Tento příspěvek na základě článku z Live Science jsem se po krátké úvaze rozhodl dát do Populárně naučného koutku. Otázka zní: Můžeme získat vzpomínky někoho, kdo zemřel? Neurovědci tvrdí, že znají v mozku místa, kde jsou uloženy vzpomínky, které se dají i po fyzické smrti člověka reprodukovat. Faktem je, že nejen člověk, ale i ostatní živočichové či rostliny po sobě zanechávají informace, které jen tak nevypaří. Tady se ale jedná o myšlenku, zda je dokážeme přečíst i z mozku zemřelého člověka.
Lucifer
Když zemře blízký člověk, zanechá po sobě své osobní věci, ale co se stane s jeho životními zkušenostmi? Mohli bychom někdy získat vzpomínky z mozku někoho, kdo zemřel? Získání některých částí vzpomínek by bylo možné, ale pravděpodobně by to bylo technicky náročné, uvedl Don Arnold, neurolog z University of Southern California.
S dnešní technologií by vyvolání vzpomínek mohlo probíhat asi takto. Nejprve je třeba identifikovat soubor mozkových buněk neboli neuronů, které v mozku zakódovaly konkrétní vzpomínku, a pochopit, jak jsou propojeny. Poté tyto neurony aktivujte a vytvořte přibližnou neuronovou síť, algoritmus strojového učení, který napodobuje fungování mozku.
Vzpomínky jsou kódovány skupinami neuronů, řekl Arnold. Krátkodobé a dlouhodobé vzpomínky se tvoří v hipokampu. Podle Clevelandské kliniky jsou v jiných částech mozku uloženy různé aspekty vzpomínky, například emoce a další smyslové detaily. Skupiny neuronů spojené s jednou vzpomínkou zanechávají v mozku fyzickou stopu zvanou engram. Neurovědci identifikovali engramy v hipokampech myších mozků. Například ve studii publikované v roce 2012 v časopise Nature vědci našli specifické mozkové buňky spojené se vzpomínkou na zážitek, který vyvolal strach.
Podle Clevelandské kliniky však mohou být lidské vzpomínky složité, zejména dlouhodobé vzpomínky, které se mohou vázat k místům, vztahům nebo dovednostem. Vyvolání vzpomínek mrtvého člověka je navíc komplikované, protože jednotlivé části vzpomínky jsou rozptýleny po celém mozku; například smyslové detaily, které mohou být uloženy i v temenním laloku a smyslové kůře.
Neurony jsou v rámci daného engramu propojeny synapsemi, což jsou prostory mezi neurony, kterými se šíří elektrochemické signály. Při spuštění vzpomínky se spustí řetězec odpalování synapsí mezi těmito skupinami, které mohou být uloženy v různých částech mozku. Zpočátku tvoří engram neurony, které byly aktivní během původní události. Postupem času však existují důkazy, že se vzpomínky při konsolidaci v mozku přesouvají na různá místa. Vzniká taková kaskáda neuronů, které kódují různé věci, a každý z nich je propojen v tomto engramu.
Prosté vyříznutí buněk, které tvoří engram, by nebylo dobrou metodou obnovy. Engram ve skutečnosti není vzpomínka – je to jen místo, kde je vzpomínka uložena. Takže i kdybyste engram našli, ať už pomocí modelování nebo experimentu na někom ještě za jeho života (což je nepravděpodobné), bylo by obtížné obnovit původní událost tak, jak ji prožil mrtvý člověk.
„Paměť je velmi rekonstruktivní, což znamená, že si pamatujete kousky události, ale nezachytíte ji celou,“ řekl pro Live Science Charan Ranganath, ředitel programu Memory and Plasticity na Kalifornské univerzitě v Davisu. Podle něj je to úsporný způsob vytváření vzpomínek, protože mozek může k vyplnění prázdných míst použít věci, které již zná, a nemusí si pro každou část zážitku vytvářet nový „záznam“. Někdo si například může pamatovat, že na oslavě svých pátých narozenin jedl čokoládový dort a hrál si na honěnou. Nepamatuje si však další podrobnosti, například to, kteří kamarádi se oslavy zúčastnili nebo zda pršelo. Přesto si uchovává celkovou vzpomínku na tento zážitek.
Nejlepší model neuronové sítě by vyžadoval celoživotní skenování mozku člověka, který si opakovaně pamatuje události, řekl Ranganath. Pak by možná bylo možné použít neuronovou síť k obnovení konkrétní vzpomínky po něčí smrti. To však předpokládá, že vzpomínky jsou statická věc, jako soubor na pevném disku, který opakuje řadu událostí. Místo toho je paměť dynamická, řekl Ranganath.
„Svým vzpomínkám propůjčujeme nejrůznější významy a perspektivy, které nemusí nutně odrážet danou událost,“ řekl. „Nepřehráváme si minulost, jen si představujeme, jaká mohla být.“ To vše se podle něj děje ve snaze pochopit naše minulé zážitky jako něco víc než pouhý sled událostí. Takže přinejmenším prozatím vzpomínky na život zemřou spolu s člověkem, který ho prožil.
Zdroj: Live Science, Could we ever retrieve memories from a dead person's brain?
25.02.2025, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0