Nepopsaný list (?)

rubrika: Populárně naučný koutek


Po Evo-devo z genetického atlasu Marka Hendersona se vracím k něčemu, co zde již bylo probíráno v příspěvku Rasa z téhož atlasu. Problém je v tom, zda nás formují geny, nebo prostředí, k čemuž jsem měl jistý dovětek ve zmíněném příspěvku. Obojí nás bezpochyby formuje, nicméně to prostředí hraje čím dál tím větší roli, až se zdá, alespoň dle mého soudu, že kompletně převzalo veškerou nadvládu. Jestli se nemýlím, a se mnou třeba i Ignác z Loyoly, tak je tady jedna podstatná otázka: Je vliv prostředí dnes pro naše formování skutečně přínosný?

 

Lucifer


Biologický determinismus hlásá geneticky danou přirozenost. Proti němu se vždy stavěla alternativní filosofie, která přiřadila kulturním a sociálním vlivům zásadní význam a od poloviny 20. století začala v akademickém světě dominovat. Když molekulární biologie začala rozplétat tajemství molekul DNA, donutila genetiku a evoluci hrát druhé housle. Tato nová ortodoxie tvrdila, že biologie stvořila lidskou mysl neomezeně tvárnou. Její příznivci tvrdí, že se lidé v podstatě rodí jako „nepopsané listy“.

 

Teorii nepopsaného listu, která tvrdí, že lidé sdílí jen pár vrozených charakterových vlastností a rozvíjejí se spíš pomocí zkušeností a učením, lze sledovat až do 17. století k filozofu Johnu Lockovi, ačkoli starší verze předložili již Aristoteles, sv. Tomáš Akvinský a perský učenec Ibn Síná (Avicenna). Za osvícenství se stala velmi populární, protože se hodila do nálad zpochybňujících monarchii a aristokracii: pokud nejsou lidské schopnosti vrozené, ale naučené, není nic, co by ospravedlňovalo dědičnou vládu. Pro Locka představoval nepopsaný list osobní svobodu.

 

Později nastoupila nová moderní formulace teorie nepopsaného listu, která má své kořeny ve společenských vědách. Od Sigmunda Freuda pochází představa, že lidské představy a mentální zdraví se dají vysvětlit pomocí zážitků z dětství. K tomu se přidal behaviorismus B. F. Skinnera, jenž tvrdil, že lidé mohou být vytrénováni k jakýmkoli reakcím, stačí, když se použije správný trénink, tak jako Pavlovovi proslavení psi slintající na zvuk zvonku.

 

Časem se z toho vyvinulo něco, co bylo nazváno standardním modelem lidského chování podle sociálních věd. Podle tohoto paradigmatu není lidská povaha vůbec přirozená či společná, ale může být formována do všech možných podob pomocí správných kulturních podmínek. Pokud vůbec existují nějaké genetické vlivy, jsou ve srovnání s prostředím pouze druhotné. Tento model se pro své příznivce stal samozřejmým základem spravedlivé společnosti. Sociální spravedlnost a morálka se propletly s představou, že máloco je v životě dáno, či dokonce výrazně ovlivněno zděděnými geny.

 

Jenže kulturní determinismus může být k lidským svobodám stejně nepřátelský jako jeho genetický protějšek. Místo abychom byli zajatci svých genů, jsme zajatci svých rodičů, učitelů a společnosti. Kupříkladu z autismu mohou být obviněny chladné matky a problémy mezi dospělými v přehnaně přísných rodinách. Takový svět bude stejně bezútěšný jako ten, v němž tyto znaky udržují zděděné geny. Rozhodně to má se sociální spravedlností jen málo společného.

 

Ignác z Loyoly založil jezuitský řád slavným rčením: „Dejte mi dítě mladší sedmi let a já vám ukážu muže.“ Nejspíš s tím měl Ignác z Loyoly dobrou zkušenost, což se dá z mnoha jiných pramenů spolehlivě doložit. Jak je to ale ve skutečnosti? Zvítězili kulturní deterministé nad biologickými deterministy? Jsou naše geny skutečně jenom základními stavebními kameny a to ostatní, pro člověka kulturně a duchovně podstatné, se nahraje až díky výchovy, sociálním a dalším vnějším vlivům? Anebo mají genetičtí deterministé pravdu? Je to jako ode zdi ke zdi.

 

Ony dva protichůdné tábory ve skutečnosti nestojí až tak daleko od sebe. Jen málo stoupenců „přirozené školy“ je ve skutečnosti genetickými deterministy, kteří by věřili, že každá lidská vlastnost se dá přímo zmapovat konkrétními triplety DNA. Podobně, přestože silný kulturní determinismus je častější, většina kritiků genetické teorie tvrdí, že vliv genů je spíš zveličený, než by ho popírali úplně. Tento obrovský spor se nyní konečně dostává k jakési shodě, když zlepšené chápání práce genů ukazuje, že tyto dvě síly je často nemožné oddělit.

 

Jelikož jen málo psychických znaků je přímo geneticky určených, musí být prostředí důležité. Ale které faktory jsou nejdůležitější? Mohli byste předpokládat, že rozhodující je rodinné zázemí, ale obvykle to neplatí. Výjimkou je zanedbávání či týrání. Americká psycholožka Judith Rich Harrisová předvedla, že domácí prostředí má na děti velmi malý vliv. Opravdu významní jsou však kamarádi. Rodiče mohou naučit děti mnoho věcí, ale nemusejí přímo utvářet jejich názor na život. Vliv rodiny je v dnešní době, kdy se na děti díky nejrůznějším technickým vymoženostem valí ze všech stran záplava informací a manipulací, povětšinu zcela zanedbatelný. Jak se zdá, tak ani geny, jež by jistý vliv měly mít, už skoro nehrají žádnou roli. Dorůstající jedinec se již ve velmi raném věku nasáčkuje na nějakou sociální síť na internetu a to, co se z něho stane, se formuje tam – ne doma, geny to jen lehce dolaďují.

 

Nechci se stavět ani na jednu stranu této barikády. Udělejte si svůj úsudek sami. Jednoho jsem si však téměř jistý: To, co vtělil do jezuitského řádu Ignác z Loyoly, se zdá být dnes dovedeno k neskonale efektivnějšímu a na rozdíl, co tím myslel Ignác z Loyoly, morbidnějšímu výsledku.

 

Zdroj: Mark Henderson, Genetika – 50 myšlenek, které musíte znát


komentářů: 24         



Komentáře (24)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
24
Stella 17.02.2015, 20:03:20
Ale pokus by to byl fantastický! On ví, proč je tam, kde je. V zemi koncentrované fantazie a dluhů lehkomyslných...
Hezký večer, nashle.

Stella
23
Stella 17.02.2015, 19:59:56
Musela jsem hledat (20), takové villonovské - a on to Byron. Psí modlitba.

22
Anna Kopecký (neregistrovaný) 17.02.2015, 19:59:48
(20) To bych ani zkoušet nechtěla (a neuměla).

Stella
21
Stella 17.02.2015, 19:56:36
Géčko se nedá, i nedá. Zhola nemožné! Smějící se

20
G (neregistrovaný) 17.02.2015, 19:05:58
[19] Tobysis mohla zkusit...

Ach, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
ponížen otroctvím a zkažen mocí,
kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého!
Tvá láska smilstvo, věrnost prázdný sen,
tvůj úsměv léčka, slovo podvod jen.
Zlý od přírody, šlechtic leda rodem,
ani té dobré šelmy nejsi hoden!
Vy, kdo ten prostý kámen uvidíte,
jděte svou cestou, truchlit nemusíte.

Já jen, kde leží, vyznačit jsem chtěl,
nejlepší přítel, kterého jsem měl.

Ze zmrzlíkova zdraví Psauglí.

19
Anna Kopecký (neregistrovaný) 17.02.2015, 11:30:17
Mně se příčí i ta samozřejmost většiny, s jakou si osobuje právo rozhodovat o integraci/asilimaci/segregaci.... o znásilňování přirozené letory, jak správně píšete. Dnešní problémy souvisí kromě jiného s nejrůznějšími umělými zásahy/politickými rozhodnutími... násilným přesunem ze západního a východního Slovenska do Čech v 60. letech, přetrháním kořenů, zákazem kočování (až do roku 90 byl v zákoně trest odnětí svobody za kočování). To bychom se taky jako většina mohli domluvit na znásilnění přirozené letory třeba Géčka, který žije se smečkou psů Mrkající

Nojo, už to nechme. Díky za Vaše komentáře.

18 A ještě něco
St. Kocour (neregistrovaný) 16.02.2015, 23:33:14
dočetl jsem právě repo v Týdnu, které napsal Ivan Motýl, kterého znám od děcka.
Jmenuje se "Nedělni sny z ghetta" a snad vám pomůže se orientovat. Není o schopnostech Cikánů. Je o cikánské kultuře, způsobu života, a způsobu uvažování. O záležitosti, která je už desetiletí / staletí fixovaná. Motýl nemoralizuje, ale popisuje.
===
Proto jsem se omlouval - tohle nemá s genetikou mnoho společného.

Tady by spíše bylo vhodné pouvažovat, zda integrovat nebo segregovat. Integrace / asimilace se povede, podle toho co vidím kolem sebe, jen občas. Vždy je to ale znásilnění přirozené letory.

Kupodivu mi tahle otázka připadá skoro stejná, jako debata o zařazení postižených (tělesně, smyslově i duševně) mezi zdravé děti ve škole. Jaký to bude mít výsledek na celek i na postižené. Neboli opět úvahy o pozitivní diskriminaci a její dopady na obě skupiny. Bohužel realita je myslím krutá: Každému stejným metrem. Ono se to pak "rozsortýruje" samo a přirozeně. .

Měl jsem kolegyni, která v takové speciální / praktické / pomocné škole dělala vychovatelku. Tihle lidé by měli k problému něco podotknout, ne pánové sociologové z ticha svých vypolstrovaných pracoven.

17
G (neregistrovaný) 16.02.2015, 20:47:29
Ještě fofrem k [15], zapoměl >
Měl jsem na mysli předevšim vysvětlení té (zde mnou uvedené-překlad není komplet) poslední strofy, v návaznosti na prostředek.
V tom sdělení je cos zakukleno...
Druhoplánovitého.
Ale co?
GN

16
G (neregistrovaný) 16.02.2015, 20:40:34
[14] Jasná zpráva, šéfe, jedna z 18 verzí,ale já osobně nejvíc oblibuju tuhle nejstarši, černobílou »

http://www.youtube.com/watch?v=4wAPTsjhrjM

Warning : během natáčení tohoto klipu nezemřel ani jeden člověk, ni zviřátko.
Pouze několik jedinců bylo nedobrovolně přinuceno ulehnout na lóže v důsledku prochladnutí.
Ani tenkrát netekla teplá, jako na venclplacu 89'.
P.S. vždy po shlédnutí tohoto klipu mně proletí hlavou myš lenka, jak asi dnes vypadají ti mladí lidé na záběrech z ulice i koncertu, co dělají, co za těch 45 let prožili...
A z těch starších-kolik jich, bezejmených, dnes ještě žije...
Nj, ten čtvrtej rozměr je holt neúprosnej, na rozdíl od těch prvních tří.
Konec OT filosofického vindousu, du se zandat na kuťe, dnes 1-13 pěkná debata, díky.
GN


15
Anna Kopecký (neregistrovaný) 16.02.2015, 19:50:21
Dříve nebo později uvidíš hranici, která je narýsována mezi dobrem a zlem... to, bohužel, neplatí vždycky. Je spousta dospělých, co jim jako dětem špatně popsali listy a co hranici mezi dobrem a zlem neznají/nepoznají.

Jinak za výběr písně dávám jedna. Sednout. Mrkající

Lucifer
14
Lucifer * 16.02.2015, 19:34:49
G, tady

https://www.youtube.com/watch?v=PfAWReBmxEs

že?

Úžasný

13
G (neregistrovaný) 16.02.2015, 19:29:34
Krátká hudební ólvejs k thematu >

Sladké dítě, dříve nebo později
Uvidíš hranici
Hranici, která je narýsována
Mezi dobrem a zlem

Podívej se na slepce
Střílejícího na svět
Kulky létají, vybírají daň

Pokud jsi bylo špatné, Bože, sázím se, že jsi bylo
a dosud jsi nebylo zasaženo letícím olovem
Raději bys mělo zavřít oči a sklonit hlavu
(a) čekat, až se kulka odrazí

Kdo pochopil smysl textu, ať se prosím někdy přihlásí.
Pohov, volno, diskutovat v původním duchu povoleno...
Sry za brejkink.
GE

12 Pro Kocoura
Anna Kopecký (neregistrovaný) 16.02.2015, 18:58:48
"Jenže není-li (a pomiňme teď cikánský problém, věc je mnohem širší) skutečných, veritabilních informací, jejich místo zaplní fámy a předsudky." K tomu je, dle mého, dostatečná odpověď v Luciferově úryvku z bakalářské práce.

Bránit se úlevám (pozitivní diskriminaci) protože jsem takový nebo makový... to znám od vnoučka a dávám si sakra majzla, abych mu nedala najevo, že špatně vidí... že mu chci/musím/myslím si, že musím... pomoct/šanovat ho...

Tohle téma je zajímavé a vždycky bude... Věřím na to, že milující, objímající, pečující, konejšící, kojící... klidná, pozorná matka popisuje list/mapu dítěte od samého narození diametrálně jinak než matka lhostejná, chladná, nemilující, hysterka... geny negeny.

Lucifer
11
Lucifer * 16.02.2015, 17:45:12
Zapomněl jsem napsat, že citovaná bakalářská práce je z roku 2008.

Lucifer
10
Lucifer * 16.02.2015, 17:37:17
Přínosem do budoucna tedy zůstává zejména správné výchovné působení na děti s těmito předpoklady. K tomu je ale třeba získat mnoho poznatků o vzájemných interakcích mezi geny a faktory vnějšího prostředí. Proto je v dalším výzkumu lidského chování nutná spolupráce genetiků a psychologů, případně i psychiatrů.

Konec citace.

Práce se dá najít na internetu. Našel jsem ji ve formátu doc.

«     1    2   »