Horký vesmír I

rubrika: Populárně naučný koutek


Obraz stacionárního vesmíru získal ve Velké Británii takovou publicitu, že se o jeho rivaly veřejnost příliš nezajímala. Přitom po roce 1948 rostl zájem vědců o model s velkým třeskem, především o to, co se mohlo ve vesmíru dít v dobách, kdy byl mnohem hustší a teplejší než dnes. Pionýrské kroky v úvahách o fyzice vesmíru v embryonálním stavu udělal už Lemaître, ale byl to především sovětský emigrant původem z Ukrajiny George Gamow se svými studenty, kdo razil tu nejužitečnější a nejsprávnější cestu zkoumání vesmírné minulosti.

 

Lucifer


Tenhle příspěvek do série vesmírných modelů jsem pochopitelně zařadil do Populárně naučného koutku, stejně jako ty předešlé, ačkoli až tak populárně naučný není – ve skutečnosti je ryze populárně lidský. Nebude tedy přímo řeč o v názvu zmíněném horkém vesmíru, ale o lidské povaze Georga Gamowa, jenž se o jeho vznik tak význačně zasloužil. Samotnému horkému vesmíru, tedy jeho prvním okamžikům po Big Bangu, bude věnována druhá část. Ta první bude o tom, kterak se tento význačný fyzik ukrajinského původu pokusil odplavat ze Sovětského svazu, protože už mu ta sovětská stupidita začala šplouchat na jeho ryze lidský rozumový maják. Pozoruhodné je, že jeho první a neúspěšný pokus, jak z této bolševické žumpy uniknout, se odehrál na Krymu, který právě anektoval jakýsi novodobý nástupce jednoho z největších bolševických deprivantů, samotného Stalina, masového vraha, ocelového Džugašviliho:

 

Gamow byl velmi výrazná osobnost, která žila vzrušující život ve vzrušující době. Vyrůstal v Oděse za bouřlivých událostí ruské revoluce, za studií v Petrohradu navštěvoval přednášky Alexandera Friedmanna o obecné relativitě a významně přispěl k rozvoji jaderné fyziky, když mu bylo něco přes dvacet. Byl to nekonvenční extrovert, který měl, jak se zdá, přímo neuvěřitelné štěstí na setkání s nejrůznějšími lidmi, od Molotova, Bucharina a Trockého po Einsteina či Bohra, a to zpravidla za nezapomenutelných okolností.

 

I jeho odchod z rodné země do Spojených států byl patřičně nekonvenční. Pobuřovalo ho sílící zasahování komunistického (bolševického) státu do intelektuálního života, a proto se v roce 1932 rozhodl s manželkou, známou pod přezdívkou Ró, že uprchne z vlasti přes nejméně střeženou hranici. Vybrali si nejjižnější výběžek poloostrova Krym v naději, že se jim podaří dostat do Turecka, vzdáleného pouhých 250 kilometrů.

 

Opatřili si skládací člun s pogumovaným potahem, jaký se užívá k rekreačním výletům, a spolu s pádly ho chtěli donést v batozích na pobřeží - což se jim nakonec při vynaložení veškerého úsilí podařilo. Přes tehdejší nedostatek potravin v Sovětském svazu se jim navíc podařilo získat zásoby na týden a k tomu ještě improvizované pomůcky pro plavbu, jako třeba vodní pumpu a kompas. Měli v plánu doplout bez pasu do Turecka a tam se vydávat za Dány; Gamow totiž měl starý dánský řidičský průkaz. Doufali, že se nakonec dostanou na dánské velvyslanectví v Istanbulu. A tak si začátkem léta 1932 najali pokoj v rekreačním zařízení Akademie věd SSSR na krymském pobřeží, vyjížděli na svém člunu a učili se jej ovládat.

 

Původně chtěli vyplout za úplňku, ale pak se rozhodli vyrazit dříve, protože moře vypadalo klidné. První dva dny probíhala cesta dobře, pak ale začal vát silný vítr a zvedal velké vlny, které člun zaplavovaly, takže Ró musela neustále pumpovat vodu, jestliže se neměli potopit. Když vítr konečně ustal, zjistili, že jsou na dohled od pobřeží, a spatřili nějaké rybáře. Jaké bylo jejich rozčarování, když se ukázalo, že ti rybáři nejsou Turci. Gamowovi se ocitli jen asi 120 kilometrů od místa, ze kterého vypluli, a kam je ochotní rybáři zase dopravili. Naštěstí nikdo nezpochybňoval jejich vysvětlení, že jsou jen vodáci, které zaskočilo špatné počasí a vítr je zanesl daleko od domovského (sovětského) břehu. Skutečná pravda byla příliš šílená, než aby jí někdo uvěřil.

 

Svého plánu opustit Sovětský svaz se však manželé Gamowovi nevzdali. Dva roky nato jim pomohlo pozvání Nielse Bohra na konferenci v Belgii – odtud se do vlasti už nevrátili. Gamowovi pak bylo nabídnuto místo v michiganském Ann Arboru a zbytek svého života strávil ve Spojených státech.

 

Zdroj: John D. Barrow, Kniha vesmírů


komentářů: 3         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
3
Stella 19.03.2014, 11:27:42
Jo, tihle nekonvenční extroverti! Mrkající
Jinde neuvěřitelný, ale pro danou zemi velmi uvěřitelný příběh. A kombinace kosmopolitní divoké Oděsy zase s jinak kosmopolitním Petrohradem musela přinést třaskavou směs. Ale ne každý měl člun a pilnou manželku. A ne každý bude mít to štěstí v brzké budoucnosti.

Lucifer
2
Lucifer * 19.03.2014, 10:14:11
Tak to vidíte, na poslední chvíli jsem do toho zamontoval Džugašviliho a osvobození krymští Rusové s ním už radostně šermují.

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/330797-rusove-vtrhli-na-namorni-zakladnu-v-sevastopolu.html

Překvapený

rezy
1
rezy 19.03.2014, 08:12:55
tyhle příběhy o utěku za svobodou mám rád, tedy zejména když se věc podaří. Obdivuji ty lidi. Sám bych se nikam zřejmě nikdy nevydal, nedokázal bych přetrhat kořeny, ale právě proto těm lidem, co to dokázali fandím.

«     1     »