Phaeton (Lucifer, Urmart)

rubrika: Populárně naučný koutek


Phaeton je hypotetická planeta, která se nacházela mezi Marsem a Jupiterem a v důsledku jejího rozpadu se v tomto prostoru vytvořil hlavní pás planetek (asteroidů). Planeta byla pojmenována podle Phaetona, syna boha slunce Hélia. Podle starých řeckých bájí Phaeton jednoho dne navštívil svého otce, aby se ho zeptal, jestli je opravdu jeho synem. Ten mu to potvrdil a aby mu to dokázal, řekl, aby si něco přál, že mu to splní. Phaeton si přál řídit otcův zlatý vůz, na kterém jeho otec každý den jezdí od východu k západu. Heliovi se to však nelíbilo, protože se bál, že by Phaeton vůz neuřídil, ale couvnout už nemohl. Phaeton ho skutečně neuřídil, lítal nahoru a dolů a na zemi po něm zůstávalo spáleniště. Zeus se naštval a Phaetona (Faetóna) z vozu srazil bleskem. Mrtvého Phaetona našly vodní víly a pohřbily ho.

Lucifer


planet-lucifer-phaeton.gifTakhle si to představovali starověcí Řekové a jak to vidí dnešní astrofyzikové. V astrofyzice dnes převládá názor, že asteroidy jsou zbytky po formování sluneční soustavy. Většina prvotního prachového a plynového mračna se koncentrovala ve Slunci a zbytek se rozprostřel jako obrovský disk, který se díky rotaci kolem nově zrozené hvězdy zploštil. V raném období sluneční soustavy se prachové částice začaly shlukovat a tvořit jádra asteroidů, komet a planet. Gravitace některých vzdálenějších protoplanet přitáhla většinu zbytkových plynů a začaly se tvořit obří planety Jupiter, Saturn a Uran. Obří planety zároveň vymetly většinu pozůstatků prachového disku, většina byla pohlcena Sluncem a zbytek vypuzen ze sluneční soustavy. Většina astronomů se domnívá, že gravitační interference obrovské hmoty Jupitera zabránila protoplanetárním tělesům mezi Marsem a Jupiterem, aby narostly do větších rozměrů než přibližně 1000 km v průměru.

Celková hmotnost hlavního pásu asteroidů se odhaduje na méně než jednu tisícinu hmotnosti Země. Hlavní pás asteroidů je však dnes jenom malý zbytek materiálu, který se v tomto prostoru původně nacházel, ale kdysi měl dvakrát až desetkrát tak velkou hmotnost, než jakou má Země. Avšak solární vítr z velmi mladého Slunce, gravitační poruchy z Jupitera a dynamické interakce s ostatními velkými planetisimálami a protoplanetami během prvních sto milionů let, které byly dalších 4.5 bilionů let po zformování planet následovány srážkovým třením zabránily vytvoření většího planetárního tělesa a způsobily, že většina hmoty byla ztracena ve zbytku sluneční soustavy a v mezihvězdném prostoru. Mnohem větším problémem než nedostatek materiálu je, že je velmi obtížné zničit planetu. Srážka s kometou či kombinovaná gravitace Slunce a Měsíce jsou k tomuto účelu velmi nepravděpodobné. je tady ještě celá řada důvodů.

Myšlenka, že mezi Marsem a Jupiterem explodovala planeta, je však stále ještě naživu. Jedním z jejích propagátorů je rakouský myslitel Rich Anders, který ji dokonce nazval Lucifer (redachtor Neviditelného čerta se cítí býti poctěn ];-). Rich Anders se domnívá, že pás asteroidů, měsíce, prstence hmoty, komety, meteory, dvojplaneta Pluto a Charon a čtyři plynné planety jsou zbytky obrovské planety, která explodovala. Tvrdí, že oficiální verze vzniku hlavního pásu asteroidů nedokáže vysvětlit jeho složení. Asteroidy se skládají ze tří různých komponent: Nikl se železem, které tvoří planetární jádro, magmatické horniny, které se ukrývají hluboko pod povrchem planety a horniny, které se nacházejí v kůře planety. To nemůže být zbytek z materiálu po zformování sluneční soustavy.

Souhlasí s tím, že planeta nemohla explodovat v důsledku srážky s kometou či jakýmkoli jiným kosmickým tělesem, a nabízí jiné řešení, že k tomu došlo v důsledku výbuchu super sopky. Yellowstone je taková spící super sopka, která má průměr asi 63 kilometrů. Vědecky bylo odhadnuto, že k její erupci dochází zhruba jednou za 600 000 let. Kdyby na Phaetonu či Luciferovi došlo k erupci takové super sopky, byla by následována řetězcem dalších reakcí, které by dokázaly planetu roztrhat na kousky. Jeho teorie obsahuje mnoho dalších nápadů, kupříkladu že plynné planety vznikly nejen z atmosféry Phaetonu, ale i z plynů, které se uvolnily z magmatických hornin atd. Hypotéza je to vskutku velmi pozoruhodná, ale narazil jsem na jednu ještě fantastičtější.

Při pravidelné víkendové návštěvě svého oblíbeného knihkupectví Academia jsem objevil útlou knížku od Ladislava Hávy, který se nepovažuje za odborníka v astronomii, nicméně tvrdí, že pohled laika může do oboru přinést nové podněty, na které odborník tak snadno nepřijde, protože ten má prý většinou zafixován současný neměnný stav. Jeho teorie jde ještě o kus dále. Domnívá se, stejně jako jeho předchůdci, že někde u Jupitera existovala planeta, avšak ne mezi Marsem a Jupiterem, ale místo Marsu, a že Mars byl jejím měsícem (knížka se jmenuje Mars byl měsícem planety).

Stejně jako mnozí jeho předchůdci, vychází z toho, že planeta mezí Zemí a Jupiterem by měla být v souhlase se statistickou křivkou rozložení hmotností planet mnohem větší, než je Mars. Stejně tak poukazuje na to, že Mars má hustotu, která odpovídá spíše měsícům než planetám - skoro stejnou jako pozemský Měsíc. Vytvořil hypotézu, že planeta, kterou nazval Urmart, se rozpadla díky antigravitaci, kterou uměle vytvořili její rozumem obdaření obyvatelé. V Bibli a jiných náboženských knihách se nachází důkazy, že obyvatelé Urmartu navštěvovali Zemi. Destrukci Urmartu způsobili využíváním antigravitačního pohonu svých kosmických lodí.

Autor se domnívá, že hypotetické částice gravitačního pole gravitony lze přetvořit na antigravitony. Touto přeměnou se snižuje gravitační mohutnost příslušného tělesa a současně se snižuje jeho měrná hmotnost. Dochází k závěru, že urmarťané vyčerpali gravitační pole své planety natolik, že se rozpadla. Těsně před jejím rozpadem však stihla vzlétnout poslední urmartská kosmická loď, která zamířila k Zemi. Až dosud urmarťané pomáhali pozemšťanům, ale tentokrát potřebovali jejich pomoc, aby přežili. V době svých předchozích návštěv však částečně vyčerpali pozemskou gravitaci.

Protože urmarťané pocházeli z úplně jiného prostředí a jistě znali zákony genetiky, dovolili si provádět už před svou destrukcí sexuální hrátky s pozemšťankami, neboť předpokládali, že genetická odlišnost je tak veliká, že se nemůže nic stát. Ale stalo se. Po jejich obcování s pozemšťankami došlo k porodu dětí. Tyto se ve dvou různých textech Bible označují pokaždé jinak. Ekumenický text je nazývá zrůdami, v Bibli kralické jsou označeni jako obrové. Byly to osoby mohutného vzrůstu na způsob bohatýrů. Mluví se o nich jako o mužích, ale ve své podstatě to byli potomci neplodní.

Náznaky přítomnosti mimozemšťanů můžeme vystopovat i v řeckých bájích. Hned při zabydlování světa se objevují Titáni. Jeden z nich, Kronos, zabil svého otce Urana, ale opět byl zabit svým synem Diem. Titány, kteří bojovali proti němu, svrhl Zeus do Tartaru. Existence titánů, jako bojovníků proti svému vládci, potvrzuje existenci obrovitých bytostí na Zemi. Titáni se objevují i v pověstech germánských. Osobou obrovitého vzrůstu byl i Gilgameš. Ten měl být potomkem vládnoucího rodu, který byl zplozen ze dvou třetin od Boha a z jedné třetiny od pozemšťanky.

Hypotéza Ladislava Hávy je svým způsobem velmi zajímavá. Ovšem destrukce Urmartu na základě antigravitace poněkud pokulhává. Antihmotu tvoří elementární částice, které se liší od svých zrcadlových obrazů opačným znaménkem kvantového náboje. Pod pojmem kvantový náboj se však nemyslí jenom elementární elektrický náboj, jaký má třeba elektron (opačně nabitý své antičástici pozitronu), ale je jich trochu víc. Kupříkladu neutron, který má nulový elektrický náboj, má zrcadlový obraz v antineutronu, který má opačný baryonový náboj.

Když se částice potkají se svou antičásticí, tak anihilují. Graviton je podle současné fyziky stále ještě hypotetická částice. Pokud však existuje, tak by měla mít podobné kvantové vlastnosti jako foton, který nemá žádný, ani kvantový náboj, a tudíž graviton a antigraviton je totéž, takže žádná antigravitace. O antigravitaci se nicméně stále spekuluje, ovšem v jiných souvislostech.

Rozhodně se nehodlám Hávově představě vysmívat. Možná tady Urmart (Phaeton či Lucifer) byl a urmarťané nás navštěvovali. Možná jsem jako Lucifer potomkem jejich klonů - krásná představa - ale destrukce Urmartu zřejmě nebyla způsobena antigravitací.


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
8
Lucifer * 15.12.2012, 14:23:00
[7] Ano, tady jsem objevil o tom už skoro dva roky starý článek

http://tech.ihned.cz/c1-49065440-konec-mayskeho-kalendare-v-roce-2012-omyl-tvrdi-cesti-badatele

7 Odpověď k poznámce č. 6
Ladislav Háva (neregistrovaný) 15.12.2012, 01:50:01
Děkuji za informaci. Tak podrobně jsem bibli nečetl. Podávám ještě další zprávu:
Dne 14.12.2012 skončilo u Mayů opět jedno období 52 let posvátného kalendáře. Při tom se vždy očekávají katastrofální události. Rok 2012 tedy není výjimkou z tohoto očekávání, které začalo rokem 1241 př.n.letopočtem. Od té doby už žádná katastrofická událost nestala. Zdůrazňuji, že tento den připadl na 14, prosinec 2012. Nemůže to být den zimního slunovratu, který byl určen autory výpočtu, známých pod zkratkou GMT, kteří vědomě zfalšovali správný rok 2116 našeho kalendáře, a to účelem vyvolání senzace.
Nový výpočet, kteří provedli bratři Böhmové, umožnil odhalit tento podvod. Při tom se však zjistila ještě jedna závažná věc – Od doby vzniku Mayského kalendáře se vlivem zpožďování otáčení Země kolem slunce zpozdilo její otáčení o 7 dní. Proto nemůže být použito datum zimního slunovratu

Lucifer
6 A ještě zcela mimo
Lucifer * 14.12.2012, 18:56:37
Nemohu si pomoci, ale když se mi vybaví seraf, tak se mi okamžitě vybaví tahle píseň

http://www.neviditelnycert.cz/blog/vinarna-u-certa/467-tisic-andelu.html

což je samozřejmě (?) zcela mimo tohle téma.

Nevinný

Lucifer
5
Lucifer * 14.12.2012, 18:50:04
Zdravím vás, Ladislave, a jsem mile překvapen, že jste se tady zase objevil. Podle Starého zákona byl Lucifer jedním z nejvyšších andělů, seraf či serafín, který však padl, viz

http://cs.wikipedia.org/wiki/Seraf

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lucifer

A zrovna díky vašemu komentáři mě napadlo, že by to mohlo souviset s oním nebeským tělesem.

4 doplněk Lucifera
Ladislav Háva (neregistrovaný) * 14.12.2012, 18:30:29
Stále se zabývám existenci zmizelé planety, zde nazvané také jako Lucifer. Je to název přejatý z latiny, překládá se jako světlonoš nebo jitřenka. Došlo zde ke zmatení pojmů. Ta zmizelá planeta měla své jméno. U Egypťanů se nazývala Sekhmet. Byla na obloze zřetelně patrná a vydávala více světla než Měsíc. KDyž se s oblohy ztratila, byla jako její náhrada použita planeta Venuše. Ta však s ní neměla nic společného, jenom to, že to byl také jasný objekt na obloze. To nemohou naši astronomové pochopit. Jen na doplnění. Konec Mayského kalendáře jsem bez úhony prožili.

Lucifer
3
Lucifer 31.03.2012, 00:23:29
[2] Jsem rád, že jste se ozval, a docela by mne zajímalo, co říkáte na další témata z Populárně naučného koutku Neviditelného čerta.

2 Odpověď na tento text
Ladislav Háva, autor knihy (neregistrovaný) 30.03.2012, 23:16:16
Na stejné téma jsem vydal další knihu pod názvem: Mayský kalendář, ve které podávám další důkazy pro své tvrzení. Astronomové mou teorii odmítají, ale budou muset uznat mé poznatky, až se získají poznatky ze sondy DAwn, která obletěla planetku Vegu a blíží se k Ceresu. 30,3,2012

Axina
1
Axina 15.02.2012, 12:25:13
Lucifere, nesmírně zajímavé a podnětné. Kdybys na tento článek neupozornil dnes, kdy vyšel článek s tématikou UFO, asi bych ho přehlédla. A to by byla škoda.
Poznámka: Žijeme nějak příliš hekticky...

«     1     »