Měla by být povolena reprodukce lidí klonováním? Od konce roku 2002 je lidstvo s touto otázkou bezprostředně konfrontováno. Morální i odborné výhrady jsou závažné - a nikdo pořádně neví, jakému účelu by takové klonování mělo sloužit. Na případu klonování ovce Dolly se ukázalo, že biologické hodiny dárcovské buňky se nedají "přetočit" zpět. Dolly vznikla z buňky šestileté ovce a byla proto v okamžiku svého "narození" také stará šest roků. Není proto divu, že rychle stárla a po dalších šesti letech ji sužovaly choroby stáří do takové míry, že musela být utracena. Existují však ještě jiné metody. Lucifer
Proč stárnou živočichové klonovaní "metodou Dolly" rychleji? Eukaryontní chromozomy mají na svých koncích nukleoproteinové komplexy zvané telomery (viz Kořen mládí a nesmrtelnosti (?)). Ty plní velmi důležité funkce především v procesu reprodukce, ale také při ochraně a stabilizaci chromozomů. V buňkách většiny organismů je tvoří poměrně dlouhé, avšak jednoduše strukturované řetězce DNA, složené z guaninových a cytosinových bází. U obratlovců se nejčastěji opakují sekvence T-T-A-G-G-G (T, A, G představují thymin, adenin a guanin - viz Asymetrie života VI - Všichni jsme mutanti). K reprodukci telomerů slouží enzym telomeráza, přičemž kontrola správnosti zdvojení je velmi komplikovaný proces. Chybami vzniklými během "kopírování", jak již bylo naznačeno v prvním odkazu, se telomery při každém dělení buňky o něco zkracují, až nakonec dosáhnou kritické velikosti, pod níž nedokážou zajistit stabilitu chromozomů. Nejde přitom o nějaký chorobný jev - je to naprosto přirozený proces stárnutí. (V prvním odkazu je řečeno, jak tento proces přinejmenším zkrátit.) Když je klonován nějaký živočich s využitím dědičného materiálu dospělého jedince, jsou už telomery chromozomů výchozího buněčného jádra kratší než u jedince novorozeného přirozenou cestou. Tímto způsobem čerstvě "narozený" klon je vlastně biologicky stejně starý jako jeho dárce. Základní idea klonování je prostá. Z buňky jedince, jenž má být reprodukován, je vyjmuto jádro obsahující DNA. Od stejného živočišného druhu se vezme vaječná (zárodečná) buňka zbavená původního jádra a vloží se do ní jádro klonovaného jedince. Takto vytvořená buňka je pomocí elektrického impulsu vybuzena k tomu, aby se začala dělit. Když se to podaří, vznikne zanedlouho embryo, které je poté implantováno do těla náhradní matky. Klonování tedy představuje křiklavý protiklad vůči reprodukci probíhající přirozeným procesem. Normální vaječná buňka totiž má ve svém jádru pouze polovinu chromozomů budoucího novorozeněte. Druhou polovinu jí dodá otec prostřednictvím spermie a nově vzniklé individuum proto představuje jedinečný exemplář, vzniklý kombinací dědičné informace otce a matky. Naproti tomu klon představuje věrnou kopii dárce, od něhož obdržel DNA. V dubnu roku 2003 překvapil americký biolog Gerald Schatten vědeckou obec publikací, v níž dokazuje, že klonování "metodou Dolly" není aplikovatelné na primáty (opice a lidi). Během nesčetných pokusů s opicemi Schatten zjistil, že se klonované buňky sice po nějakou dobu dělí, nikdy z nich však nevznikne celý organismus. Výsledkem jsou embrya, která se dle Schattena hodí jen do "galerie hrůzy". Způsobuje to struktura vřetenového aparátu. Tím jsou míněny vláknité struktury (mikrotubuly), jež se tvoří bezprostředně před dělením buňky. Chromozomy se seskupí na obou koncích vřetenového aparátu, čímž je zajištěno, že obě dceřiné buňky obdrží identickou sadu chromozomů. V zárodečných buňkách primátů se nacházejí důležité partie vřetenového aparátu v blízkosti chromozomů, a proto při vyjímání jádra z buňky dochází k jeho poškození. To samo o sobě ještě neznamená, že klonování lidí je v zásadě nemožné. Sám Gerald Schatten mezitím úspěšně klonoval opice druhu makak rhesus, byť novou metodou, kterou nazval Twinning. Při ní je v prvním kroku normálním oplodněním získáno plně vyvinuté embryo a teprve pak je iniciováno buněčné dělení; je to tedy obdobný proces jako při vzniku jednovaječných dvojčat. Uvedenou metodou se Schattenovi podařilo obejít "problém s primáty" a navíc vytvořit klon, který není už při svém "zrození" biologicky starý. Tímto způsobem však samozřejmě nelze získat klony z dospělých jedinců. Když tedy, jak se zdá, je klonování dospělých jedinců zatíženo jejich stářím, což takhle klonovat děti. Zpráva o prvním klonovaném dítěti překvapila svět o Vánocích roku 2002. Ještě překvapivější asi bylo, že s touto informací nepřišla nějaká renomovaná lékařská instituce, nýbrž pochybná sekta vyznavačů UFO - raëliánů. Mezitím prý bylo na svět přivedeno již několik klonovaných dětí. Situace kolem nich je ovšem naprosto nejasná, protože ani v jednom případě nebylo pomocí profesionálně provedené analýzy DNA potvrzeno, že se skutečně jedná o klony. Pod jménem Raël, což je pseudonym zakladatele sekty raëliánů, se skrývá bývalý sportovní reportér, Francouz Claude Vorilhon. Tento muž tvrdí, že se během jedné horské túry setkal s mimozemšťany, kteří mu předali vědění o tom, jak vznikl člověk (v laboratoři mimozemských vědců). Raëlova nauka představuje podivnou směsici banálních a primitivně-esoterických poselství ve stylu "milujte se a ochraňujte Zemi", požadavku na ustanovení globální "světové vlády" a tvrdě materialistických tezí ("je čas nahradit boha vědou", případně "duše neexistuje, existuje pouze geniální genetický program srovnatelný s počítačovými příkazy"). Navzdory tomuto jednoznačně ateistickému postoji se Raël sám označil v jednom interview za "Ježíšova bratra". Nehledě na tyto zvláštnosti má sekta mnoho členů a přívrženců a disponuje značnými finančními prostředky. To raëliánům umožňuje důsledně sledovat cíl, který si vytyčili - totiž sami se stát "stvořiteli" tím, že budou úspěšně klonovat lidi. Kráčejí tak ve stopách svých (domnělých) učitelů mimozemského původu. Za tímto účelem založili firmu Clonaid, která má sídlo na Bahamách. A podařilo se jim získat i řadu vědců, a to nejen ke spolupráci, ale i pro svou filosofii. Na prvním místě stojí vedoucí projektu klonování, francouzská biochemička Brigitte Boisselirová, ze které kromě nenávistných tirád vůči Francii nedostanete žádné konkrétní údaje. Připustila však, že prvnímu klonovanému miminku předcházel velký počet "nezdařených pokusů". V roce 1997 celý svět horečně diskutoval o právě naklonované ovci Dolly a přitom uniklo obecné pozornosti, že téměř současně byla raëliány založena společnost Clonaid, která sleduje mnohem ctižádostivější cíle. Tato společnost má několik výhod. Celá problematika UFO je dnes považována za nevědeckou nebo přinejmenším neobjasněnou a nevysvětlitelnou oblast. Nikdo se tudíž nediví, že tato sekta dodnes nepředložila konkrétní důkazy o klonování (například v podobě analýz DNA). Na rozdíl od státních nebo veřejných institucí si exotická sekta může dovolit obcházet platné zákony a předpisy, aniž by to vyvolalo rozhodný odpor většího počtu občanů. Jak by mohli pomatenci, kteří věří na neexistující UFO, uspět v oboru klonování, tedy v oblasti mimořádně složité a po vědecké stránce extrémně náročné biotechniky? Kdo pojímá techniku klonování v širším kontextu, nespokojí se natrvalo s pouhou produkcí identických kopií určitého individua. Klonování otevírá - při odpovídajícím zdokonalení používaných metod - zcela jiné možnosti. Například produkci hybridních bytostí, tedy tvorů úplně nového typu, možná dokonce s dědičnou výbavou, jež, jak si představují raëliáni, bude představovat kombinaci genů pozemského a mimozemského původu. I když je klonování lidí prozatím spojováno především s jednou obskurní sektou, cíle této technologie jsou již dnes jasně vymezené. Zakladatel sekty Raël je definoval naprosto srozumitelně: "Děti jsou příliš vážná záležitost na to, aby ji bylo možné ponechat náhodě (pozn.: tedy tradičnímu způsobu rozmnožování prostřednictvím pohlavního aktu). Cílem je... katalyzovat společnost, která bude schopná přežít i v budoucnosti." Poselství obsažené v těchto větách je víc než jasné. Nejde pouze o reprodukci něčeho, co tady už je. Lidé by měli být současně i geneticky "vylepšováni". To samozřejmě nelze dosáhnout běžným klonováním, vyžaduje to navíc manipulaci s geny. Takové zásahy je možné provádět nezávisle na klonování, představují samostatnou vědeckou disciplínu - genové inženýrství. Hodně se diskutuje o údajném "požehnání", jímž by mohly být genové technologie s ohledem na závažné (především dědičné) choroby. Jenže genetické "úpravy" mohou sledovat také úplně jiné cíle - například produkci "supervojáků", nebo třeba i "superdělníků". To je velmi nebezpečný vývoj, který by mohl vyústit v novou formu diskriminace - genoismus. Uchazeči o místo napříště možná nebudou muset mít jen dostatečně vysoké IQ, nýbrž i vyhovující genetický koeficient. Futurologové v této souvislosti varují před vyšlechtěním jakési "genetické elity". Přitom bychom neměli ztrácet ze zřetele, že by se pravděpodobně jednalo o "dělnickou elitu". Příslušníci skutečné elity, tedy lidé ve významných pozicích, budou jistě také využívat vymoženosti moderního lékařství, ale asi ne k tomu, aby ze sebe nechali udělat konfekční zboží. Ze skutečnosti, že raëliáni odmítají provádět zkušební testy DNA údajně naklonovaných dětí (nebo zveřejnit výsledky takových testů, pokud je provádějí sami), vyvodila veřejnost závěr, že celá záležitost je prostě podvod. Ale co když mají pro své tajnůstkářství jiné důvody? Možná nechtějí, aby se prozradilo, jak vlastně DNA naklonovaných dětí vypadá... Zdroj: Grazyna Fosarová, Franz Bludorf - Chyby v matrix
04.03.2013, 00:00:24 Publikoval Luciferkomentářů: 3