Jsme ve vesmíru sami? I

rubrika: Populárně naučný koutek


Vracím se ke knížce od Paula Daviese, která se zaobírá šesti velkými vědeckými otázkami. Započal jsem poslední, šestou, v podobě Kosmických motýlů, tedy de facto chaosem. Nyní přicházím se druhou a třetí, které se týkají podstaty života. Druhá se nazývá „Hledání ráje“ a třetí „Jsme ve vesmíru sami?“. Původně jsem měl v úmyslu zaměřit se pouze na třetí otázku, jelikož už tady byla mnohokráte probírána, přičemž odpovědi se zpravidla štosují do dvou extrémů. Jeden míří k našemu nezpochybnitelnému osamění, zatímco druhý k rovněž nezpochybnitelnému osídlení vesmíru nespočetným množstvím různých civilizací. Postupně jsem ale došel k závěru, že k tomuto tématu je třeba v podobě úvodu vyňat něco z druhé otázky. Jak jsem tak vyjímal, vyjímal a vyjímal, s pocitem že to či ono bych neměl nevyjmout, tak se mi ten úvod rozrostl až do samostatného příspěvku. Vzhledem k tomu, že obě otázky spolu velmi souvisí, předkládám tu druhou jako první část té třetí.

 

Lucifer


Kdy život na Zemi začal, stále ještě přesně nevíme, ale v Austrálii existují zkameněliny, jejichž stáří by mělo být 3.5 miliardy let. Země by podle radioaktivních měření měla být stará 4.5 miliardy let, takže život zde byl po dlouhou dobu existence planety. Náznaky života se objevují dokonce i dříve, a to v horninách Grónska, kde naznačují, že život existoval možná už před 3.8 miliardy let. Život totiž nezanechává jenom zkameněliny měkkých živočichů, může měnit i chemii kamenů. Přírodní prostředí obsahuje dva stabilní izotopy uhlíku s nepatrně rozdílnými atomovými hmotnostmi. Organismy dávají přednost lehčímu izotopu.

 

Mladá Země se zvětšovala hromaděním materiálu z komet, asteroidů a trpasličích planet z dalekých oblastí slunečního systému. To přineslo na zemi vodu a organické molekuly podporující život, které se nakonec staly součástí biosféry. Máme určitý náznak, že život započal před koncem onoho časného těžkého bombardování, nebo alespoň bezprostředně po jeho konci. Svědčí to o tom, že život se buď objevil velmi rychle, když nastaly příznivé podmínky, anebo že přišel na Zemi už hotový z vesmíru.

 

Ukazuje se, že všechny známé formy života na Zemi mají jakéhosi společného předka, jelikož sdílejí genetický kód, propracovaný systém ukládání a přenášení informace, vytvořený ze stejných nukleových kyselin (DNA a RNA). Podstatou všech živých organismů jsou bílkoviny (proteiny). Informace pro tvorbu bílkovin je zašifrována pomocí třípísmenného genetického kódu. Každé trojici bází v DNA u protein-kódujících genů odpovídá určitá aminokyselina. Aminokyseliny jsou základní stavební kameny bílkovin, takže je vlastně genetická informace jakýmsi návodem na výrobu bílkovin.

 

Vytvořit aminokyseliny je něco, co fyzikové nazývají „termodynamický sestup“, což znamená, že je to přírodní proces, který se děje automaticky, podobně jako krystalizace. Ale spojení aminokyselin do dlouhých řetězců a vytvoření bílkovin probíhá druhým směrem, tj. „termodynamickým výstupem“, což je statisticky mnohem méně pravděpodobný a obtížný proces. Z pohledu statistické termodynamiky je vznik života téměř nemožný. Vyhlídky na to, že v pozorovatelném vesmíru vytvoříme život nějakým náhodným seskupováním molekul, jsou nekonečně malé. Není tudíž vyloučeno, že se to povedlo pouze na Zemi, z čehož plyne, že s prakticky stoprocentní pravděpodobností jsem ve vesmíru sami. Skutečně?

 

Existují však i jiné způsoby, jak přistupovat k tomuto problému. Jednou z možností je, že život je nějakým způsobem zapsán do základních zákonů vesmíru. Znamená to, že tyto zákony vesmíru jsou, což je překvapivé, biologicky nezávadné a jsou uzpůsobeny k produkování určitých typů složitých soustav, které jsou biologicky relevantní. Stačí vytvořit ze všech jednoduchých molekul chemickou směs základních prvků a nechat ji, aby dělala, co umí. Molekuly se proměšují, účastní se mnoha různých reakcí, ale zákony chemie nějakým způsobem dávají přednost vytváření pouze těch chemických látek, které jsou pro život nezbytné. Jinými slovy, život je vytvořen proto, že základní molekuly, jako například bílkoviny, se vytvářejí ochotněji než ostatní. To znamená, že do přírodních zákonů je vložena určitá tendence.

 

Pro fyzika znamená tato myšlenka problém v tom, že zákony fyziky – a zákony chemie, které z nich vyplývají – jsou jednoduché, matematické a všeobecné. Naproti tomu život je složitý, nematematický a velmi specifický. Obtížné je pochopit, jak může život vznikat zákonitým způsobem ze zárodečné směsi tak bezpečně a spolehlivě. Tohle nejspíš není správná odpověď, je to příliš vykonstruované. Nabízí se však ještě další možnost, totiž že život vzniká v důsledku toho, co se často označuje jako samoorganizace. Za určitých okolností má hmota zvláštní, záhadnou schopnost organizovat sama sebe do čím dál složitějších struktur, i když to nesměřuje k životu – život tu není jako pevný cíl nebo konečný produkt.

 

Zvyšující se složitost, která vzniká z jistých fyzikálních a chemických procesů organizujících samy sebe a nesouvisející s živými organismy, nacházíme všude kolem nás. Třeba krystaly, kupříkladu sněhové vločky. Sněhová vločka je uspořádána do složitého vzoru, ale žádný gen sněhové vločky není, žádný „vločkový“ osud není zapsán do fyzikálních zákonů, a přesto se sněhové vločky spontánně vytvářejí a mohou být velmi komplikované. Existují příklady, kdy se fyzické síly a zákony spojí, aby vytvořily promyšlené, organizované a složité systémy, a můžeme předpokládat, že za patřičných podmínek se tam vytvoří hierarchie složitosti, samočinně se vytvářející nebo něco jako „svépomocný efekt“, kde se chemické látky organizují, aby vytvořily jednu úroveň složitosti, pak další a další a tak dále. A jde to dál, dál a dál, až se objeví něco opravdu živého.

 

Problém života není, z čeho jsem utvořeni – hardware – ale jeho informační obsah, software. Živými nás činí software; biologické informace, které jsou v nás obsaženy. Software je sice svou povahou něco, co může být zakódováno v hardwaru, ale zároveň požívá jakousi nezávislost své vlastní existence. Velká záhada původu života spočívá především v tom, odkud biologická informace vyšla.

 

Zdroj: Paul Davies – Další velké otázky (Rozhovory s Phillipem Adamsem


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
9
Lucifer * 20.12.2015, 21:52:02
Děkuji za pozdrav Ladislave a zdravím Vás též.

V populárně naučných knížkách od Paula Daviese, obzvláště pak ve zde zmíněné, jsem narazil na řadu názorů, se kterými bych docela vehementně polemizoval. Na druhou stranou jsou v mnohém, obzvláště pro neodborníka, velmi podnětné. Proto jsem tady něco z nich zreprodukoval.

Pokud jde o Mars, tak si nejsem zcela jistý, na které straně je pravda. Jednosměrná cesta na Mars je za současných našich technických možností samozřejmě naprosto patologická. V tomto směru se jistě shodneme.

Rozhodl jsem se, že v prosinci se tady těmito a dalšími naučnými záležitostmi věnovat nebudu. Třeba se k tomu vrátím v příštím roce.

Přeji Vám hezké prožití Vánoc.

8 Cesta na Mars
Ladislav Háva (neregistrovaný) * 20.12.2015, 21:29:33
Buďte zdráv Lucifeře,
Brouzdám se po internetu a narazil jsem na článek zda jsme ve vesmíru sami. Nejsme. Zde můžeme aplikovat Marfyho zákon, který praví: „Když se něco může stát, tak se to také stane. Když vznikl život na Zemi, může vzniknout i jinde.“
Ozývám se pouze proto, že v titulu článku je použito jméno Paula Daviese a ten je zastánce jednosměrné cesty na Mars.. To je největší nesmysl, jaký někdo může vyslovit. Mars není žádná planeta. Je to jen měsíc bývalé planety. Podobně jako náš Měsíc, který nemá na povrchu vodu, nemá ji ani Mars. Pokud jsou tam zmínky o vodě, o kulových konkrecích, které se na naší planetě vyskytují v moři, to není důkaz existence vody, je to jen důkaz toho, že na Mars dopadly kusy hmoty z rozpadu jeho mateřské planety.
Už jsem se někde zmínil o tom, že hledání vody na Marsu a hledání Atlantidy ve středozemí je jen důvod k tomu, aby někdo na takové projekty přispěl a umožnil tak různým hledačům získání financí k tomu, aby mohli dál v klidu bádat až do důchodu.
Existují prosťáčkové, kteří jsou ochotni na cestu k Marsu vydat svoje úspory. Podle mne je to loupež za bílého dne. K takoví cestě na Mars nikdy nedojde a proto je zbytečné k tomu dělat jakékoliv výzkumy. Organizátor této akce by se měl postavit před soud, který by ho nechal zavřít do vězení nebo do blázince, aby nevymýšlel další podobné nesmysly, kterými by oblboval důvěřivé lidi..
Členové takové výpravy by nepřežili déle než několik dní. Na Marsu je polétavý prach a ten nedovolí hermeticky zavřít vstupní dveře.
Abych byl trochu konkrétnější uvádím odkaz na bibli,.V knize Izajáš (Iz-14(12-15) je záznam o rozpadu Tistrye, Marsovy mateřské planety. Ostrava dne 20.12.2015

Stella
7
Stella 26.10.2015, 22:27:16
S většinou nelze než souhlasit. Dokonce neexistenci času apod. lze i pocítit. Ve vzácných chvílích, každému se to nepodaří.
Jenomže. Skoky se dějí. Na té úrovni, která je pro samotné jsoucno nepodstatná, to je fakt. A té "info" jsou změny schránky taky jedno.
Ale: co tedy je prostředím, na něž se adaptuje vše živé? Nepředpokládáte přece, že bylo stvořeno takové, jaké je. O prospěšnosti popření biologie a evolučních teorií nejsem úplně přesvědčena.
Pole! Z něho si bereme! Do těch buněk. A vracíme tam "poté", do pole s info něco zpět.
Když my pořád chceme odpovědi na otázky, které možná chybně kladem.
A odpovědi chceme uzavřené - náš lidský zlozvyk.

h
6
h * 26.10.2015, 20:39:03
Všechny abstraktní úvahy (matematika, fylosofie, teoretická a kvantová fysika) a modely světa vycházejí ze stvoření světa. Většina těchto modelů je již přes sto let nejen logicky úplných (až na kvantovou fysiku - která ale zase ve svých naprosto nesmyslných alegoriích světa funguje!:)), ale dokonce dávají prognozy, které jsou potvrzovány (měřeny). Nějaké info, které bylo dáno hmotě do vínku, je zjevné, prostupuje vším a neexistují odchylky. Toto info se v "čase" nevyvíjí, nemění, tím zároveň čas krásně ruší jako objektivní vlastnost světa, čas je pouze relativizován jinými vlastnostmi hmoty, tedy s nimi jedno jest. Život, rostlinné a živočišné druhy se nikterak nepřeměňují jeden v druhý, pouze se adaptují na prostředí. Nedochází ale k posunům jednoho k druhému, tím méně ke skokovým změnám. "Ta" byla jen jednou a změna to nebyla. Nebylo co měnit v co (v našem slova smyslu). Jak chcete tedy jinak vysvětlit člověka? Každého člověka. I toho údajně nového, údajně novorozeného?

Stella
5
Stella 26.10.2015, 10:39:14
Přesýpací hodiny, koloběh, prapočátek. Řešíme, nebo nebo konstatujeme, neřešitelné nebo nezodpověditelné.
V textu se mluví o biologicky relevantních soustavách. Např..
Člověk se k ničemu nerozhodl. Nebyl.
Zeptáme se, až přistanou. Nebo pochopíme po vlastním rozptylu.

Krásnou pondělní mlhu přeju! Stardust.

h
4
h * 25.10.2015, 22:04:52
"Počnout" můžete tak akorát pár nových buněk. Ty by ale brzo umřely, bez člověka, který existoval již dávno před tím a který se je rozhodl užívat na omezenou dobu ku svému ztělesnění.

Stella
3
Stella 25.10.2015, 21:52:14
Jo. Počíná se člověk.
Logika mi holt od toho momentu chybí a už chybět bude. Aspoň že to o sobě vím. Plačící

Ale Lucifer to pěkně sepsal...

h
2
h * 25.10.2015, 17:27:24
Kdy se plod stává člověkem jest známo odedávna, v určitých kulturách je to uvědomováno a proklamováno tisíce let. Plod je člověkem ještě před tím, než to, co vy nazýváte "plod", vznikne. Jak jinak byste to tak asi zařídila? Je to triviální věc, velmi logická, jiná cesta nejni.

Stella
1
Stella 25.10.2015, 07:33:52
Jsem ráda, že jsem se dožila takového posunu v názoru na možnost života ve vesmíru. Ještě před dvaceti lety mnoho lidí děsila představa, že by snad opravdu mimo Zemi existoval. Bylo nutné, aby ta myšlenka přešla do krve a začala být chápána jako samozřejmá. Jinak se přece mluvilo o civilizačním atd. šoku. A určitě by k němu tehdy došlo.
Uvedené pojednání srozumitelně třídí hlediska - jen si vybrat. Ale chybí nám ten pověstný kamínek. Připomíná mi to otázku, v kterém okamžiku se stává plod skutečně člověkem. Třeba by i analogie s běžnými procesy v pozemské přírodě pomohla také při řešení toho, co je \"nahoře\"? Ono ale pro fyziky myslím už nic takového neplatí.(\"Co je dole, je i nahoře\"?) Bouráte nám, hoši, jistoty! A nejen to - odbourává mě poslední věta perexu...

Bohužel u nás doma se aminokyseliny samy neřetězí, bílkoviny čekají na zpracování,
Nastartuji tedy termodynamickou devastaci v novém čase - tentokrát normálním.
Není nad svépomocný efekt!
(Ale čtení je to hodně podnětné.)

«     1     »