Kozodoj noční je jakýsi prazvláštní pták, který, jak již vyplývá z jeho jména, se vyskytuje pouze v noci. Už ani netuším, odkud jsem jméno toho ptáka sebral, domnívám se však, že z nějaké knížky od Kurta Vonneguta, ale nechce se mi ve své knihovně či na internetu prohrabávat, abych si to ověřil.
Lucifer
Na Kozodoje nočního jsem narazil někdy v dobách, kdy jsem studoval na gymnáziu ve svém rodném městě, jež je rodným městem i jednoho slezského „bezrukého“ barda. Už tehdy jsem měl v oblibě ponocovat, číst si přitom knížky, někdy se jednalo o učebnice, na svém psacím stole jsem měl kazeťák, z něhož se linula bigbítová hudba, občas jsem k tomu i něco vydatně pitného debužíroval, někdy jsem se zkrátka jen tak toulal po hvězdách.
Vzpomínám si, jak jsem si jednou rozečetl knížku Nonstop od Briana W. Alldise. Dva, možná tři dny jsem ji rozčítal, a pak nastala chvíle, kdy jsem už nedokázal od jejích řádků odtrhnout zrak, dokud jsem ji nedočetl. Ta chvíle nastala, jak jinak, někdy pozdě v noci. Když jsem konečně ve své posteli tu knížku zcela vyčerpaný dorazil a konečně se dozvěděl, kdo vlastně byli ti podivní obyvatelé ještě podivnějšího světa plného ubikací, ponikových džunglí, prazvláštních pustin a tajemných Obrů, tak jsem náhle uslyšel, jak mi za okny zpívá Kozodoj noční. On to ve skutečnosti nebyl projev zpěvného ptáka, spíš hlasový projev nočního létavého dravce. Ten projev však na mě přece jenom působil jako tajemně temná pradávná píseň.
Ač neskonale unavený a ospalý jako celou nocí prohýřený námořník jsem měl strašnou chuť tomu Kozodoji nočnímu říci, ať nepřestane zpívat, ať mi tu chodí či létá zpívat každou noc, pořád a pořád, zkrátka nonstop. Jenže já ptačí řečí zpívat neumím…
Kozodoj noční mě ještě po několik nocí navštěvoval, pak zmizel a nikdy se už neukázal, nikdy už nepřiletěl na ten drát zakotvený kousek od mého okna. Ano, Kozodoj noční zpíval na drátě. Co mi však chtěl svým do ponuré romantiky zahaleným zpěvem, jenž ve skutečnosti zpěvem nebyl, říci, naznačit, kam mě tím chtěl nasměrovat, před čím mě chtěl varovat, co mi chtěl o mé budoucnosti kozodojím zpěvem sdělit?
Není ovšem vyloučeno, že se mu to přece jenom podařilo. Mám to však uschované někde na dně svého podvědomí či nevědomí, z něhož to občas vytryskne, samozřejmě že jak jinak než v noci. Ten Kozodoj noční na ten imaginární drát v hloubi mé mysli totiž stále přilétá. Teprve poslední noci před napsáním tohoto povídání jsem si to uvědomil. Co mi vlastně tehdy chtěl a stále mi ještě občas chce říci, to vám neprozradím. Možná to naleznete v následující krátké básni, možná to tam je, a možná taky ne.
Podsvětní
Bláznivá touha
v něžném objetí
děsivá myšlenka
z temného podsvětí
Stejně jsem rád
že mohu se tam vnořit
Jen tam tě mohu
znovu najít
znovu stvořit
Post scriptum:
Knihu osudu před všemi tvory nebesa skrývají,
jen informace o současném stavu na odiv dávají…
Nevidět budoucnost, toť dar laskavý,
každý vyplnit může nebesy vymezený kruh:
Kdo vidí shodným zrakem jako náš Bůh,
hrdinnou smrt a vrabčí pád prchavý,
atomy či systémy v troskách běd,
tu praskne bublina, tu rozpadne se svět.
- Alexander Pope: Esej o člověku -
04.07.2013, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 5