Vztah mysli a těla I

rubrika: Populárně naučný koutek


Jak je možné, že mysl dokáže zrušit genetické naprogramování, jak se to kupříkladu podařilo britskému lékaři Albertu Masonovi (viz Biologie a víra)? A jak mohla Masonova víra v léčení ovlivnit jeho výsledek? Nové, kvantově-relativistické chápání mechaniky vesmíru nám ukazuje, jak může být „hmotné“ tělo ovlivňováno „nehmotnou myslí“. Energie mysli (myšlenky) přímo ovlivňuje to, jak hmotný mozek řídí fyziologii těla. „Energie“ myšlenky může aktivovat či potlačit činnost proteinů buňky prostřednictvím konstruktivní nebo destruktivní interference.

 

Lucifer


Navzdory zjištěním kvantové fyziky oddělený pohled na mysl a tělo v západní medicíně převládá. Vědci se naučili nebrat v úvahu případy jako případ onoho chlapce, který pod vedením Alberta Masona použil svou mysl k tomu, aby vyléčil geneticky „nařízenou“ nemoc. Považují je za bizarní anomálie. Faktem však je, že využití síly vaší mysli je mnohem efektivnější než léky, o kterých si máte myslet, že je potřebujete.

 

Pozoruhodný příklad odmítnutí reálně existujících interakcí mysli a těla lze nalézt v článku, který se objevil v roce 2000 v časopise Science a týkal se německého lékaře 19. Století Roberta Kocha, jenž je spolu s Pasteurem zakladatelem teorie o původcích nakažlivých onemocnění. Tato teorie tvrdí, že příčinou nemocí jsou bakterie a viry. Dnes je tato teorie široce přijímána, ale za Kochova života byla spornější. Jeden z Kochových kritiků byl natolik přesvědčen o její neplatnosti, že bezostyšně zhltnul sklenici vody prošpikovanou vibrio cholerae, bakterií, o níž se Koch domníval, že je původcem cholery. K překvapení všech toho muže virulentní patogen vůbec nezasáhl. V článku v časopise Science, který popisuje onen incident, stojí: „Z nevysvětlitelných důvodů se u něj neprojevily žádné příznaky nemoci, nicméně se mýlil.“

 

Ten muž přežil a Science, opírající se o jednotný názor na teorii o původcích nakažlivých onemocnění, měl tu drzost říct, že jeho kritika byla nesprávná? Pokud se tvrdí, že je tato bakterie příčinou cholery a ten muž demonstruje, že jej mikrobi nezasáhnou… jak může „nemít pravdu“? Namísto toho, aby se snažili přijít na to, jak se ten muž dokázal vyvarovat obávané nemoci, vědci to lehkovážně zavrhnou, stejně jako další zarážející „zapeklité“ výjimky, které narušují jejich teorie.

 

Další příklad reality, která zpochybňuje zažité vědecké názory, se týká prastarého náboženského zvyku chůze po žhavém uhlí. Hledači se denně scházejí, aby překračovali oblasti tradičního povědomí tím, že kráčejí záhonem ze žhavých uhlíků. Teplota uhlíků a doba, po kterou jsou jí vystaveni, stačí na to, aby došlo z pohledu medicíny k závažným popáleninám chodidel, a přesto tisíce těch, kdo to uskutečnili, vycházejí z tohoto procesu zcela bez poranění. Než dojdete k unáhlenému závěru, že uhlíky nebyly ve skutečnosti tak horké, vezměte v úvahu počet účastníků, kteří váhali ve své víře a při chůzi po stejném záhonu rozžhavených uhlíků se spálili.

 

Obdobně i věda jednoznačně tvrdí, že HIV virus způsobuje AIDS. Nemá ale žádnou představu o tom, proč se u velkého počtu těch, kteří jsou virem nakaženi celá desetiletí, tato nemoc neprojevila. Ještě nepochopitelnější jsou případy pacientů v konečném stadiu rakoviny, kteří se uzdravili spontánním ústupem nemoci. Protože tyto remise jsou mimo hranice konvenční teorie, věda zcela opomíjí fakt, že k nim dochází. Spontánní remise jsou přehlíženy jako nevysvětlitelné výjimky z našich současně platných pravd anebo se jednoduše vysvětlují chybnou diagnózou.

 

Už mnohokráte bylo řečeno, jak našemu zdravotnímu a duševnímu stavu může pomoci „pozitivní myšlení“. Je však třeba si uvědomit, že k tomu, abyste skutečně ovládali své tělo a život, potřebujete víc než jen pozitivní myšlení. Nasměrování naší duševní energie směrem k pozitivnímu, život tvořícímu myšlení a eliminace všudypřítomných, energii vysávajících a oslabujících negativních myšlenek je pro naše zdraví a duševní pohodu jistě velmi důležité, ale nemusíme si s tím vystačit.

 

Vědomá mysl je kreativní, je to ta část, která dokáže vyvolat „pozitivní myšlenky“. Naproti tomu podvědomí je skladištěm nahrávek stimulů a reakcí odvozených z instinktů a získaných zkušeností. Podvědomá mysl je striktně navyklá; bude k naší mrzutosti přehrávat stále stejné behaviorální reakce na životní signály. Když dojde na schopnost čistě neurologických procesů, je podvědomá část mysli milionkrát výkonnější než ta vědomá. Pokud se snahy vědomé části mysli dostanou do konfliktu s programy uloženými v podvědomí, která „mysl“ asi zvítězí? Můžete stále dokola opakovat pozitivní ujištění, že jste k pomilování anebo že se váš rakovinný nádor scvrkne. Ovšem pokud jste jako dítě slýchali stále dokola, že nestojíte za nic a jste neduživí, tyto zprávy naprogramované ve vašem podvědomí podkopávají vaše nejlepší vědomé snahy změnit váš život. Jak tyto programy rychle přepsat, o tom se dozvíte v některém dalším pokračování z tohoto zdroje.

 

Zdroj: Bruce H. Lipton, Biologie víry - Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
2
Lucifer * 29.04.2013, 13:49:33
[1] Na konci toho článku, v "Postatě", dochází autor k podobnému závěru jako Lipton. V příštích pokračováních to tady bude ještě rozvedeno.

1
t5MkS8 (neregistrovaný) 29.04.2013, 08:34:28
Chůze po ohni
http://www.psychotronika.cz/cl_oh.htm

«     1     »