V Populárně naučném koutku dnes bude řeč o černých dírách a špagetách. Máte pocit, že italské těstoviny a černé díry spolu nesouvisí? Kosmologové se na to však dívají s humorným nadhledem. Předkládám výňatek z článku na Live Science, který se týká černých děr, časoprostoru a „špaget“.
Lucifer
Vědci vypočítali rychlost rotující supermasivní černé díry na základě studia „špagetových“ zbytků hvězdy, kterou zničila.
„Kymácející se“ pozůstatky hvězdy, která utrpěla strašlivou smrt v chřtánu supermasivní černé díry, pomohly odhalit rychlost, jakou se otáčí její vesmírný predátor.
Předpokládá se, že supermasivní černé díry vznikají postupným slučováním menších černých děr, z nichž každá s sebou přináší úhlový moment, který urychluje rotaci černé díry, jež se zrodila. Měření rotace supermasivních černých děr proto může umožnit nahlédnout do jejich historie - a nový výzkum nabízí nový způsob, jak takové závěry učinit na základě vlivu, který mají rotující černé díry na samotnou strukturu prostoru a času.
Hvězda odsouzená k záhubě, která je jádrem tohoto výzkumu, byla brutálním způsobem roztrhána supermasivní černou dírou během takzvaného slapového rozrušení (TDE). K těmto událostem dochází, když se hvězda odváží příliš blízko masivnímu gravitačnímu vlivu černé díry. Jakmile se hvězda dostane dostatečně blízko, vytvoří se v ní obrovské slapové síly, které ji horizontálně rozmačkají a zároveň vertikálně roztáhnou. Tomu se říká „špagetování“ a tento proces promění hvězdu ve vlákno hvězdných těstovin – ale rozhodující je, že ne všechny jsou pohlceny ničivou černou dírou.
Část tohoto materiálu je odfouknuta, část se obtáčí kolem černé díry a vytváří zploštělý oblak zvaný akreční disk. Nejenže tento akreční disk postupně vyživuje centrální černou díru, ale tytéž slapové síly, které hvězdu roztříštily, způsobují také mohutné třecí síly, které tento talíř plynu a prachu zahřívají a způsobují jeho jasnou záři.
Zdroj: Live Science, Black hole spin speed revealed in new study of churning space-time
Můj komentář
Článek mě zaujal. O černých dírách vím už víc než černé díry o mně. Předpokládám, že černé díry o mně neví vůbec nic. Nerad bych spadl do černé díry. Asi by mě roztrhala na cucky. Představa, že budeme přes černé či červí díry cestovat do jiných vesmírů, mi připadá poněkud jako groteska v podání Charlie Chaplina či Laurela a Hardyho.
Podle současné kosmologické teorie je v centru téměř každé galaxie obrovská černá díra, která nasává okolní hmotu. Kam se ta hmota přesune, nikdo neví. Jsou jisté hypotézy, že třeba do jiného vesmíru atd. Jsou to ale jenom hypotézy, které se experimentálně nedají nijak ověřit.
Prostoročas je specifický fyzikální pojem, který v sobě zahrnuje prostor a čas. Einsteinova obecná teorie relativity (OTR) byla vytvořena právě na prostoročasu, který se díky gravitace zakřivuje. Nehodlám OTR vyvracet. Přinesla nám zajímavý pohled na vesmír. Otázkou nicméně je, jestli ten pohled je skutečně reálný. Všechno může být úplně jinak.
Podle současné fyziky funguje vesmír na základě čtyř elementárních interakcí. Dvě, silná a slabá, jsou na atomové či spíše jaderné úrovni. Další dvě, elektromagnetická a gravitační, mají jakoby neomezený dosah. Tři z těch interakcí jsou popsány s pomocí polních částic, jejichž existence se dala experimentálním způsobem ověřit.
Gravitace se tomu vymyká. Hypoteticky by měla být zprostředkována polní částicí graviton. Žádný experiment ji však dosud nedokázal potvrdit. Není vyloučeno, že to, čemu říkáme gravitace, je jakýmsi statistickým výsledkem jiných elementárních sil, o kterých třeba vůbec nevíme.
26.05.2024, 12:12:31 Publikoval Luciferkomentářů: 0