Lidské dějiny jsou prý neodmyslitelně spjaty s pomluvami. Kdo, s kým, proti komu, hrr na ně! Klepy a pomluvy tvoří až 60% běžné mezilidské komunikace. Jak a proč vznikl jazyk, to je otázka, na niž se přetěžko hledá odpověď. Bertrand Russsel napsal: „Pes vám nedokáže převyprávět svůj životopis. I kdyby štěkal sebevýmluvněji, nedokáže vám sdělit, že jeho rodiče byli chudí, ale poctiví.“ Na rozdíl od psího je totiž lidský jazyk otevřený a má nekonečné možnosti kombinování fonémů k vyjádření nekonečna myšlenek. Potřeba vyprávět příběh jako sdílenou zkušenost je údajně vlastní úplně všem lidem.
Stella
Veškerá věda je hledáním a zkoumáním rytmů přírody. Naše přežití je umožněno právě vhodnou reakcí na pravidelnosti – rytmy světa. Jsou vzorce, které zůstávají neměnné (východ Slunce), a proto se o ně můžeme opřít. Nosíme je v instinktech i v paměti. Přírodní pravidelnosti nejlépe vyjadřuje matematika. (Jak říká Galileo, kniha přírody je napsána jazykem matematiky.) Vyvstává otázka, je-li matematika lidským jazykem sloužícím k popisu přírodních vzorců, nebo je samotným zdrojem reality a přírodní vzorce jsou pak jejím projevem? Greene se přiklání k druhé možnosti.
Na vrcholu poznání tohoto vztahu stojí Albert Einstein. Přitom (právě proto?) Einstein říká, že na počátku jeho pronikavě přesných a stručných závěrů nebyla slova. Prý vůbec nejčastěji přemýšlí – hudbou. Většina z nás ale mluví k sobě, při přemýšlení si pomáháme slovy a obrazy. Bez jazyka – pojmenování – by byl manévrovací prostor myšlení hodně zúžený. Ne každý je génius…
Díky jazyku můžeme vytvářet a sdílet příběh, který zastřešuje naši existenci. Díky jazyku překračujeme hranici úzké reality. Pomocí jednoduchých pokynů můžeme předávat vědomosti, a umožňovat tak koordinovanou činnost. Jazykem ovládáme a obohacujeme mysli druhých. Můžeme do cizích myslí vstupovat. Svoje tvůrčí schopnosti můžeme spojit se schopnostmi jiných lidí. Vše souvisí s faktem, že člověk je tvor extrémně společenský. Díky jazyku také dokážeme vyjádřit stav svého nitra a dojít dál, než jen k pouhému přežití přikázanému evolucí.
Lingvisté se úplně neshodnou, která z jazykových funkcí byla tou první. Sdělovací? Apelativní? Mentální? Poznávací? Podle jednoho vědce na počátku stálo: Je jídlo, Není jídlo, Je nebezpečí, Není nebezpečí – výkřiky v tlupě při lovu. A nakolik je třeba brát vážně jazykovou estetiku – estetično? Každá lingvistická škola uvádí základní funkce v jiném pořadí a také jich uvádí různý počet. Ono je totiž pozoruhodné, že víme mnohem víc a Velkém třesku a o vývoji vesmíru, než o vzniku a vývoji jazyka. Je to ale pochopitelné. Zvukové vlny nic nevydrží, zatímco hmotný vesmír je plný fosilií.
Darwin (jazyk se vyvinul ze zpěvu) si nerozuměl s Wallacem (jazyk – dar od Vyšší inteligence), Chomsky (nosíme v sobě univerzální gramatiku…) si nerozumí skoro s nikým, Pinker a Bloom vcelku rozumně říkají, že jazyk (a řeč) vznikl postupným přidáváním drobných změn, které zvyšovaly šance na přežití. Schopnost komunikovat v tlupě byla existenční výhodou. A navíc silně přispěla ke zvyšování kognitivních schopností. Ovšemže nelze pominout fyziologické předpoklady (lebeční dutina, struktura úst) – ale podobné mají také jiní živí tvorové. Nevyužívají je. Zatím.
Kdy padla první slova? Opět – pouhé dohady. Fyziologické uzpůsobení je jisté tak před milionem let, podle jeskynních artefaktů apod. se soudí, že asi před sto tisíci roky. Na schopnost symbolického myšlení, interakci, plánování… se to zdá být velice málo. Roku 2001 byl nalezen gen nezbytný pro řeč a jazyk. Velmi podobný mají také šimpanzi, ryby, ptáci… Každopádně se zdá, že genetický základ pochází z doby, kdy jsme se oddělili od šimpanzů – před několika miliony lety.
Proč vůbec mluvíme? Nestačí nám gesta, posunky? Také na toto téma je odpovědí mnoho. Snad si člověk potřeboval uvolnit ruce. Velmi vážně je přijímán názor, že slova nahradila vískání, jež sloužilo jako nástroj komunikace a určovalo hierarchii. Času pro obstarávání potravy bylo málo, a mluvení je rychlejší!
Jiní myslitelé se přiklánějí k názoru, že jazyk umožnil společné směrování představivosti. Lidé potřebovali sdílet zkušenosti i abstraktní myšlenky. Ne každý byl všude, ne každý uvažuje správně… (Chomsky se ovšem domnívá, že jazyk nejprve sloužil k uspořádání niterných pochodů, až poté vznikla řeč jako realizace jazyka.) Fonologie a většina gramatické struktury ovšem svědčí pro to, že jazyk od prvopočátku plnil funkci vnější komunikace.
Bez ohledu na jakoukoli teorii je jasné, že jazyk ve spojení s myšlením představuje mocnou sílu. Ať už vznikl z mateřského žvatlání, ze zpěvů, nebo jen díky velkému mozku, rozhodně vedl ke kvalitativně nové interakci s realitou.
Vyprávění příběhů jako zásadní a odvěká lidská činnost představuje jakýsi letecký simulátor umožňující levně, bezpečně a efektivně předávat zkušenosti. V příběhu je vždy je přítomen konflikt, téměř vždy smrt. Sledováním příběhu si rozšiřujeme a zlepšujeme intuici a obohacujeme své kognitivní schopnosti. Zároveň procházíme emočním tréninkem. (Podobný proces probíhá ve spánkové REM fázi, spolu s pronikáním do cizích světů…)
Prostřednictvím příběhu dokážeme skrze prožitky jiných lidí lépe porozumět světu. Překonáváme omezenost své subjektivní existence také tím, že předvídáme možnosti, pátráme po pravidelnostech. Virtuální vesmír také vylepšuje naše reakce a chování vůbec.
Příběhy v podobě mýtů bývají obohaceny o fantazijní prvky, vystupují v nich fantastické bytosti. Tato fantastičnost napomáhá jejich lepšímu zapamatování a co víc: v kombinaci s prvky reality může vést ke zdařilým inovacím! Nejtrvalejší mýty stály u zrodu náboženství jakožto nejtransformativnější síly na světě.
Kam se v tomto povídání poděla exaktní věda? Je tady: matematika a fyzika také vytvářejí příběhy, při jejichž sledování (výpočtech) se odpoutáváme od osobní reality a docházíme k pocitu hluboké jednoty s vesmírem.
Zdroj: Greene, Brian: Až do konce času, Paseka, Praha 2021
28.09.2022, 17:35:18 Publikoval Luciferkomentářů: 6