Neviditelný čert

Je tady zase pátek a mě napadlo, že bych tu mohl zavést páteční povídání. Vzhledem k tomu, že tento den pravidelně slaví určitý typ jurodivých bytostí, tak by šlo o páteční jurodivé povídání. Ale jak známo, valná část našich předsevzetí či plánů nenávratně mizí v propasti našeho jurodivého koloběhu, nemohu tudíž tuto novou tradici zaručit. Přinejmenším to však zaručím alespoň dneska, takže se hezky posaďte a poslouchejte.

Lucifer

Po jisté době se vracím ke knížce Antoine Volodina, která se nazývá Menší andělé a obsahuje naráty - post-exotické texty, románové momentky atp. Abyste se v následujícím textu mohli dostatečně vyznat, nahlídněte do úvodního povídání z této knížky, jež se, jak jinak, jmenuje Menší andělé. Pokud tak neučiníte, může vám následující text připadat poněkud zmatený, pro někoho i politicky nestravitelný.

Dnešní povídání z této knížky zahájím proslovem babičky Varvalii Lodenko, a pak s pomocí Armandy Iškuat osvobodím Willa Scheidmanna. Naráty z této knížky jsou úžasné, někdy však nemusí být snadné pochopit, kam míří, co chtějí zpodobnit a jak tomu porozumět:


Varvalia Lodenko

Varvalia Lodenko odložila pušku, zhluboka se nadechla a řekla:

Pomatení! Pomýlené!

Před námi se rozprostírá země chudých, jejíž bohatství patří výhradně boháčům, planeta rozdrásané půdy, na popel vykrvácených lesů, planeta odpadků, pole odpadků, oceány, přes které se plaví jedině boháči, pouště znečištěné hračkami a chybami boháčů, máme před sebou města, jejichž klíče patří mafiánským nadnárodním společnostem, cirkusy, jejichž kašpary ovládají boháči, televize stvořené pro jejich zábavu a naše ukolébání, máme před sebou jejich velikány usazené na velikosti, jíž je vždy sud krvavého potu, který prolili nebo prolijí chudí, máme před sebou oslnivé hvězdy a oslavované učence, jejichž jediná vyjádřená myšlenka ani jediný okázalý nesouhlas neodporuje dlouhodobé strategii boháčů, máme před sebou jejich demokratické hodnoty, stvořené za účelem jejich věčné obrody a naší věčné otupělosti, máme před sebou demokratické instituce, které je na slovo poslouchají a brání chudým dosáhnout významnějšího vítězství, máme před sebou cíle, na které boháči obratně zaměřují naši nenávist, vždy tak vychytrale, že to přesahuje naši chápavost chudých, a s uměním pokrytectví, které ničí naši kulturu chudých, máme před sebou jejich boj proti chudobě, jejich programy na podporu živobytí chudých, jejich nouzové a záchranné programy, máme před sebou jejich bezplatné rozdávání dolarů, abychom zůstali chudí a oni bohatí, jejich pohrdavé ekonomické teorie a jejich morálku snaživosti a jejich příslib budoucího všeobecného bohatství za dvacet generací nebo dvacet tisíc let, máme před sebou jejich všudypřítomné organizace a jejich vlivné agenty, jejich dobrovolné propagátory, jejich bezpočetná média, jejich otce rodin úzkostlivě lpějící na nejzářnějších principech sociální spravedlnosti, jen když budou mít jejich děti zajištěné místo na správné straně vah, máme před sebou cynismus tak dobře zaběhnutý, že stačí na něj udělat narážku, a to nemluvě o sabotování jeho mechanismů, jen o narážce, a ocitnete se na nejasném okraji společnosti, blízko šílenství a daleko od víření bubnů a od jakékoli podpory, stojím před tím vším, stojím v otevřené krajině, vystavená nadávkám a kvůli svému projevu vydávaná za zločince, stojíme tváří v tvář tomu, co by mělo vzbudit všeobecnou bouři, nelítostné hnutí jdoucí do krajnosti, alespoň deset desetiletí nemilosrdné reorganizace a obnovy podle našich pravidel vzdálených veškeré náboženské a ekonomické logice boháčů a vymykajících se jejich politické filosofii, bez ohledu na povyk jejich posledních hlídacích psů, stojíme před tím už stovky let a stále jsme nepochopili, jak to udělat, aby myšlenka na rovnostářské povstání napadla najednou, ve stejnou chvíli, miliardy chudých, které ještě nenapadla, a aby se v nich uchytila a aby v nich nakonec vykvetla. Vymysleme tedy, jak to udělat, a udělejme to.

Tady Varvalia Lodenko svůj projev přerušila. Ovce za jurtami zneklidněly, protože zvuk hlasu je v noční tmě nejdříve vyrušil, potom ukolébal a teď je jeho nepřítomnost budila.

Pár metrů od jedné z jurt zapálily stařeny oheň. Plameny se odrážely na jejich ošlehané kůži, v jejich doširoka otevřených očích, které přitom vypadaly jako přimhouřené. Byla nádherná červnová noc. Souhvězdí byla zřetelná od jednoho konce oblohy k druhému, teplo dne se drželo až u hvězd a chvělo se, přinášelo vůni stepi, zatímco na tvářích se nám usazovaly chomáčky pelyňku a noční mušky.

Varvalia Lodenko byla oblečená na cestu, kabátec z modrého hedvábí a dél ze sviště a vyšívané kalhoty, které ji darovala Leticia Scheidmann. Ze šatů jí vykukovala maličká hlava, jako by ji zmenšila četa Šuárů, a aby nevypadala úplně jako mumie, sestry Olmésovy jí vycpaly tváře a dokonce i oční víčka střívky naplněnými mongolskou plstí. I končetiny měla na oslabených místech zpevněné. Pravá paže, která bude muset v případě střetu vydržet váhu karabiny i její zpětný ráz, byla obtočená náramky, na které Marina Kubalghaj přivázala havraní pera a medvědí chlupy.

Tak, oddechla si Varvalia Lodenko. Tak tohle řeknu úvodem.

Ozvalo se souhlasné mručení a pak znovu nastalo ticho. Shromáždění stařen teď bude hodinu či dvě meditovat, naposledy přemílat slova Varvalii Lodenko, aby v nich odhalilo neobratnosti, které jim snad unikly. Přes péči, kterou společně věnovaly sestavení tohoto manifestu, totiž věděly, že chyby, například mdlý nebo těžkopádný styl, mohou ještě opravit před odchodem Varvalii Lodenko do širého světa plného neštěstí.

Varvalia Lodenko se sklonila nad oheň. Přiložila větvičku.

Na pohled byla tak scvrklá a malinká a přesto, pokud vše proběhne podle plánu, právě z ní vyšlehne jiskra, která znovu zažehne planinu.


Musím se přiznat, že tak těžce pádný proslov Varvalie Lodenko mě natolik zemdlel, že na osvobození Willa Scheidmanna už nenacházím dostatečné množství jurodivé síly, takže si ho nechám na příští pátek, snad mi to odpustí. Máte se ale na co těšit. Will Scheidmann se totiž ze zajetí svých babiček vymaní způsobem, který by mu mohl závidět i ten nejjurodivější bojovník za světlé zítřky. Všem jurodivcům tudíž přeji hezké zkapalnění svého svátku, k čemuž se jistě někdy později k večeru radostně přidám.

A pokud vám to nestačilo, tak si můžete nasadit na hlavu hrnec. 

Zdroj: Antoine Volodine, Menší andělé

27.07.2012, 00:00:55   Publikoval Luciferkomentářů: 18