Síla modlitby

rubrika: Povídání


Dušičkový den je za mnou, dost jsem si přitom zapřemýšlel a samozřejmě (nemá smysl, abych to zatloukal) i zatruchlil. Opět je zde můj sanitární den a Navigare necesse est, vivere non necesse, což bych v našem jazyce parafrázoval asi tak, že truchlit můžeme, ale plout musíme. Cílem mého dnešního zamyšlení je ohodnotit sílu modlitby. Otázka zhruba zní: Můžeme někomu pomoci, ať už k dobrému či zlému, když se za něj budeme modlit?

Lucifer


Dříve, než se k tomu pokusím poněkud sanitárně a postdušičkově vyjádřit, přetlumočím zde s drobnými úpravami velmi zajímavou úvahu Martina Cohena z jeho knížky Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku, která se zabývá experimentem, při němž si můžete sílu modlitby otestovat. Potřebujete k tomu následující vybavení: ticho, spirituální prostor, světové lídry, letadlo a jaderné zbraně. Nad třemi posledními prvky nemusíte mít přímou kontrolu, postačí, že někde existují. A teď tedy k věci:

Stačí, budete-li myslet na něco, co byste chtěli změnit ne-li "zdokonalit", např. na počasí nebo třeba na postup vašeho oblíbeného fotbalového klubu, zkrátka a dobře na cokoli, o čem si myslíte, že by vám pozvedlo náladu. Je samozřejmě důležité, abyste dokázali odlišit změny vámi vymodlené od změn, které by se udály tak jako tak. Proto je asi lepší se kupříkladu modlit, ať všichni světoví lídři zahynou při havárii letadla cestou na summit a v nastalém chaosu ať vypukne jaderný Armagedon. Za to se modlete, klidně na všech čtyřech, máte-li pocit, že to pomůže, každý večer celý týden. Pokud na vás tato modlitba působí poněkud negativisticky, neřkuli přímo bezcitně, a to z důvodů, které budou objasněny později, vězte, že je to teprve začátek. Každé ráno se pak za pomoci obvyklých metod smyslového vnímání přesvědčujte, jestli se to už náhodou nevyplnilo.

Modlitba je zvláštní druh myšlenky - vlastně je to pokus o projekci vlastních myšlenek. Mohou ale modlitby nějak ovlivnit události? Může mysl působit na hmotu navzdory neexistenci žádných zjevných kauzálních mechanismů?

Dr. Herbert Benson z Lékařského institutu pro mysl a tělo z amerického Bostonu se pokusil tuto otázku zodpovědět pomocí jednoho praktického experimentu. Chtěl zjistit, jestli modlitby dokáží léčit nemocné. Podle všeho byl Benson této představě velmi nakloněn, a tak bychom jeho pokus měli brát jako pokus dokázat, že tomu tak skutečně je. Tak či onak, nejprve do tří skupin rozdělil téměř 2000 pacientů zotavujících se po vážné operaci. Za dvě skupiny se někdo modlil, jedna zůstala bez modliteb. Bylo jasné, že vědomí, že se za vás někdo modlí, anebo nemodlí, může ovlivnit výsledky, a tak první skupina, za kterou se modlilo, o tom věděla, druhá ne a ta třetí, za kterou se nikdo nemodlil, o tom taky nevěděla. Vlastně tak trochu zapomněl na skupinu, za kterou se nikdo nemodlil, a ona to věděla, čímž by vyčerpal všechny možnosti. Ale naproti tomu v takové pozici jsou asi všichni pacienti, kterým se dr. Benson se svým týmem nevěnoval.

Mezitím se ve třech křesťanských kostelech rozdaly seznamy pacientů, anonymizované uvedením pouze křestního jména a prvního písmene příjmení. Věřící měli za úkol krátce se pomodlit za každého na seznamu: "za úspěšnou operaci, rychlé zotavení a žádné komplikace". A jaké byly výsledky? Experiment neprokázal žádný rozdíl v zotavování pacientů, za které se někdo modlil a za které ne... Vlastně ano, ti, kteří věděli, že se za ně někdo modlí... na tom byli o něco hůře.

Tolik Martin Cohen a teď moje volně ložená interpretace:

Pokud jste věřící a chcete někomu v jeho těžkých chvílích pomoci, klidně se za něj pomodlete, v žádném případě mu to ale nesdělte. Věříte-li v nějakou vyšší instanci, ať již božského či jakéhokoliv jiného přírodního původu, tak ona mu pomůže bez ohledu na vaše upozornění. Pokud však vyšší instance nebude mít zájem do tohoto procesu zasáhnout, tak vaše upozornění může mít zcela opačný efekt. Jestli se dotyčný jedinec dozví, že jste za něho orodovali u nějaké vyšší instance, může sice nabýt nějakého duševního klidu, což je jistě někdy přínosné, ne však vždy ku pomoci. Jisté je však to, že dotyčný jedinec ochabne ve své vlastní snaze vypořádat se s tou těžkou chvílí, se svým zdravím atd. Bude si zkrátka myslet, že už to za něj někdo tam někde nahoře zařídil a on už se nemusí snažit. A to je velká chyba.

Obecně vzato: Pokud chcete někomu pomoci, a teď mám na mysli především to dobro, musíte pro to udělat něco sami, bez jakékoli vyšší abstraktní instance. Žádné modlitby nepomohou, ale když jim věříte, tak si je nechte alespoň pro sebe. Tomu člověku můžete především pomoci tím, že pro něj uděláte něco reálně materiálního či duševního. Můžete nalézt fyzickou, anebo alespoň psychickou pomoc. Když člověk, kterému pomáháte, bude vědět, že za ním přinejmenším duševně stojíte, když ho bude psychicky povzbuzovat, bude cítit potřebu se sebou něco udělat, bude zkrátka bojovat, protože za ním stojí někdo blízký, skutečný člověk, a ne nějaká hypotetická vyšší instance. A pokud v tom chcete vidět nějakou duchovní nadstavbu, tak vězte, že skutečná pomoc se nedá vyvážit žádným pocitem, že vám to ten dotyčný jedinec jakýmkoli způsobem vrátí. Chcete-li skutečně pomoci, pomozte bez jakéhokoli vědomí, že za to dostanete zpět něco jiného než dobrý pocit, že jste skutečně pomohli. Důležité je si uvědomit, že opravdová pomoc spočívá v tom, že na úkor toho, komu pomáháte, musíte něco svého obětovat. Lidé, kteří věří v nějakou vyšší hypotetickou instanci, pak mohou doufat, že je za tento altruistický počin ona vyšší instance nějak odmění. A ti ostatní by měli alespoň věřit tomu, že pomoci někomu bez jakéhokoli nároku na odškodnění případných vlastních ztrát je tou nejkrásnější formou lidství, které mohou dosáhnout.


komentářů: 16         



Komentáře (16)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

24
braana (neregistrovaný) 04.11.2012, 22:49:35
důstojná víra ve svět ve kterém se nacházíme je stavem nejen nedůstojným, ale i ošidným a kritickému duchu škodným. To leckým zneužívané oslovení důstojný pane, nárokující důstojnost zástupci instituce je doličné a nám libertínům cizí.
Mé rezimé - důstojnost ve světě ve kterém žijeme nacházíme, popř. pouze jako přídomek stavu osamělého hledání, sám se sebou a svým svědomým.

23
Anna Kopecký (neregistrovaný) 04.11.2012, 22:13:52
Tipnu si, že jiným světem nemyslil pan braana svět někde jinde, alébrž tu, a místo slova jiný dalo by se použít slova lepší, kdyby to nebylo kdysi jaksi zprofanováno.

Lucifer
22
Lucifer * 04.11.2012, 21:53:09
braano, rád vás zase vidím. Nemyslím si, že neokázalá víra v jiný svět je bezpodmínečná nustnost k důstojnému lidskému údělu, ale jistě mu může prospět. Bezpodmínečné však je, aby svůj úděl, popřípadě i svou víru, člověk hledal především v sobě. Jestli existuje nějaká vyšší instance, tak prostupuje i každého z nás. V každém případě však musíme být schopni za svůj úděl nést vlastní zodpovědnost, ne se spoléhat na nějaké ponížené supliky tam někam nahoru.

21 Já bych připoznamenal
braana (neregistrovaný) 04.11.2012, 21:28:49
Jojo, člověk musí věřit. A když neni schopen věřit v jakoukoliv božskou i vyšší instanci, tak to nesmí nahradit žádnou atrakcí, ale hledat, hledat, osaměle hledat, sám se sebou a svým svědomým. Neb k důstojnému lidskému údělu patří bezpodmínečně nutnost neokázalé víry v jiný svět,než je ten ve kterém se nacházíme.

20
Anna Kopecký (neregistrovaný) 03.11.2012, 21:13:07
(9) ...aneb zeptejte se mne, na co chcete, odpovím vám, na co chci;)

Největší zabíračkou pro lidské myšlení v průběhu sta a sta let je vysvětlit zdání designu vesmíru, lidé mívali tendence vysvětlovat zdánlivý design vesmíru designem skutečným, který je dílem neviditelného leč existujícího designéra. Tak jako někdo navrhne a vytvoří banjo či legovou figurku Anakina Skywalkera, je lákavé aplikovat takovou tvůrčí činnost na lidské oko, játra, babočku paví oko či celého člověka. Pak se nabízí otázka, kdo stvořil konstruktéra/designéra, proto jsem tu otázku položila, přijde mi logická.

Ze všech možných vysvětlení přijde mi nejdůmyslnější darwinovská evoluce, tedy co se týče bilogie. Ve fyzice, jak čítávám, stejně mocné vysvětlení jako je v biologii darwinismus, objeveno nebylo, pořád mi ale dnešní vědecké teorie přijdou lepší než hypotéza inteligentního kontruktéra.

Taoismus beru. Není agresivní. A je to, mám za to, spíš filosofie než náboženství.

Salve!
Úžasný

Lucifer
11
Lucifer * 03.11.2012, 20:09:01
Jinak upozorňuji, že jsem svou práci na vyšší formě kosmické komunikace urychlil, i když si možná trochu naběhnu, ale čert to vem, o půlnoci to tady bude. Úžasný

Lucifer
10
Lucifer * 03.11.2012, 20:05:52
Kontrola "čchi" se objevila zde

http://www.neviditelnycert.cz/blog/popularne-naucny-koutek/944-kontrola-cchi-akupunktura.html

a Tao tady

http://www.neviditelnycert.cz/blog/filosoficky-koutek/383-cinska-filosofie.html

V Populárně naučném koutku se dají najít ještě další pojednání o východní filosofii.

Wai
9
Wai * 03.11.2012, 19:43:16
No a jsme u toho, jak chápat vyšší instanci. Zde nám věda o náboženstvích mluví v zásadě o třech typech náboženství: monoteistické (jeden Bůh - křesťanství, budhismus, islám), polyteistické (římští a řečtí bohové a pod.) a panteistické (typickým je taoismus). V zásadě to mohou být jen tři různé pohledy na tentýž fenomén. Já jsem vyznáním taoista a tak je můj "stvořitel" Taem jak je definováno v "Knize o Tao a ctnocti" (Tao Te Ting). Tedy vyslovené Tao není tím pravým Taem....atd.
U křesťanství je svatá trojice (Bůh Otec, Syn a Duch svatý), tedy taková tři "skupenství" boha. Jak je tomu jinde moc nevím, ale není to zas tak podstatné. Pokud uvěřím v Boha jako princip, tak mohu číst libovolnou věrouku a najdu tam ten princip obsažen, i když různě interpretován. Uvěřit je pak jako sázka bez rizika: pokud uvěřím a Bůh existuje - vyhrál jsem, pokud uvěřím a Bůh neexistuje - jaké z toho pro mne plyne riziko? Co vlastně prohraju?

Typická otázka nevěřícího je: Kdo stvořil stvořitele? Ale přijde mi to jako kdybych chtěl vysvětlit třeba proč Mobiův pruh má jen jednu stranu a k čemu to je dobré. Nebo otázka na téma co je prvotního v čínské monádě - Jang nebo Jin? Černá nebo bílá "rybka" ? Je to naprosto legitimní otázka, jen prostě nemá smysl.

Teorii strun neznám, jen jsem o ni slyšel, ani jsem to nestudoval. Prostě je to pro mne "Tao" a ve své taoistické praxi pracuji s energiemi čchi, jako projevem toho opravdového Taa.

8
Anna Kopecký (neregistrovaný) 03.11.2012, 18:32:05
7 patří Wai-ovi

7
Anna Kopecký (neregistrovaný) 03.11.2012, 18:31:14
o.k., tak trochu jste popsal teorii superstrun a napasoval ji na Stvořitele ;) Ještě mi prosím vysvětlete, kdo stvořil Stvořitele.

Lucifer
6
Lucifer * 03.11.2012, 18:23:06
Waii, úvaha je zajímavá, ale ta vyšší instance už není božská, je to prostě jiná, vyšší forma hmoty, kterou se musíte naučit ovládat, ne se k ní modlit, o čemž píše Cohen a já. A to nejenom pro někoho jiného, ale i pro sebe. V tom případě budete dotyčného nebo sebe léčit mnohem efektivnějším nástrojem, než jaké má k dispozici dnešní medicína. Podobným směrem se vydal například buddhismus. Ale i v tomto případě bude asi lepší, když to dotyčnému neřeknete. Můžete ho povzbudit psychicky a pomoci mu navodit takový stav mysli, který by přispěl k rychlejšímu uzdravení.

O něčem takovém jako je nějaká vyšší forma hmoty, už pár dní přemýšlím. Možná o tom napíšu nějaké povídání. V souvislosti s tím by se daly vysvětlit některé fenomény, kupříkladu ve spojení s mimozemšťany, ale zatím si to nechám pro sebe. Budu si tam totiž zahrávat s fyzikou a nerad bych ulítl do nějaké pavědecké sféry.

Wai
5
Wai * 03.11.2012, 16:35:53
Jo, a nakonec ještě to vůbec udělat.
Úžasný

Wai
4
Wai * 03.11.2012, 16:32:02
Z mého úhlu pohledu "modlení k vyšší instanci" smysl má. Je nutné však uvěřit v tu univerzální moc té vyšší instance a v logiku jejího působení. Asi bych to přirovnal k nějaké jasně definované rovnici s neznámou x. Ta rovnice je mechanismem působení. Záleží pak na tom, co dosadíte za x. Na tom záleží výsledek rovnice. Pokud dosadíte jiné než to správné x, výsledek není k ničemu, pokud dosadíte vhodnější x, výsledek se nějak projeví, a pokud víte, jaké je to správné x, tak víte, že garantujete výsledek, který napomůže. Ovšem to finále je stejně v moci té univerzální instance Usmívající se

Pokud tou instancí rozumíte to nejčistší záření, zdroj univerzální energie, která vše prostupuje a neustále kmitá v tom nejširším možném spektru, neustále se přelaďuje a proudí, přičemž vytváří všelijaké koherence a tím utváří celý náš vesmír (toliko "Stvořitel"), tak vám nebude cizí myšlenka vyslání vašeho vlastního energetického kvanta s patřičnou frekvencí a spektrem tak, aby zarezonovala s univerzálním zdrojem a promítla se skrze něj do energetického kvanta určeného cíle a přispěla k jeho "správnému", toliko "hojivému" rozkmitání, nafázování či ozdravné rezonanci.

Přiznávám, že je to pokus vysvětlit cosi filozofického připodobněním k fyzikální vědě. Nicméně nejsem ani filozof, ani teolog, ani vědec. Přesto mi to přijde přirozené, uvěřitelné a naprosto jednoduché.

Když to pak přijmete za své, tak vám "modlení za někoho u Stvořitele" může dávat smysl. Je to jednoduché jako hrát biliár - správným šťouchem můžete dostat cílené koule do cílených jamek v cíleném pořadí Usmívající se

Chce to jen cvik, know-how a kus tvořivého přemýšlení Usmívající se

Lucifer
3
Lucifer * 03.11.2012, 13:55:26
Ke komentáři Anny nemám co dodat, aniž bych to zopakoval v trochu jiné podobě. Zareaguji však na Waiovu poznámku, že jsem zjevně ateistou. Nevím, co si má pod pojmem ateista přesně představit, ale dejme tomu, že to vymezím na životní postoj, ve kterém člověk a priori odmítá jakoukoli duchovní či filosofickou myšlenku, jež se (možná dočasně) nalézá mimo rámec současné vědy či obecněji mimo rámec jakýchkoli materiálně a prakticky doložitelných představ. Z tohoto pohledu se za ateistu nepovažuji. Skoro ve všech věroukách se mi podařilo najít nějakou zajímavou filosofickou, nejen duchovní, ale i přírodní myšlenku. Obzvláště mne zaujaly východní věrouky a filosofie, především buddhismus a jeho odnože, které mají blíže k přírodní filosofii než k náboženství, jak lze vyhledat někde spíše v první části Filosofického koutku.

Nejspíš se shodneme v tom, že církve jsou instituce či organizace, které se obvykle dopracují do stavu, ve kterém náboženství využívají k mocenským účelům. Netvrdím, že každý příslušník církve nemá se skutečným náboženstvím nic společného. Nejen v historii, ale i dnes lze jistě najít spoustu věřících, kteří se přimkli k nějaké církvi, včetně výše postavených kněží a pod., kteří se snaží ve svém náboženství najít jeho skutečnou podstatu a k mocenským záměrům své církve nijak vědomě nepřispívají. Třeba buddhismus, pokud se nemýlím, takou církevní strukturu nemá.

A ještě k tomu modlení. Stejně jako Martin Cohen i já jsem se zaměřil především na takovou formu modlení, kdy se někdo za vás modlí u nějaké mystické vyšší instance. Psychický stav člověka má zpravidla velký a někdy až podstatný vliv na zdravotní stav člověka. Existuje spousta chorob, které jsou špatným psychickým stavem přímo vyvolány. Pokud si člověk dokáže uchovat naději a optimismus, může se lépe a rychleji uzdravit i z onemocnění, které byly vyvolány bez jakýchkoli psychických příčin. K tomu mu může samozřejmě napomoci víra v jakoukoli filosofickou ideu včetně té náboženské. Tady se ale pohybujeme už na jiné půdě. Žádný prosebník za nás neškemrá u nějaké vyšší instance, my se zkrátka sami upínáme k nečemu, co nás může dostat do lepší duchovní a psychické kondice. Pochopitelně že i v tomhle případě to může degradovat na jakési mechanické odříkání té či oné modlitby s pocitem, že vyšší instance nám přispěchá na pomoc, čímž se ale dostáváme zpět na tu první půdu, o níž jsem psal v dodatku ke Cohenovi.

2
Anna Kopecký (neregistrovaný) 03.11.2012, 12:52:14
(1) Taky jsem nevěřící tomáška. Ale souhlasím s Vámi, že v něco člověk věřit má. Věřím na lidství.
Nemůžu se pouštět do hlubší diskuze, moc toho o náboženstvích nevím a kdyžtak mě prosím opravte. Stalo se někdy, že některé z významných náboženství se podívalo na vědu a usoudilo: \"Aha, to se mi zdá logické a je to úplně jinak, než nám říkali naši prorokové, zvěstové, vykladači? Co kdybychom to v naší svaté knize opravili?\" Náboženství, které by bylo schopno pohlédnout samo na sebe z nadhledu a přijmout velkolepost světa/vesmíru, jak ji ukazuje moderní věda, by si vydobylo respekt, o jakém se konvenčním vírám nezdá, nehledě na jistojisté navýšení členské základny. Náboženství, které se pořád točí na axiomech a nikoli na produktech logické úvahy, nemá, podle mě, v moderní době šanci přežít. V kostce to řekl Einstein: \"Věda je bez náboženství chromá, náboženství bez vědy je slepé.\" A pak ještě řekl, což s oblibou cituju a jsem s tím zajedno: \"Je-li ve mně něco, co lze nazvat náboženstvím, pak je to můj bezmezný obdiv k uspořádání světa, jež nám věda dokázala vyjevit.\" Čili je zásadní rozdíl mezi \"einsteinovskou\" vírou a vírou v neexistující bytost, o které píše Lucifer, která, když se k ní pomodlíme, zařídí první cenu ve Sportce nebo uzdravení stonající kozy.

«     1    2   »