Jak zde již bylo několikrát řečeno, naposledy v Hledání teorie všeho se Stephenem Hawkingem, fyzika rozeznává čtyři základní (fundamentální) interakce (síly): gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou. Před pár dny se mi do rukou zcela náhodným způsobem dostala knížka od úspěšného autora zhruba sedmi knižních bestsellerů Chucka Klostermana, který pochází ze Severní Dakoty a v současnosti žije se svou ženou v newyorském Brooklynu. V této knížce, jejíž název naleznete na konci příspěvku, Klosterman vtipným způsobem na mnoha příkladech ukazuje, jak jepičí život mají „věčné pravdy“ a jak často vycházíme při svých úvahách z předpokladů, které jsou od začátku chybné. A hned v úvodu svého čtivého elaborátu si bere na paškál gravitaci.
Lucifer
V úvodu knížky píše Chuck Klosterman toto:
„Jako většina lidí, i já s oblibou považuji sebe sama za skeptika. Přesto do značné míry nepochybuji o gravitaci – o této externě působící síle, kterou považujeme za ústřední pro všechno, co víme o čemkoli jiném. Pokud by nějaký v jiném ohledu dobře podložený a zdůvodněný argument nebyl v souladu s principem gravitace, byl by nevyhnutelně pozměněn tak, aby tomu tak nebylo. Skutečnost, že nejsem fyzik, činí moji podporu konceptu gravitace, mé lpění na něm obzvláště neochvějným; zůstávám mu ´věrný´, protože o gravitaci vím jenom to, co jsem se dozvěděl od někoho jiného. Moje důvěra v něj je bezvýhradná a naprostá; jsem přesvědčen, že bude platný i v den mého odchodu z tohoto světa (a že moje mrtvé tělo, pokud by ho někdo vyhodil z okna, bude padat se zrychlením 9.8 m/s2).
A nejspíš se pletu.
Možná ne zcela, ale částečně. Možná ne dnes, ale nakonec tomu tak bude.“
Brian Greene, teoretický fyzik působící na Columbia University, autor publikací nesoucích názvy jako Icarus at the Edge of Time (Ikarus na okraji času) prohlásil:
„Možnost, že za pět set let budeme na gravitaci nahlížet a chápat ji jinak než dnes, je skutečně velká. Ve skutečnosti je to právě ta aréna, v níž, jak se domnívám, jsou naše současné důkazy podružné a podmíněné okolnostmi; náš pohled na gravitaci – to, jak o ní uvažujeme – se výrazně změní.“
Brian patří k těm fyzikům, jež jsou natolik známí, že by mohli vystupovat jako hrdinové v nějaké situační komedii vysílané na CBS – za předpokladu, že by se jednalo o pořad typu The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku).
„Isaac Newton zformuloval gravitační zákon, který jsme dvě stě let, až do roku 1907, interpretovali téměř beze změny. Jenže pak přišel Einstein a během let 1907 až 1915 radikálně pozměnil náš pohled na gravitaci. Gravitace nadále již nebyla pouze síla; je to důsledek zakřivení časoprostoru. Dnes si uvědomujeme, že kvantová mechanika má nutně vliv na to, jak charakterizujeme gravitaci v případě velmi malých vzdáleností. V 80. letech se proto objevuje mnoho studií přinášejících nové, neotřelé myšlenky o působení gravitace v mikrosvětě. O něco později na scénu vstupuje teorie strun, jež se pokouší pochopit působení gravitace v malém měřítku; pojetí gravitace, jež přináší – a o němž nevíme, zda je pravdivé či není – známe jako teorii kvantové gravitace. Ta operuje s větším počtem dimenzí než je tomu při našem běžném vnímání časoprostoru. Toto pojetí gravitace tudíž s sebou nese potenciálně radikální důsledky pro naše chápání reality. Všechna tato zjištění vedou některé teoretiky k tomu znovu uvažovat a promýšlet současný koncept gravitace; mají totiž pocit, že gravitace možná není elementární, univerzálně působící přírodní silou, ale tzv. emergent force. Proto si myslím – a řekl bych, že mnoho lidí se mnou bude souhlasit – že gravitace je z pojmů, které používáme, tím nejméně stabilním, zralým pro podstatný posun v jeho chápání.“
Pravil Brian Greene.
Výše zmíněný pojem „emergent force“ představuje myšlenku, že gravitace může být pouze projevem jiných sil – že sama o sobě žádnou silou není, a tudíž je nepříliš významným důsledkem něčeho jiného. (Luciferova poznámka: Tímto způsobem uvažuji už delší dobu a několikrát jsem se o tom zde již zmínil, kupříkladu v poznámce u příspěvku Na křídlech levitace.) Green používal analogii s teplotou: Když je horký den, pociťujeme (naše kůže) teplo; „teplo“ ale není nějaká nezávislá věc, existující sama o sobě. Teplo je důsledkem velmi rychlého pohybu pro nás neviditelných atomů, jež vytváří fyzický pocit tepla. Cítíme ho, ale ve skutečnosti není. Kdyby gravitace byla emergent force, znamenalo by to, že není hlavní silou, jež přitahuje věci k zemskému povrchu, ale tangenciálním důsledkem něčeho jiného, co zatím nedokážeme vysvětlit. Pociťujeme ji, ale ve skutečnosti není. Myšlenka „gravitace“ by pak byla sémantickým konstruktem. (Luciferova poznámka: A nemohou být sémantickým konstruktem i tři zbývající elementární síly?)
Zdroj: Chuck Klosterman, A co když je to jinak – „Věčné pravdy“ mají krátký život, Management Press ve společnosti Albatros Media a.s., Praha 2018
18.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14