejhlubším prazdrojem veškeré energie, na druhou stranu působil jako průkopník technologického myšlení extrémně racionalistické epochy. Tak byl na jednu stranu přesvědčen, že elektřina, tato síla, jíž zasvětil život, "je spjata s tajemstvím života a možná i s vysvětlením tvůrčí energie". Tato stránka jeho osobnosti, spjatá s obdobím nejranějšího mládí uprostřed přírody, které předcházelo jeho rozhodnutí k vážné a důsledné tvrdosti, i později, pod krunýřem supermanské osobnosti, věděla o společném původu technické, elektromagnetické energie a energie lidské, biologické a zejména psychické.

Původ tohoto vědomí je snad v Teslových zážitcích s blesky. (Poznámka: Snad mi to prominete, ale v této souvislosti jsem si zčista jasna vzpomenul na svoji básničku Letní bouře.) Ty pro něj byly už kdysi v nejčasnějším mládí symbolem tajemství přirozených sil a jejich moci a vyvolávaly v něm svého druhu religiózní pocity. I později dával Tesla, který byl schopen pracovat jen v noci nebo za spuštěnými žaluziemi (a proto je nechával trvale spuštěné), za bouřky žaluzie okamžitě vytáhnout a aplaudoval bleskům, k nimž měl naprosto niterný vztah. "Energie", to bylo pro Teslu slovo téměř mystického významu. Energie pro něj byla očividně také tajemně spojena s matkou a ženstvím vůbec. S tímto pojetím se setkáváme i všude mimo náš moderní vědecký obraz světa, kde je energie, síla působící ve stvoření, znázorňována v podobě bohyní.

Teslovy vztahy k ženám se však vyznačují stejným konfliktem. Tesla očividně považoval za nutné soustředit všechnu svou energii na svůj úkol a žádnou "neplýtvat na emocionální záležitosti. Vynálezce má tak intenzivní povahu, tak divokou, vášnivou, že by se musel všeho vzdát a zbavit se tak své vyvolené pracovní oblasti, kdyby se odevzdal ženě. Je to škoda, ale někdy si připadáme tak osamělí," napsal o tom. Také tato osamělost je typickým osudem šamana. Každý šaman musí kráčet cestou, jíž ještě nikdo nešel a po níž může jít jen on sám.

Zdroj: Marco Bischof, Naše duše může létat


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_