Vědecký výzkum telepatie III

rubrika: Populárně naučný koutek


Mozek je neuronová síť, v níž jsou myšlenky rozprostřeny.

 

Lucifer


neural-network1.jpgI při sebejednodušší duševní činnosti se patrně současně aktivují miliony neuronů, a fMRI skener tuto aktivitu zachytí jen jako skvrnu na obrazovce. Jeden psycholog přirovnal záznam mozkové činnosti k účasti na bouřlivém fotbalovém utkání (nebo třeba na rockovém koncertu), kdy se snažíte naslouchat osobě sedící vedle vás. Cokoli řekne, zcela zanikne ve vřavě tisíců diváků. Protože voxel, nejmenší kousek mozku, který lze spolehlivě zkoumat pomocí fMRI skeneru, odpovídá několika milionům neuronů, citlivost přístroje na zachycení jednotlivé myšlenky nestačí. Ve vědeckofantastické literatuře se někdy používá "univerzálního překladače", přístroje, který je schopen číst myšlenky zvolené osoby a pak je vyzářit do mysli někoho jiného. V některých sci-fi románech umísťují mimozemští telepati myšlenky do našeho vědomí, ačkoli nerozumí našemu jazyku.

V současnosti je záznam signálů z jednotlivých neuronů mimo diskusi, a tak se někteří psychologové pokusili o něco, co je téměř stejně dobré: snížit šum a izolovat vzorce fMRI vytvořené jednotlivými objekty. Bylo by například možné identifikovat vzorec signálu vytvořeného jednotlivým slovem, a pak sestavit "slovník myšlenek". Marcelu A. Justovi z univerzity Carnegie-Mellon se například podařilo identifikovat vzorce fMRI vytvářené malou, přesně vymezenou skupinou předmětů (například truhlářského nářadí). "Máme 12 kategorií a s přesností 80 až 90 % dovedeme určit, na kterou z nich subjekty myslí," tvrdí Just. Jeho kolega, informatik Tom Mitchell, používá při pokusech o identifikaci komplikovaných vzorců mozkové činnosti pomocí signálů fMRI počítačových technologií, k nimž patří například neuronové sítě.

Avšak i kdybychom vytvořili slovník myšlenek, zbývalo by k vytvoření "univerzálního překladače" urazit velký kus cesty. Na rozdíl od tohoto zařízení, které vyzařuje myšlenky přímo z jedné mysli do druhé, by myšlenkový přenašeč na bázi fMRI musel být schopen mnoha pracných kroků: nejdříve by musel identifikovat určité vzorce fMRI, poté je přeložit do angličtiny či jiného případného jazyka, a nakonec je pro cílovou osobu vyslovit. Takové zařízení by sice neodpovídalo "splynutí myslí" ze seriálu Star Trek, ale stále by ještě bylo velice užitečné pro postižené mozkovou mrtvicí.

Další překážkou pro praktickou telepatii je sama velikost fMRI skeneru. Je to obrovské zařízení, které stojí několik milionů dolarů, zabere celou místnost a váží několik tun. Jádrem stroje je velký magnet ve tvaru prstence, který měří přes metr v průměru a vytváří magnetické pole o síle několika tesla. Fyzikové Igor Savukov a Michael Romalis z Princetonské univerzity nedávno navrhli novou technologii, která by nakonec umožnila výrobu příručních fMRI skenerů a snížila jejich cenu na jednu setinu. Tvrdí, že velké magnety lze nahradit vysoce citlivými atomovými magnetometry schopnými zaznamenat nepatrná magnetická pole. Jsou tu však jistá úskalí. Jak zkoumaný objekt, tak přístroj je kupříkladu třeba odstínit od nejrůznějších vnějších magnetických polí. Jestliže se příruční skenery stanou skutečností, mohli bychom je připojit k malému počítači, který by byl vybaven programem pro identifikaci určitých klíčových frází, slov nebo vět. Přístroj by pak sice nebyl zdaleka tak zázračný jako telepatické zařízení ve sci-fi, ale docela by se mu blížil.

Bude však MRI skener budoucnosti schopen dokonale číst myšlenky, slovo za slovem, představu za představou, tak jako skutečný telepat? To není zcela jasné. Někteří vědci tvrdí, že pomoci MRI budeme schopni pouze identifikovat hrubé obrysy myšlenek, protože mozek ve skutečnosti vůbec není žádný počítač. V počítači je počítání lokalizováno a řídí se zcela pevnou řadou pravidel. Počítač se řídí zákony "Turingova stroje", tedy stroje, který má ústřední procesor, vstupy a výstupy. Procesor provádí určitý soubor operací na vstupních údajích a vytváří výstup, "myšlení" je proto soustředěno v procesoru. Náš mozek však není počítač. Odstraníme-li z procesoru počítače jediný tranzistor, nejspíše ho ochromíme. Byly však zaznamenány případy, kdy jedinci chybí celá polovina mozku, a přesto se zbývající polovinou úspěšně ujme celé práce.

neural-network2.jpgLidský mozek se ve skutečnosti více podobá učícímu se stroji, "neuronové síti", která sama sebe s každou nově naučenou funkcí neustále přeorganizovává. Studie provedené pomocí MRI skenerů potvrdily, že myšlenky nejsou v mozku lokalizovány na jednom místě jako v Turingově stroji, nýbrž jsou rozprostřeny, což je typický rys neuronové sítě. Záznamy signálů MRI ukazují, že myšlení je trochu jako ping-pong, kdy se postupně rozsvěcují jednotlivé části mozku, a elektrická aktivita skáče po různých místech. Myšlenky jsou značně rozptýlené, není tedy vyloučeno, že největším možným úspěchem bude sestavení slovníku myšlenek, neboli stanovení vzájemně jednoznačného vztahu mezi jednotlivými myšlenkami a určitými schématy záznamů z EEG nebo MRI.

Rakouský biomedicínský inženýr Gert Pfurtscheller, který naučil počítač, aby rozpoznal určité mozkové vzorce a myšlenky, se kupříkladu soustředil na mikrovlny EEG, které jsou patrně spojeny s úmyslem provést určité svalové pohyby. Pfurtscheller vyzve pacienta, aby vztyčil prst, usmála se nebo se zamračil, a počítač zaznamená, které mikrovlny se aktivovaly. Nakonec se mu podařilo najít nápadné souvislosti mezi jednoduchými pohyby a určitými vzorci mozkové činnosti. Tato metoda by ve spojení s výsledky z MRI mohla vést až k vytvoření obsažného "slovníku" myšlenek. Sledováním určitých vzorců činnosti na záznamu z EEG nebo MRI by počítač mohl tyto vzorce identifikovat a přinejmenším obecně určit, co si dotyčný jedinec myslí. Není však jisté, zda by byl tento slovník schopen postihnout jednotlivá slova vašich myšlenek.

Jestliže bude jednou možné číst v hrubých obrysech cizí myšlenky, bude také možné myšlenky naopak do něčí hlavy vysílat? Odpověď se zdá být kladná, ovšem s jistými výhradami. Je možné namířit rádiové vlny přímo na lidský mozek a vybudit jimi k činnosti ty oblasti mozku, nichž se ví, že kontrolují určité funkce. Tento směr výzkumu začal v padesátých letech 20. století, když kanadský neurochirurg Wilder Penfield operoval mozek pacientů s padoucnicí. Zjistil, že když elektrodami podráždil určité oblasti spánkového laloku mozku, lidé začali slyšet hlasy a vidět přízraky. Psychologové už věděli, že epileptická poškození mozku mohou způsobit, že pacient cítí působení nadpřirozených sil, kupříkladu má pocit, že události kolem něho ovlivňují andělé a démoni.

Na základě těchto úvah sestrojil neurolog Michael Persinger ze Sudbury v Ontariu zvláštní helmu, která vysílá rádiové vlny do mozku a tím vyvolává určité myšlenky a pocity, jako například náboženské zanícení. Neurologové vědí, že určitá poškození levého spánkového laloku mohou zmást levou polovinu mozku, takže mozek aktivity pravé poloviny vnímá, jako by přicházely od někoho jiného. Takové poranění by u postiženého mohlo vyvolat dojem, že s ním místnost sdílí jakýsi duch, protože si neuvědomuje, že tato entita je pouze částí jeho samého. Pacient by v závislosti na své víře tuto "bytost" patrně považoval za démona, anděla, mimozemšťana, nebo dokonce Boha.

Někteří vědci navrhují "projekt mapování neuronů", obdobný projektu, který zmapoval všechny geny v lidském genomu. Určil by polohu každého jednotlivého neuronu v lidském mozku a vytvořil trojrozměrnou mapu ukazující všechna jejich spojení. Kdyby se takový projekt zdařil, mohli bychom případně vystopovat, jak určitá myšlenka dráždí konkrétní nervové dráhy. V součinnosti se slovníkem myšlenek získaným s použitím MRI a EEG by se snad dala rozluštit neuronová struktura určitých myšlenek, takže by bylo možné určit, která slova či představy odpovídají aktivaci kterých neuronů. Malým krůčkem v tomto směru bylo v roce 2006 oznámení Allenova ústavu pro výzkum mozku (který založil Paul Allen, spoluzakladatel Microsoftu), že se tamějším vědcům podařilo sestavit trojrozměrnou mapu vyjádření genů v mozku myši, která zachycuje vyjádření 21 000 genů na buněčné úrovni.

Jak roste citlivost MRI skenerů a dalších přístrojů, bude věda čím dál přesněji odhalovat způsob, jakým mozek postupně zpracovává myšlenky a city. S novými počítači bychom měli být schopni analyzovat tento objem dat s větší přesností. Slovník myšlení by mohl utřídit velký počet myšlenkových schémat, přičemž různá schémata na obrazovce MRI by odpovídala různým myšlenkám nebo citům. I když patrně nikdy nebude k dispozici vzájemně jednoznačný vztah mezi vzorci MRI a myšlenkami, slovník myšlenek by mohl správně rozpoznat některé obecné myšlenky.

Mozek ovšem není počítač, nýbrž neuronová síť, v níž jsou myšlenky rozprostřeny, a proto nakonec narazíme na překážku: na mozek samotný. Věda ovšem bude pronikat stále hlouběji do myslícího mozku a rozluští některé myšlenkové pochody, přesto však nebude možno "číst myšlenky" s přesností slibovanou vědeckofantastickou literaturou. Je tu však možná přímější cesta, jak využít obrovských možností mozku. Což místo toho, abychom užívali rádiových vln, které jsou slabé a snadno se rozptýlí, zasáhnout přímo do mozkových neuronů? Tak bychom možná rozpoutali sílu ještě mnohem větší: psychokinezi.

Zdroj: Michio Kaku, Fyzika nemožného


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_