Mimozemšťané existují a jsme to my - my všichni jsme mimozemšťané

rubrika: Populárně naučný koutek


Mimozemšťané nám zde mohli zanechat poselství zakódované v DNA pozemských organismů. Je to možnost velmi nepatrná, ale její obecnější verze je paradoxně mnohem přijatelnější. S každým objevem v genetice je stále víc a více zřejmé, jak hluboce jsou veškeré živé organismy na Zemi navzájem příbuzné. Jednotlivé druhy snad nejsou mimozemské, ale nemůžeme vyloučit možnost, že všechny druhy pocházejí z téhož mimozemského zdroje. Možná jsme všichni mimozemšťané.

Lucifer


panspermia.jpgMyšlenka, že život vznikl někde jinde a pak byl přenesen na Zemi, je prastará. Pojem panspermie - doslovně "semena všude" - se nejspíš dá vysledovat až k antickému Anaxagorovi. I mezi nejlepšími vědci 19. století se diskutovalo o různých formách panspermie, ale teprve kniha Svante Arrhenia z roku 1908 učinila toto téma široce populárním. Arrhenius předpokládal, že vesmír je plný živých spor, které se přemísťují v mezihvězdném prostoru v důsledku tlaku záření hvězd. Takové spory kdysi dopadly na Zemi, ujaly se zde, začaly prosperovat a nakonec se vyvinuly ve veškerý dnešní život kolem nás.

Jednou z nejhlubších záhad vzniku života je až nemístný spěch, s nímž se na Zemi objevil. Nezdá se, že by tu byl dostatek času na to, aby náhodné fyzikální a chemické procesy zformovaly živou látku z neživých stavebních kamenů. Představa panspermie je atraktivní, protože odstraňuje problém časových měřítek - život napadal na Zemi už jako zcela "hotový". Tato Arrheniova hypotéza však rychle ztratila své příznivce. Důvodem jejího zavrhnutí bylo problematické přežívání spor během miliony let trvající pouti nehostinným mezihvězdným prostorem, plným vražedného kosmického záření. Druhým důvodem byla skutečnost, že hypotéza panspermie pouze přenesla problém vzniku života ze Země někam jinam ve vesmíru (ačkoli by pochopitelně bylo krásné vědět, kde a jak život vznikl, a ne pouze přijmout historický fakt, že vznikl).

Myšlenka kosmického původu mikrobiálního života se však zcela nevytratila. Fred Hoyle a Chandra Wickramasinghe například propagovali cestování mikrobů na kometách. Komety je mohly zanést i na Zemi a vyvolat občasné masové epidemie chorob. Jejich názor nabyl na důvěryhodnosti poté, co byla objevena bakterie, která vycestovala na Měsíc na přistávací sondě bez posádky, a byla dopravena živá zpět na Zemi posádkou Apolla. Mikroorganismy zřejmě mohou přežívat i v krutých podmínkách kosmického prostoru, byť jen třeba několik let.

V roce 1996 bylo oznámeno, že meteorit ALH84001, původem z Marsu a nalezený v Antarktidě, obsahuje možná zkamenělé bakteriální mikroorganismy. Zpráva vzrušila veřejnost a vědcům, kteří předpokládali vznik života na Marsu, dodala značnou podporu. Mikrobi měli na Zemi přicestovat uvnitř meteoritů chránících je před krutým prostředím meziplanetárního prostoru. Představa cestování mikrobů v meteoritech je velice atraktivní. Podmínky na mladém Marsu mohly být mnohem příznivější pro formování života než na mladé Zemi. Namístě je však spíše skeptický pohled. Nedávné práce poukazují na to, že to, co nazýváme mikrofosilie, jsou ve skutečnosti artefakty vyvolané přípravou vzorku pro snímkování s vysokým zvětšením. Případ meteoritu ALH84001 je dalším příkladem, kdy Mars pomýlil a ti při práci na hranicích možností pozorování viděli neexistující tvary. (Tvary na snímcích z elektronového mikroskopu jsou reálné a připomínají pozemské mikrofosilie, problém je však v měřítku - zde jsou totiž asi desetkrát menší než pozemské mikroorganismy.)

Třebaže hypotéza panspermie není tím hlavním směrem, jímž se myšlenky biologů ubírají, nelze ji ze hry vyloučit. Kdyby se tato domněnka ukázala jako správná, pak šance na běžný výskyt života ve vesmíru by velmi vzrostly (nemluvíme však o existenci inteligentního života či o civilizacích schopných komunikovat na mezihvězdné vzdálenosti). Francis Crick a Leslie Orgel však v roce 1973 připustili možnost řízené panspermie, tedy panspermie s inteligencí, jak ji původně předložil už Freeman Dyson. Crick s Orgelem cítili, že naděje na přistání životaschopných mikroorganismů na Zemi po pouti několika světelných let v mezihvězdném prostoru je mizivá. V případě úmyslného vyslání je to však zcela něco jiného.

Při řízené panspermii mohla nějaká dávná mimozemská technologická civilizace úmyslně vysílat spory života k planetám s podmínkami příznivými pro přežívání života. Možná že primitivní život se sem nedostal nejistým, až hazardním cestováním uvnitř meteoritů, ale byl sem vyslán v kosmické sondě. Proč by mimozemské technologicky vyspělé civilizace zasévaly život na planetách tímto způsobem? Snad aby si je připravovaly pro následnou kolonizaci? V případě Země se však s kolonizací něco zvrtlo. Anebo šlo o grandiózní astrobiologický experiment. Třeba oni mimozemšťané stáli na pokraji globální katastrofy a chtěli zajistit přežití alespoň jejich genetického materiálu. Kdo ví, jak to vlastně bylo.

Testovat myšlenku řízené panspermie je obtížné. Jak máme miliardy let po tomto experimentu rozlišit mezi zde vzniklým primitivním životem a životem, který v meteoritu nebo sondě přilétl odněkud zvenčí? Crick s Orgelem ve svém článku dokazovali, že řízená panspermie může určité záhady vyřešit. Například to, proč máme na Zemi jen jediný genetický kód. Jednotný kód přirozeně vznikne, pokud byl veškerý život na Zemi klonován z jediné skupiny mikroorganismů. Jiným příkladem je závislost mnoha enzymů na molybdenu. Tento u nás vzácný kov, v pořadí hojnosti prvků v zemské kůře až na 56. místě, hraje velmi důležitou úlohu v biochemii. Takový poněkud divný stav věcí by překvapoval méně, kdyby byl pozemský život odvozen ze života prosperujícího v prostředí bohatším na molybden.

Biochemici mají pochopitelně mnohá ortodoxnější vysvětlení problému molybdenu a dalších podobných otázek, takže hypotézu řízené panspermie to nijak zvlášť nepodporuje. Jestliže biologové přijdou s uspokojivou teorií vzniku života na základě materiálů, které byly k dispozici na prvotní Zemi, pak myšlenka panspermie - ať už řízené či jiné - se stane zbytečnou. Anebo se jednoho dne ukáže, že Crick s Orgelem měli pravdu - narazíme na mimozemskou civilizaci, která osela naši část Galaxie svými sporami. Dokud nebude jasné, zda je to pravda nebo ne, zůstává hypotéza řízené panspermie na stole jako možné řešení Fermiho paradoxu: Mimozemšťané existují, protože my jsme vypučeli z jejich semen. Ale kde jsou? Jsou zde - jsme to přece my.

Zdroj: Stephen Webb, Kde tedy všichni jsou?


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_