Věda a byrokracie

rubrika: Populárně naučný koutek


Jak spolu souvisí věda a byrokracie? Jak byrokracie ovlivňuje vědu? Může se byrokracie zrodit přímo na poli vědy? Tak na třetí otázku mám okamžitou odpověď, že na poli vědy ne, ale ve vědeckých institucích ano. Nejen tyto otázky mě napadly, když jsem si přečetl esej od biologa a filosofa Stanislava Komárka, která se jmenuje Biologie a byrokracie. Tato esej byla napsána v roce 1987, tedy ještě před pádem předchozího režimu, ale přijde mi nadčasová a na dnešní dobu velmi dobře napasovaná. Ač jsem se jako činitel takové instituce snažil v té úvaze najít nějakou mouchu, tak se mi to nepovedlo a s pocitem heretika musím konstatovat, že výsledky mého pozorování vedou k témuž. Cituji:

Lucifer


laughing_buddha_1024x768.jpgSledujeme-li vývoj evropské přírodovědy v průběhu posledních pěti staletí, je zřetelný prakticky u všech disciplín přechod od kvalitativního pojetí k zavádění matematických metod výkladů a předpovědí jevů. Není bez zajímavosti, že zejména statistika zaznamenala mnohem dříve praktické uplatnění ve veřejné správě než v přírodních vědách. Oba systémy, sektor správní a sektor vědy, se vyvíjely po staletí víceméně paralelně, i když jejich metodologická příbuznost v průběhu času stále vzrůstala. K jejich překrývání došlo, při odhlédnutí od výjimek, až počátkem dvacátého století. Se stoupající roli vědeckých poznatků v praxi dochází pak k bouřlivému růstu institucí, zabývajících se aplikovanou vědou.

Tato skutečnost, jakož i enormní množství informací, které není pro žádného jednotlivce přehlédnutelné, vedlo k zavedení některých praktik, do té doby ve vědě neobvyklých. Jedná se o ustanovení víceméně byrokratické správy nad rozsáhlými oblastmi vědy. Jako byrokratickou správu lze označit souhrn opatření, která umožňují zpřehlednit a ovládat určitý obsáhlý soubor jevů, jenž by se za běžných okolností vymykal jakékoliv smysluplné manipulaci. Tento cíl je zarážejícím způsobem podobný cílům, které si klade aplikovaný výzkum, a je tudíž zákonité, že oba tyto přístupy ke světu se mohou, či dokonce musí prolínat, přičemž hranice jednoho či druhého už dávno nejsou zřetelné.

Byrokratické systémy se vyvinuly v lidské společnosti mnohokrát a víceméně nezávisle vždy tehdy, když velikost té které instituce (stát, církev, hospodářská organizace apod.) začala přerůstat možnosti přímé kontroly jednotlivcem. Tyto systémy jsou charakteristické tím, že vylučují prakticky jakékoliv překvapení a vyvíjejí se vlastně samopohybem, přičemž si nadprůměrných jedinců nejen nežádají, ale mnohdy jsou tito v celé soustavě vysloveně nadbyteční. Vnitřní dynamika těchto systémů není nepodobná určitým rysům živých organismů (tendence k růstu a expanzi, odcizování se původním cílům až k samoúčelu za současného rigidního lpění na určitých elementárních principech a mnohé jiné). Tyto "Parkinsonovy zákony" podtrhují autonomii a vnitřní život těchto zařízení, s jejichž rostoucí komplexitou klesají nároky na kvalitu jejich jednotlivých členů, včetně těch řídících.

Určité byrokratické prvky byly institucím, které se v minulosti vědou zabývaly (univerzity, akademie), vlastní vždy, ale teprve jejich kvantitativním růstem nad určitou hranici došlo k jejich plnému rozvinutí. Jedním ze základních jevů byrokratických systémů je omezení osobní iniciativy jednotlivých členů jen na předem dané úzké pole působnosti, kombinované s velkou dávkou opatrnosti, neboť trestání případných neúspěchů je mnohem citelnější než odměňování úspěchů, které jsou mlčky předpokládány. Takové instituce vykazují v příznivých fázích svého vývoje jednosměrný růst, v nepříznivých pak stagnaci, která se díky četným zpětným vazbám může udržovat po velmi dlouhou dobu. Byrokracie je nejen cestou k odstranění excesů v negativním smyslu, ale stejně, ne-li lépe zabraňuje i nepředvídaným úspěchům a příjemným překvapením.

Není vůbec náhodou, že valná většina tvůrčích osobností v přírodních vědách byla buď existenčně nezávislá, nebo měla v rámci vysokých škol či nadací značně volné postavení. Čím větší instituce a čím větší závislost jednotlivce na ní, tím těžší je projev jakékoliv kreativity. Akademie věd východoevropských států, zbytnělé v průběhu desetiletí nad všechny únosné meze, představují parkinsonovská rejdiště dosud nevídaného rozsahu. Mnohé instituce západní se jim ovšem značně přibližují.

V dnešní době plní byrokratické struktury ve vědě, aniž si toho jsou plně vědomy, úlohu ideového strážce a filtru, odstraňujícího "nežádoucí" jevy. Tato činnost, praktikovaná běžně v minulosti i současnosti v různých ideologických systémech, zajišťuje hladký chod celé mašinérie a uzavírá ji do vlastního, od skutečnosti více či méně hermeticky odděleného světa. Při valné většině výzkumů, zejména v aplikovaných oborech, je výsledek předem dobře odhadnutelný, a pokud experimentální výsledky očekávání nepotvrzují, je nezřídka obvyklé pokus opakovat a obměňovat tak dlouho, až se výsledky původnímu předpokladu blíží.

Možná, i relativně triviální rozhodnutí, která jsou praktikům na první pohled jasná, si v posledních desetiletích často vyžadují vědecké expertizy, které k nim patří stejně nerozlučně jako ve starém Řecku výroky významných věštíren. Není tudíž divu, že tato vysoká prestiž, spojená s nebývalým objemovým růstem, vyvolala v přírodních vědách stejnou byrokratizaci, jaká je známa i v jiných ideových či správních systémech, přičemž lze očekávat, že tento trend může kulminovat v budoucnosti až do stadia víceméně homogenních vědců-úředníků-ideologů v jedné osobě. Je rovněž zřejmé, že tvůrčí úlohu v této době přijme mnohem spíše nezávislý myslitel než v pavučině institucí pevně zapletený experimentátor.

Zdroj: Stanislav Komárek: Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech

Poznámka: Nějakou mouchu jsem našel, a to hned na začátku. Týká se matematiky (sám autor v té knize někde napsal, že je matematický analfabet ];-), ale z hlediska podstaty tohoto sdělení není důležitá. Rozumím, co tím chtěl autor eseje říci, ale matematiku bych do tohoto problému netahal. A ještě něco: I v těchto institucích se navzdory jakékoli byrokratizaci zrodilo mnoho úžasných objevů a praktických aplikací. Problém je v tom, že ta byrokratizace tomu želkrišna začíná házet pod nohy čím dál tím větší klacky.


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
5
Axina 31.01.2012, 13:57:58
[4] To my, po nocích programující, víme. Divila jsem se, že jsi na to ještě nezareagoval. Komentář je bohužel/bohudík tak fundovaný, že sebekriticky přiznávám, že nejsem pro jeho autora přiměřeným partnerem k diskusi.

Lucifer
4
Lucifer 31.01.2012, 13:37:22
Zajímavý postřeh: Dvě hodiny po publikováni tohoto příspěvku se pod jiným, skoro rok starším článkem objevil v souvislosti s matematikou komentář

http://lucifer.bloguje.cz/883841-symetrie-a-jeji-spontanni-naruseni.php#cmt_1

Lucifer
3
Lucifer 31.01.2012, 11:58:44
Tak jsem to vložil přímo do perexu příspěvku.

Lucifer
2
Lucifer 31.01.2012, 11:56:13
[1] Jeho domovské stránky jsou tady

http://www.stanislav-komarek.cz/

Axina
1
Axina 31.01.2012, 11:39:09
Nemá-li autor zdroje pravdu, může být klidný. Má-li pravdu, pak aby si pomalu hledal nové místo Usmívající se

«     1     »