Faraón Pepíno

rubrika: Povídání


Dovolím si zde otisknout jeden starší text, který jsem spáchal někdy v září roku 2008 na Psím podrbání blahé paměti.

 

Lucifer


Předkládám ho tak, jak tam tehdy ležel a běžel, opravil jsem jen některé gramatické chyby. Však to znáte, na Podrbání se psalo rychle a gramatika občas dostala za vyučenou. Stylisticky jsem to neupravoval, abych zachoval ducha té podrbané doby...

 

V Egyptě objevili trosky ohromného chrámu a sochu Ramsese II. Ramses II. byl faraónem devatenácté dynastie Nové Říše. Byl jedním z nejvýznamnějších egyptských faraónů a vládl plných 66 let. Přidejme k tomu ještě jednu šestku a máme číslo vpravdě ďáblovo. Faraónem se stal v patnácti letech a když zesnul, byl už takříkajíc vetchý stařec. Ve skutečnosti nebyl až tak vetchý, jak lze vypozorovat z jeho mumie, která je vystavena v Káhiře a její obrázek lze snadno najít na internetu. Až do své smrti vypadal vskutku velmi autoritativně a esteticky.

 

Ramses druhý byl velmi čiperný faraón, který postavil podél Nilu velké množství chrámů včetně gigantického Abu Simbel. První zajímavost v souvislosti s jeho osobou je, že to nebyl nejdéle sloužící faraón v dějinách starověkého Egypta. Druhou pozoruhodností je, že za jeho časů se už dávno nestavěly pyramidy, typické symboly starověkého Egypta. Skoro všechny totiž byly postaveny ještě za Staré říše, nějakých tisíc let tomu nazad. Za jeho časů se stavěly hrobky přímo do skály. Ramses II. skončil v jedné z nich, spolu s jinými faraóny, v Údolí králů na levém břehu Nilu, na jehož pravém břehu stojí Luxor. Oni měli tenkrát v Egyptě takový zvyk, že na pravém břehu byli živí a na levém mrtví. Mně osobně se ze všech těch faraónů nejvíc líbí královna Hatšepsut, která má také někde tam poblíž svůj chrám, který jsem navštívil a kde byli před páru lety stupidními islámskými fundamentalisty barbarsky popraveni západní turisti převážně ze Švýcarska.

 

No a teď konečně k pointě. Nejdéle sloužícím egyptským faraónem byl Pepi II. Ano, čtete dobře, byl to Pepi. Předposlední faraón Staré Říše šesté dynastie. Narozdíl od Ramsese druhého, Pepi zřejmě byl už ke konci vlády natolik senilní, že se krátce po jeho skonu Stará říše kompletně podělala.

 

V roce 2004 jsem se zúčastnil zájezdu do Egypta, organizovaném naší institucí. Letěli jsme do Hurghady, což je jedna z nejoblíbenějších egyptských dovolenkových destinací na břehu Rudého moře. Moře jsem si však měli užít až posléze. Hned ráno jsme totiž vyrazili autokarem do Asuánu, abychom podnikli plavbu po Nilu. Cestou přes poušť - v Egyptě je s výjimkou nilských břehů skoro všude poušť - jsme měli občerstvovací zastávku v jedné cestovní oáze. Tam jsem poprvé naplno pochopil, zač je toho v muslimském světě turistický loket.

 

Bylo tam obrovské parkoviště a pár baráčků s občerstvením. Potřeboval jsem se vycinkat, ale fronta na toaletní zařízení se mi nelíbila, a tak jsem se rozhodl vykonat svoji potřebu někde bokem. Vyrazil jsem tedy přes parkoviště do pouště. Chyba lávky! Na okraji parkoviště mne zastavili ozbrojenci a lámanou angličtinou naznačili, že tudy cesta nevede. Tož vrátil jsem se pokorně k hlídanému občerstvovacímu objektu. Nakonec jsme bez bázně a hany dorazili do Asuánu a vyhledali svoji loď. Ubytoval jsem se v rozkošné kajutě se svým mladším synem a slastné chvilky na Nilu mohly započít. Ještě před vyplutím však byla časně následujícího rána organizována výprava na Abu Simbel, kteréžto jsem se vzhledem ke své vrozené neschopnosti vstát časně ráno želhorus nezúčastnil.

 

Na Nilu bylo bezva. Hned první den jsem se na palubě lehce ogriloval, takže následující noc jsem v oné roztomilé kajutě zažil dost bezesně. Ale kdo by se trápil prkotinami, když se plaví po bájném Nilu. Druhého dne jsme navštívili jeden snový ostrov s chrámem a úžasnou zahradou, kde jsem se vyfotil s egyptskou kočkou. Navštívili jsme jednu osadu původních obyvatel, kteří byli trochu tmavší, ale s klasickými africkými černochy měli společného asi tolik jako eskymák s ledním medvědem. Núbijci kdysi vládli hlavně hornímu Egyptu. Proslavení nilští krokodýli prý už v řece nefungují, nicméně pro turisty měli atrakci nechat se vyfotit s malým krokodýlem. Tož jsme tak učinili. Já držel v ruce fotoaparát a syn krokodýla.

 

V Luxoru jsme plavbu ukončili a ubytovali se v pověstném hotelu Hilton, v době, kdy na Sinaji v podobném hotelu útočili islámští fundamentalisti. Byla to velmi povzbudivá zpráva. A pak jsme navštívili chrámy v Luxoru, Karnaku a nakonec Údolí králů, chrám faraónky Hatšepsut atd atd. Naším průvodcem byl velmi roztomilý Egypťan, pracující pro naši cestovku, který o Egyptě věděl hodně, tu a tam jsme si v rámci historické reminiscence zahráli na egyptské bohy, už si nevzpomínám, kým jsem byl, ale syn byl snad Horus nebo tak něco, průvodce neuznával Ptolemaiovce a posléze se nás pokusil zlanařit na muslimskou víru.

 

A pak jsme se vrátili do Hurghady a konečně si užili tu správnou dovolenou u moře. A Rudé moře skutečně stojí za to. Naučil jsem se šnorchlovat a prohlédl si podmořský svět.

 

Byla to krásná dovolená...


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

1 Na tom levém břehu bylo mnoho živých
Mgr.Milda (neregistrovaný) 18.03.2010, 16:37:31
v tom Luxoru je tam hodně cukrové třtiny a ta se sklízí v turistické sezóně, tak koncem dubna. Lisovali tam tu šťávu přímo na poli. Těch misionářů islámu jsem tam potkal vícero, inšalláh! Krokodýla mám na hájence vycpanýho, je tak 1 m maličký, ale už se kazí, ulomil se mu ocásek, tak musí k preparátorovi, ale pořád to odkládám. Mně se nejlépe dařilo v Aswanu, tam je v dubnu ideální jarní klima. Možná, že se tam ještě někdy mrknu, ale určitě ne do Hurgady. Nejspíš do oázy Mout II.

«     1     »