Fosilní kladivo

rubrika: Populárně naučný koutek


V oblasti Paluxy River poblíž Glen Rose (Texas) se už celá desetiletí nacházejí otisky lidských nohou a také bot hned vedle zkamenělých dinousařích šlápot. Kromě toho zde bylo také nalezeno staré zvětralé kladivo se zlomenou násadou, které našla rodina Hahnových v roce 1934 poblíž texaského městečka jménem London. Z fosilního kladiva trčel ze skály pouze konec zlomené násady. Hlava kladiva a dřevěné topůrko byly původně celé obalené pevnou vrstvou vápence.

Lucifer


fosilnikladivo.jpgNález kladiva vyrobeného lidskou rukou, které bylo uzavřeno v hornině, jejíž stáří stanovili geologové na 140 milionů let, vůbec nezapadá do koncepce evoluční teorie. Dynosauři podle ní údajně vyhynuli přibližně před 64 miliony let a opočlověk vzpřímený, homo erectus, se podle antropologických poznatků vyvinul teprve před dvěma, maximálně třemi miliony let. Podle všech učených názorů se tedy veleještěři a lidé "minuli" o více než 60 milionů let. Je třeba se ptát na skutečné stáří horniny, která musela mít v době vzniku zkamenělých dinosauřích a lidských stop ještě měkkou konzistenci, srovnatelnou s rychle tvrdnoucí sádrou. Podobně to platí pro staré kladivo kompletně uzavřené ve vápenci, který je výchozí surovinou pro výrobu rychle tvrdnoucího cementu.

Předpokládáme-li, že v případě nalezených předmětů a otisků nejde o falzifikáty, nýbrž o přesvědčivé důkazy, dospějeme k zajímavému závěru. Dinosauři a lidé žili ve stejné době. Vápenec vznikl v době, kdy žili dinosauři a lidé. Jinými slovy – sedimenty vznikaly v době koexistence živých tvorů, kteří podle našeho světového názoru nemohli ani přibližně žít ve stejné době. Nelze se naopak domnívat, že dinosauři přežili a vymřeli teprve před několika málo tisíciletími? V tom případě by bylo lidstvo ve shodě s naším světovým názorem relativně mladé. To by ale logicky znamenalo, že hornina u Paluxy River s otisky nohou se možná vytvořila také teprve v nedávné minulosti. Tato domněnka je jistě naprosto senzační a narazí na tvrdý odpor, neboť za těchto předpokladů vznikla zemská kůra nejspíš teprve přednedávnem.

Všechny zkameněliny byly v této oblasti nalezeny ve stejných geologických vrstvách. To by dokazovalo koexistenci nejrůznějších prazvířat, jež se údajně vyskytovala v rozdílných epochách. V tom případě by byla zpochybněna reálnost evoluční teorie Charlese Darwina, na níž je založen náš momentálně platný světový názor, protože koexistence dinosaurů a lidí by vylučovala vývoj, a tím pádem také původ druhů. V korytě řeky Paluxy River a na pobřežních skalních plošinách byly nalezeny četné zkamenělé stopy dinosauřích nohou. Divné je, že tyto pozůstatky po pravěkých zvířatech leží v horních geologických vrstvách. Voda, která přes ně teče, je měla vlastně velmi rychle uhladit a zničit erozí. Stopy, které by měly být staré nejméně 64 milionů let, nám však vypadají jako téměř nové.

Fosilní kladivo má jednoduchý tvar a vypadá skoro jako běžné zednické kladívko. Topůrko je krystalizované a zkamenělé, velmi tvrdé a má neporušenou strukturu. Podařilo se zjistit, že vnitřek je porézní a zuhelnatělý. Kombinaci zuhelnatění a zkamenění si nelze vědecky vysvětlit. Na světě zřejmě učiněn podobný nález. V tomto případě musely proběhnout současně nebo těsně po sobě dva zcela rozdílné procesy. Aby došlo ke krystalizaci a zkamenění, musí být předmět nutně uložen v tekoucí vodě, zatímco vznik porézního uhlu je naopak podmíněn hořením. Jak známo, voda a oheň jsou dva naprosto různé živly a vzájemně se vylučují.

Vnější vrstvy topůrka připomínají zkamenělé kmeny a pařezy v arizonském Petrified Forest National Parku. Na kusy rozsekané dřevěné kmeny jsou totálně fosilizované a mají homogenní krystalickou strukturu. Není znám jediný nález z tohoto parku, který by byl uvnitř zuhelnatělý, podobně jako je tomu v případě fosilního kladiva. Stáří tamních stromů se oficiálně odhaduje na sto až dvě stě milionů let. Dřevo zkamení, když se uloží do půdy, poté co opadne hladina rozvodněných řek nebo jezer. Impregnují je ve vodě rozpuštěné křemičitany, obsažené např. v sopečném popelu. Tyto látky nahrazují vodík a vzduch obsažený ve dřevě a prokřemeněním neboli silikací zahajují proces kamenění. Může tak vzniknout velmi tvrdý opál nebo křemen a konečný produkt je asi pětkrát těžší než běžné borové dřevo.

Vlastnosti hlavy kladiva zkoumaly podrobně nezávisle na sobě různé instituce. John Mackay, ředitel australské Creation Science Foundation, podrobil kladivo důkladným analýzám během svého pobytu v USA. Na výzkumu se podíleli rovněž různí australští metalurgové, jakož i uznávaný metalurgický ústav Batelle Memoriál Laboratory v ohijském Columbusu. Vyspělé elektronové mikroskopy při tom posloužily k rozboru struktury a složení oceli, z níž byla vyrobena hlavice kladiva.

Výsledek výzkumů byl nejasný a záhadný zároveň, neboť vyšlo najevo, že chemické složení hlavy kladiva je takovéto: 96.6 % železa, 2.6 % chlóru a 0.74 % síry. Neuvěřitelné – materiál sestává téměř výlučně z čistého železa! Nedaly se prokázat žádné další příměsi ani nečistoty. K nedestruktivním zkušebním metodám jakosti oceli patří rentgenový, magnetický a ultrazvukový test. Z rentgenových snímků se zjistilo, že v oceli hlavy kladiva nejsou žádné vměstky ani nepravidelnosti. Byla tedy nějakým způsobem zušlechtěna a vytvrzena. Chemicky čistá ocel, která není dále zpracovávána, je vlastně poměrně měkká. Zdá se ale, že v tomto případě jde podle prokázané rovnoměrné struktury o tvrdou ocel, vyrobenou pomocí vysoce vyspělé technologie.

Výsledek rozboru je prostě senzační a téměř nemožný zároveň, neboť kdo se alespoň trochu vyzná v moderní metalurgii, ví, že při všech nám známých procesech výroby vysoce ušlechtilé oceli musí nutně docházet k jejímu znečištění křemíkem nebo uhlíkem! Nelze zkrátka a dobře vyrobit ocel bez těchto příměsí! V hlavici fosilního kladiva nebylo možné prokázat ani další zušlechťující přísady do oceli jako měď, titan, mangan, kobalt, molybden, vanadium, wolfram nebo nikl. Tyto a další prvky se používají při běžných výrobních metodách podle oblasti aplikace proto, aby ocel získala určité vlastnosti.

Nezvyklý je v hlavici kladiva rovněž vysoký podíl chlóru, neboť tato látka nemá ve zmíněných souvislostech moderní metalurgie vlastně žádný význam a ani se v současné době nepoužívá. Vysoce jakostní ocel v tomto složení nelze vůbec vyrobit našimi moderními zpracovatelskými postupy. Kdo vyrobil toto kladivo a kdy? Podle oficiálního stavu našeho vědeckého výzkumu vlastně nemůže je vyloučeno, že by kdosi hlavu kladiva „zfalšoval“. Podobně to platí i v případě topůrka. V jednom nástroji se tak spojují dva materiály, které nelze padělat a jejichž původ si nedovedeme vědecky vysvětlit. Jde o zcela mimořádný důkaz toho, že dějiny Země i lidstva probíhaly docela jinak.

Fosilní kladivo vykazuje ještě další zvláštnosti. Na části hlavice kladiva se nachází zbytek horniny stavený s kovem. John Mackay a američtí odborníci se domnívají, že k těmto jevům na kovovém povrchu mohlo dojít pod tlakem nejméně dvou atmosfér při současném odstínění ultrafialového záření, což však předpokládá zcela jiné atmosférické podmínky ve vzdušném obalu Země. S dalším přijatelným vysvětlením těchto neobvyklých jevů zatím nikdo nepřišel. Shrňme si fakta:

• Kladivo vyrobili lidé.
• Topůrko je ze zkamenělého dřeva, jež je uvnitř zuhelnatělé.
• Hlavice kladiva je z velmi čistého kovu, který v současné době neumíme vyrobit, a nekoroduje.
• Kladivo bylo kompletně uzavřeno v hornině.
• Kladivo bylo vystaveno skoro současně působení ohně a tekoucí vody.
• V době, kdy bylo kladivo vyrobeno, byl na Zemi s největší pravděpodobností tlak ve výši dvou atmosfér.

Existuje však teorie, která zde bude ještě rozvedena, a podle které došlo před maximálně deseti tisíci lety na celém světě k sérii gigantických přírodních katastrof (potopy). Zemská kůra se při nich vrásnila, lámala, podsouvala a nadnášela, tedy zcela přetvářela, a superpotopy zaplavily rozsáhlé oblasti, zčásti až do výše hor. Kvůli těmto událostem mohla fosilní kladivo obalit naplavená měkká kaše, která následně rychle ztvrdla, a dřevěná násada kvůli katastrofickým okolnostem zkameněla během několika dní. Ve prospěch tohoto scénáře hovoří zkamenělé dřevo topůrka a s ocelovou hlavicí stavená krusta, jež může vzniknout pouze za velkého tlaku a nesmírného žáru. Pokud je kladivo mnohem mladší a dřevěná násada zkameněla velmi rychle, pak musí být také mladá hornina, která je obaluje!

Zdroj: Hans-Joachim Zillmer, Darwinův omyl


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_