AIDS - mor pro 21. století? III

rubrika: Populárně naučný koutek


Závěrečná část tohoto pojednání z uvedeného zdroje započne špatnými zprávami z léčebného procesu. Potom přijde na řadu vakcína proti HIV a proč ji ještě nemáme, a nakonec několik poznámek o budoucnosti antiretrovirové terapie.

Lucifer


aids.jpgVšechna antiretrovirotika mají časté nežádoucí účinky. U inhibitorů reverzní transkriptázy to již bylo zmíněno ve druhé části. Dlouhodobé užívání inhibitorů virové proteázy vede u některých pacientů ke vzniku cukrovky a u většiny pacientů k poruchám metabolismu tuků, které se projevují jednak zvýšenými hladinami krevních tuků, jednak podstatnou změnou distribuce tělesného tuku, jež způsobuje výrazné a kosmeticky nepříznivé změny postavy.Tuk mizí z obličeje a končetin, ale hromadí se na břiše a na zádech, kde může dokonce vytvářet hrb. Nevýhodný je také způsob užívání proteázových inhibitorů. Některé musí být užívány přísně na lačno a mnoha pacientům způsobují silnou žaludeční nevolnost nebo průjmy. Jiné vyžadují vysoký denní příjem tekutin, jinak hrozí tvorba ledvinových kamenů. Během této terapie také nelze podávat řadu jiných léků.

Další problém jsou vysoké nároky na psychiku. Pacient musel být zvláště dříve připraven užívat denně velké množství tablet (kromě antiretrovirotik např. léky kontrolující oportunní infekce, vitaminy, podpůrné látky ad.), které často odporně chutnaly, způsobovaly mu nevolnost nebo jiné problémy. Řádné užívání léků, z nichž některé musí být navíc skladovány v lednici, pohlcuje mnohdy značnou část pacientovy denní aktivity a může pro něho představovat řádný stres. V poslední době se však naštěstí stále více prosazují nové, kombinované léky, které spojují několik antiretrovirových látek v jediné pilulce. A navíc ještě rezistence, jejíž vznik je běžnou komplikací každé protivirové i protibakteriální léčby. Zejména u inhibitorů virové proteázy se však v takové míře neočekával.

Poslední špatná zpráva: protivirové léky jsou drahé. Cena základní trojkombinace se v dnešní době pohybuje kolem 35 000 Kč za měsíc (tj. cena samotných léků bez dalších nezbytných výdajů na laboratorní vyšetření, práci specializovaných lékařů a sester, popřípadě za nemocniční ošetřování). Je pochopitelné, že takto finančně náročná léčba není řešením pro země subsaharské Afriky, kde je epidemie AIDS skutečnou tragédií. Řešení vhodné pro tyto nejpostiženější země bude teprve třeba objevit. Snad se jím může stát nová vakcína proti HIV. Příběh jejího vývoje je bohužel jedním z největších selhání biomedicíny v její krátké historii.

Proč ještě nemáme vakcínu proti HIV?

V roce 1983, těsně po ohlášení obejvu HIV, prohlásila Margaret Hecklerová, zastávající v administrativě prezidenta Reagana funkci odpovídající zhruba naší ministryni zdravotnictví, že "vakcínu proti AIDS budeme mít do dvou let". Na mezinárodní konferenci o AIDS v San Francisku o sedm let později prohlásil objevitel vakcíny proti poliomyelitidě profesor Jonas Salk, že "vakcínu proti AIDS budeme mít do pěti let". O dalších sedm let později oznámil tehdejší americký prezident Bill Clinton, že vakcínu proti AIDS budeme mít do deseti let. Dnes si to už nikdo předpovídat netroufá.

Představa, že jedna nebo několik dávek vakcíny zbaví populaci strachu z této hrozby, je velmi přitažlivá. Preventivní vakcína by měla chránit před infekcí HIV, zatímco terapeutická vakcína by měla sloužit k léčbě již infikovaných osob. Všichni toužebně čekají hlavně na objev vakcíny preventivní, vývoj terapeutické vakcíny má však v současné době určitý náskok. Výsledky jsou však zatím velmi rozpačité. Proč se to stále nedaří? Důvodů je mnoho. Především stále ještě dost nerozumíme imunitním pochodům v průběhu HIV infekce. Druhý problém spočívá v tom, že nemáme pořádný experimentální model infekce HIV. Ať se to ochráncům zvířat líbí, nebo ne, dobrý zvířecí model je zatím pro vývoj vakcín a léčiv nenahraditelný. Počítačové modely, tkáňové kultury a další triky sice hodně pomůžou, ale živé zvíře nenahradí. Problém je, že pro AIDS opravdu dobrý zvířecí model zatím neexistuje.

Druhým hlavním problémem při vývoji vakcíny je skutečnost, že HIV se rychle množí (replikuje) a současně mutuje, takže v jednom jediném pacientovi vzniknou během krátkého času miliardy různých virových mutantů. Díky tomu je virus schopen velmi rychle měnit strukturu svých povrchových proteinů, proti kterým právě vznikají protilátky, a tak účinně unikat dozoru imunitního systému. Vedle protilátkové imunity má však organismus k dispozici ještě několik druhů lymfatických buněk, které vytvářejí buněčnou imunitu. V oblasti vývoje preventivních vakcín byly zkoušeny různé přístupy, výsledky jsou však zatím neuspokojivé. V současné době panuje ohledně dalšího vývoje preventivních vakcín proti HIV trochu skepse a úspěch lze v nejbližší budoucnosti očekávat spíše v oblasti výzkumu vakcín terapeutických. Je však nutno přiznat, že až dosud použití žádného typu očkovací látky nevedlo ani k dlouhodobému útlumu virové replikace, ani ke zlepšení imunitního stavu pacientů, a proto se zatím žádná terapeutická vakcína nedostala do praktického použití.

Jak tedy můžeme odpovědět na otázku, kdy už budeme mít k dispozici vakcínu proti HIV? Terapeutické očkování by se možná v dohledné době mohlo u některých pacientů stát účinným doplňkem běžné antiretrovirové terapie. Zbývá ale dořešit celou řadu problémů: mimo jiné dosud nemáme jasno ani v tak elementárních věcech, jako je problém, jak vlastně hodnotit účinek těchto vakcín. A preventivní očkování? Lze vůbec dělat v současné době kvalifikované odhady, kdy bude skutečně účinná vakcína zabraňující infekci HIV k dispozici? Na tuto otázku jednomu z autorů zdroje v roce 1993 odpověděl profesor na Kalifornské univerzitě v San Francisku Jay Levy, přední světový expert v oblasti vývoje vakcín proti HIV, že to bude dříve než za 20 let. Když mu byla nedávno položena tatáž otázka, Levy odpověděl: "Dej mi, prosím, ještě dalších dvacet let." To není příliš optimistická vyhlídka. Jedinou účinnou prevencí infekce HIV a jejích důsledků zůstává i nadále nerizikové chování, které lze stimulovat pouze pomocí "sociální vakcíny" - podporou vzdělání a výchovou k zodpovědnosti.

Budoucnost antiretrovirové terapie

Jestliže vakcínu zatím ponecháme stranou, zbývají jako léky virostatika. Ideální antiretrovirové chemoterapeutikum by mělo být maximálně odolné proti vzniku virové rezistance a způsobovat minimální nežádoucí účinky. Mělo by se podávat v jediné denní dávce a v co nejmenším počtu tablet, a mělo by snadno pronikat do všech tkání, ve kterých se HIV vyskytuje. O současných terapeutických možnostech AIDS můžeme říct jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Nejprve tu špatnou: Ani po třiceti letech od popsání choroby neumíme AIDS vyléčit. A nyní tu dobrou: Infekce HIV se stala jedním z chronických onemocnění, které sice vyléčit neumíme, léčit však ano.

A teď třešnička na dortu ];-)

Občas to může mít i paradoxní důsledky. Pacient jednoho z autorů této knihy byl při své první návštěvě v ordinaci ve velmi špatném stavu, trpěl hlubokou poruchou imunity a Kaposiho sarkomem, takže se již loučil se životem. Naštěstí jak antiretrovirová, tak i protinádorová léčba velmi dobře zaúčinkovala, imunita se brzy téměř normalizovala a pacient, který léčbu velmi dobře toleroval, se plně vrátil do normálního života. Po několika letech však přišel při jedné z kontrol se skoro vážně míněnou výčitkou, že jeho lékař může do značné míry za jeho současné problémy s finančním úřadem. Milý pacient, když zjistil, že je HIV-pozitivní, přestal platit daně, protože si spočítal, že na onom světě jej již daňový úřad nedostihne. Na svého lékaře se pak zlobil, že mu tu "boudu" na daňový úřad zkazil. Budiž zde ještě dodáno, že i dnes, více než 13 let po zahájení léčby, je tento muž stále ve vynikajícím zdravotním stavu, plně se věnuje všem životním aktivitám včetně práce a obcházet daňový úřad ho už ani nenapadne.

Zdroj: Jan Konvalinka, Ladislav Machala - Viry pro 21. století

Poznámky: Mám pouze dvě. Zaprvé mě fascinuje, jak je ten HIV virus fantasticky naprogramovaný, až mám tak trochu pocit, že ho někdo uměle vytvořil. Zadruhé AIDS zřejmě nemám, ale i kdybych měl cokoli, tak jsou mi jakékoli úřady v tomto absurdistánu přinejmenším k smíchu.


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2
Jan Konvalinka (neregistrovaný) 19.01.2012, 12:59:20
Náhodou je to dobrá otázka. Je-li opice nakažena virem HIV, neonemocní. V knize to myslím píšeme (teď se mi to nechce hledat): je to tak, že existuje opičí virus SIV, který způsobuje imunodeficienci, ale přeci jen není to úplně přesně HIV, takže to není dobrý model. Lidský virus HIV zase nezpůsobí chorobu. Takže u opic buď máme správný virus, ale nemáme nemoc, nebo máme nemoc, ale nemáme správný virus. Obojí je špatně.
Pak se ovšem nabízí "milion dollar question", PROČ opice nakažené HIV neonemocní (a proč HIV nemůže dostat třeba pes). Odpověď na tuhle otázku zaměstnává desítky špičkových laboratoří posledních pár let, a teprve teď tomu začínáme rozumět. Ale to by bylo dlouhé vyprávění.

Axina
1
Axina 19.01.2012, 03:31:26
Zaujalo mne konstatování "Problém je, že pro AIDS opravdu dobrý zvířecí model zatím neexistuje". (Myslí se experimentální model infekce HIV.)
V první chvíli mne napadlo, že by tím zvířetem přece mohla být opice. Vždyť zřejmě právě od ní se nakazil první člověk virem HIV. Následně mne napadla jiná otázka (je-li naivní, omlouvám se, ale přesto ji položím):
Je-li opice nakažena virem HIV, dospěje vůbec do stádia AIDS? Není to tak, že opice narozdíl od člověka dokáže s virem HIV bez problémů žít?

«     1     »