.:: Neviditelný čert ::.

Logos

rubrika: Populárně naučný koutek

„En arché en ho Logos“ jsou první slova Janova evangelia v řečtině, která znamenají „Na počátku bylo Slovo“. Je to pravděpodobně nejznámější věta Nového zákona. Recituje se na Vánoce, vyrývá do kamene, zpívá v chrámech, a přesto ji téměř nikdo nikdy neslyšel vysvětlenou tak, jak ji Jan skutečně napsal. Každé z řeckých slov v této větě nese filosofickou vrstvu, která zmizela v překladu. Jan naznačuje, kdo je Bůh, co je člověk a proč jsme tady.

Lucifer

En arché (Na počátku) – Většina myslí na čas. Na první okamžik, na bod nula, před kterým nebylo nic. Řecké slovo arché však v této době neslo dva neoddělitelné smysly současně. Byl to počátek v čase a také základ, ze kterého vše vychází a ke kterému se vše vztahuje: Principium (latinský výraz pro počátek, základ, zásadu nebo princip), zdroj, na čem vše stojí. 500 let před Janem použil toto slovo starořecký filosof Anaximandros pro původní látku, ze které vychází veškeré bytí. Aristoteles ho použil pro první příčinu, která uvádí vše ostatní do pohybu a sama přitom není uváděna do pohybu ničím.

Když Jan napsal „en arché“, neměl na mysli pradávný okamžik, ale co je základem samotné existence, v němž bylo logos, které překládáme jako slovo. Toto je překlad, který je pravdivý na povrchu a zavádějící v hloubce. Logos v řecké filosofii nebyl jen mluvený nebo psaný jazyk, ale jeden z nejbohatších a nejkomplexnějších filosofických pojmů.

Starořecký filosof Hérakleitos z Efesu, který žil o něco později než Anaximandros, použil slovo logos jako první ve filosofickém smyslu a tvrdil: Za veškerou změnou, za veškerým pohybem, za veškerou různorodostí světa stojí jeden skrytý princip, jeden zákon, jedna inteligence. Logos pro Hérakleita nebyl jen rozum nebo řeč, byl to řád, který drží vesmír pohromadě. Byl to zákon, podle kterého se den střídá s nocí, léto se zimou, žití se smrtí. Princip, který způsobuje, že protiklady nejsou v konfliktu, ale v hlubší harmonii.

300 let před Janem pak přišli stoikové. Převzali Hérakleitovo slovo logos a rozvinuli ho. Tvrdlili, že logos není jen abstraktní princip, ale aktivní tvůrčí síla, která prostupuje celým vesmírem. Je to božský rozum, který je přítomen v každé věci, v každém člověku, v každém atomu stvoření. Každý člověk v sobě nese jeho zárodek Tato aktivní, racionální semena božské inteligence určují vývoj všech věcí a vysvětlují přítomnost pravdy, ctnosti a rozumu v lidských bytostech. Naslouchat té části sebe, která je božská. Stoikové to nazvali Logos spermatikos, což převzal křesťanský teolog a filosof Justin Mučedník či Martyr (cca 100, Flavia Neapolis – 165, Řím).

Jan přišel s tvrzením, které bylo revoluční. Řekl: „Ten Logos, o kterém filosofové mluví po staletí, ten princip, který drží vesmír pohromadě, ta tvůrčí inteligence, která prostupuje vším, ten Logos se stal člověkem, který přišel a žil mezi námi.“ Rudolf Bultmann, německý teolog a biblista, jehož komentář k Janovu evangeliu je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších teologických textů 20. století, píše, že Jan vědomě vstoupil do dialogu s řeckou filosofií. Prolog Janova evangelia není jen teologické prohlášení. Je to filosofická teze.

Celá první verš Janova evangelia v řečtině zní: En arché en ho logos, kai ho logos en pros ton theon, kai theos en ho logos. En znamená bylo. V řečtině existují různé způsoby, jak vyjádřit existenci. Egeneto označuje vznik, přijetí do existence, začátek bytí. Eínai a jeho minulý tvar en označuje existenci, která prostě je, která není podmíněna vznikem. Jan záměrně použil en nikoli egeneto. Logos nebyl stvořen, nebyl uveden do existence, prostě byl v arché (v základu), v principu všeho.

A pak Jan dodává: kai ho logos en pros ton theon – a Logos byl u Boha. Řecké pros (u, k, směrem k) je předložka pohybu a vztahu. Logos nebyl jen přítomen v Bohu jako část celku. Logos byl v pohybu k Bohu, Byl v živém vztahu, dialogu. „kai theos en ho logos“ znamená „a Logos byl Bůh“. Jan nenapsal, že Logos byl božský nebo jako Bůh. V řeckém originále je pořadí slov záměrné. Theos (Bůh) stojí na začátku věty bez určitého členu. Ho Logos, ten Logos stojí na konci s členem.

Tato konstrukce říká, že Logos plně sdílí přirozenost Boha, nikoliv že je identický s celou trojicí. Logos je plně Bůh, a přesto je v živém vztahu k Bohu. Je to právě toto jemné rozlišení, které celé křesťanství odlišuje od pouhého monoteismu. Bůh není osamělý. Bůh je vztah. Bůh je Logos v pohybu k Bohu. Bůh je vnitřní komunikace, vnitřní přebývání, vnitřní tanec.

Pak přichází třetí verš s naprostou filosofickou smělostí: Panta di autou egeneto – Vše skrze něj vzniklo. Logos není jedním z principů stvoření, ale princip, skrze který vzniklo absolutně vše, co existuje. Je to filosoficky odvážnější tvrzení než cokoli, co kdy řekl Hérakleitos, Platón nebo stoikové. Ti tvrdili, že Logos prostupuje stvořením. Jan tvrdí, že stvoření skrze Logos vzniklo. Logos není jen organizující princip uvnitř existujícího světa.

Čtvrtý verš zní: En auto zoé en kai he zoé en to phos ton anthropon – V něm byl život, a život byl světlo lidí. Zoé je jedno z klíčových slov, která Jan používá v celém svém evangeliu. Zoé v řečtině není biologický život, bios, který mají všechna stvoření, ale život v plném a absolutním smyslu. Život, který nepodléhá rozpadu a je zdrojem sám sobě. Jan říká, že Logos není jen principem řádu a smyslu, je principem samotného života. V řecké filosofii od Platóna dál bylo světlo (phos) metaforou poznání. Být ve světle, znamenalo vidět jasně, rozumět, znát. Jan říká, že Logos, v němž je zoé, je světlem lidí. Je tím, co umožňuje člověku skutečně vidět, rozumět a žít. Nikoli jen přežívat jako biologický organismus, bios, ale žít jako Zoé.

A pak přichází pátý verš s nejnaléhavějším obrazem celého prologu: Světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepřemohla. Ne svítilo, ale svítí pořád, a slovo „nepřemohla“ může též znamenat „nepochopila“. Jan říká, že světlo Logu nelze uhasit a nelze pochopit těmi, kteří jsou ve tmě. Tma v Janově evangeliu není jen symbolem zla, je symbolem uzavřenosti, neprostupnosti, neschopnosti přijmou to, co přichází zvenku. A světlo Logu svítí právě do této uzavřenosti. Ne proto, aby ji odsoudilo, ale proto, aby ji otevřelo. Světlo nezaútočí na tmu, prostě svítí, a tam, kde svítí, tma ustoupí. Ne proto, že by byla poražena silou, ale proto, že tma není nic jiného než absence světla.

Nyní se zastavme u veršů 14 a 16. které jsou pro pochopení Janova prologu klíčové. Čtrnáctý verš říká, že slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi jako duchovní bytost, ne jako symbol či metafora. Jan použil slovo sarks, nikoliv sóma. Sarks je tělo v jeho úplné fyzické realitě se vší zranitelností, pomíjivostí, bolestí, která k tělo patří. Jan říká, že Logos, princip, skrze který vzniklo vše, co existuje, se stal tímto zranitelným, smrtelným, hladovím, unaveným, bolestivým. Toto by bylo pro řeckého filosofa skandální. Pro Platóna bylo tělo vězením duše. Hmota byla méněcenná oproti duchu. A Jan přišel a řekl přesný opak. Logos vstoupil do těla, čímž prohlásil tělo za místo, kde se odehrává to nejdůležitější. Posvátné nepotřebuje opustit svět, aby bylo posvátné. Může vstoupit do světa a svítit přímo uprostřed Sarks.

Druhá část čtrnáctého verše zní: A přebýval mezi námi. Sloveso eskenosen (přebývat) vychází ze slova skéné (stan) – přebývat ve stanu, tábořit, být přítomen jako někdo, kdo si postavil stan uprostřed osady a žije tam. V hebrejské bibli existuje zvláštní výraz pro přítomnost Boha mezi lidmi. Šechina – přítomnost, která přebývá, která táboří a sdílí prostor. Když Izraelité putovali pouští, Boží přítomnost přebývala ve stanu setkání (stan úmluvy) uprostřed tábora. Jan slovem eskenosen odkazuje na celou tuto tradici. Říká: To, co Izraelité zažívali jako Přítomnost Boha ve stanu, se nyní plně uskutečnilo. Co to znamená pro nás?

Stoikové věřili, že Logos spermatikos, zárodek božského rozumu, je v každém člověku. Jan přišel a řekl: „Máte pravdu. Logos je přítomen ve všem. Je zárodkem v každém člověku. A tento Logos se stal člověkem, aby ukázal, jak tento zárodek může v člověku vyrůst.“ Logos osvěcuje každého, kdo přichází do existence. Není to tvrzení o výlučnosti, ale o univerzalitě. Logos není světlem jen pro ty, kdo mu věří. Je světlem pro každého člověka, protože světlo svítí a nezkoumá, zda ten, kdo je v jeho záři, je toho hoden. Každý okamžik existence je prostoupen tímto světlem. Každý člověk má v sobě zárodek Logu. Nese v sově světlo, které tma nemůže pohltit.

Søren Aabye Kierkegaard, dánský filosof a teolog 19. století, jehož myšlenky hluboce ovlivnily evropský způsob přemýšlení o víře a existenci, napsal, že Janovo evangelium mluví přímo k tomu nejhlubšímu v člověku. Ne k jeho zvyklostem, kultuře nebo jeho příslušnosti, ale k té části, která je v každém člověku nejstarší, nejzákladnější, k arché v člověku samém. Každý člověk, který kdy hledal smysl, který kdy cítil, že za viditelnou vrstvou existence je ještě jiná vrstva, každý člověk, který stál v noci pod hvězdným nebem a cítil, že patří k něčemu mnohem většímu, než je jeho vlastní příběh, byl v kontaktu s tím, o čem Jan mluví.

En arché en ho Logos. Na počátku bylo Slovo a toto Slovo přišlo, přebývalo uprostřed, svítí ve tmě, která ho nepřemohla. Nepřemůže ho nikdy, protože světlo nepotřebuje porazit tmu. Stačí, že svítí.

Zdroj: Čaj a Tajemství, YouTube, Skryli skutečný význam slova Logos – a většina lidí si toho nevšimla

Další zdroje na toto téma: