Kurt Vonnegut na konci modrého tunelu

rubrika: Povídání


Někdy v červnu roku 2009 se mi do rukou dostala jedna z posledních a zároveň nejkratších knížek od Kurta Vonneguta. Jmenuje se Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane (God Bless You, Dr Kevorkian, 1999, přel. Zdeněk Beran, 2009) a je tak krátká, že jeden rekordman ji přečetl za osmadvacet minut. Kniha je o tom, jak se Kurt Vonnegut ve stavu blízkém smrti a za asistence obhájce euthanasie doktora Jacka Kevorkiana setkává v tunelu před nebeskou bránou s různými zemřelými velikány i obyčejnými nebožtíky, aby s nimi dělal rozhovory pro veřejnoprávní rozhlasovou stanici WNYC působící v centru Manhattanu.

 

Lucifer


V předmluvě k oněm reportážím z konce modrého tunelu Vonnegut mimo jiné píše, že je humanista, což částečně znamená, že se vždy snažil chovat slušně a že po smrti neočekává žádnou odměnu ani trest. Po smrti Isaaca Asimova se stal čestným předsedou Americké humanistické organizace. Na vzpomínkovém shromáždění, kterým AHA uctila památku jeho zemřelého předchůdce, řekl: Isaac Asimov je už v nebi. Těžko mohl posluchačstvo složené ze samých humanistů pobavit více. Svíjeli se smíchy… No vidíte, a už je taky v nebi.

 

A zde je jedna pasáž z té úvodní předmluvy:

 

Přeju všem dlouhý a šťastný život, ať už se to s vámi vrbí jak chce. Používejte ochranné krémy! Nekuřte.

To se ovšem týká jen cigaret. Doutníky vám neuškodí. Máme dokonce časopis opěvující potěšení z doutníků a na jeho obálkách defilují samé mužské celebrity, sportovci, herci, bohatí mládenci s výstavními manželkami. Říkám si, proč mezi nimi není také přednosta chirurgické kliniky? Doutníky se pochopitelně vyrábějí ze sušeného ovoce, drcených ořechů kešu, müsli a rozinek máčených v javorovém sirupu a sušených na slunci. Co si takhle jeden schroupat před spaním?

Ani palné zbraně vám neuškodí. Zeptejte se Charltona Hestona, toho, co hrál kdysi Mojžíše. Střelný prach neobsahuje žádný tuk ani cholesterol. Totéž platí o gumových projektilech. Jen se zeptejte svého senátora či senátorky nebo poslance či poslankyně, jestli vám zbraně nebo doutníky uškodí.

 

Při svém prvním dotyku se smrtí Vonnegut zjistil, co se stane s lidmi, kteří zemřou ještě jako děti. Vypravil se modrým tunelem udělat rozhovor s dr. Mary D. Ainsworthovou, která se věnovala výzkumu dlouhodobých následků těsného vztahu mezi matkou a dítětem během prvního roku života – anebo naopak následků zanedbání tohoto vztahu. Na základě přesvědčivých důkazů došla k závěru, že děti v první fázi života potřebují ke svému zdárnému vývoji pocit bezpečného přimknutí k osobě matky. Dr. Ainsworthová překypovala nadšením z toho, jak se v nebi její teorie potvrdily. V nebi jsou prý i jesle a školky pro lidi, kteří zemřou v dětském věku. Dobrovolné náhradní matky, a někdy i skutečné matky dětí, pokud už jsou také po smrti, se malým dětičkám věnují až s vášnivým zaujetím. Mazliky mazliky. Pusinečku. Nebudeme plakat, berušinko. Maminka tě má ráda. Hezky si odříhneme. To nás tak trápí, to víš že ano. Ták. Už je nám líp? Tak půjdeme hajat. Ťu ťu ťu.

A z těchhle dětiček pak vyrůstají andílci. Takhle tedy vznikají andělé!

 

Při jiné výpravě na konec modrého tunelu se Vonnegut setkal se samotným Adolfem Hitlerem. S potěšením se dozvěděl, že dnes svých činů lituje, i když nepřímo, což zřejmě souvisí s násilnou smrtí třiceti pěti milionů lidí za druhé světové války. K obětem ostatně patří i on a jeho milenka Eva Braunová stejně tak jako čtyři miliony Němců, šest milionů Židů, osmnáct milionů občanů Sovětského svazu atd. Hitler Vonnegutovi řekl, že za to zaplatil jako všichni ostatní. A potom dodal, že se kojí nadějí, že by mu někde mohl být vztyčen skromný památník, možná jen kamenný kříž, neboť byl křesťan; například na půdě OSN v New Yorku. Bylo by na něm vyryto jeho jméno a data 1889-1945. Pod tím by stála dvě slova německé věty? „Entschuldigen Sie.“

V hrubém překladu to znamená buď „Promiňte“, nebo „S dovolením“.

 

Jednou Vonnegut rozmlouval s Johnem Wesleym Joycem, bývalým policistou a hráčem nižší fotbalové ligy, majitelem baru U lví hlavy v Greenwich Village od roku 1966 až do chvíle, kdy v roce 1996 zkrachoval. Jeden vtipálek popsal místní klientelu jako „pijáky se sklony k psaní“. Nebožtík pan Joyce prohlásil, že si z jeho podniku udělali svůj klub spisovatelé sami a jeho to ani příliš netěšilo. Řekl, že si pořídil hrací skříň, neboť doufal, že je to bude při tom věčném žvanění rušit. Ale oni vytrvali, akorát žvanili mnohem hlasitěji.

 

Během řízených dotyků se smrtí se Vonnegut stejně často jako se svatým Petrem setkával se sirem Isaacem Newtonem. Oba dva se zdržovali u nebeského vyústění modrého tunelu. Svatý Petr tam postává, protože to má v popisu práce. Sir Isaac Newton tam okouní, poněvadž by strašně rád přišel na to, co je ten modrý tunel vlastně zač a jak funguje.

Jakoby Newtonovi nestačilo, že za svých pětaosmdesát pozemských let objevil infinitesimální počet, kodifikoval a kvantifikoval zákony přitažlivosti, pohybu a optiky a zkonstruoval první zrcadlový dalekohled. Nemůže si odpustit, že evoluční teorii přenechal Darwinovi, teorii mikroorganismů Pasteurovi a teorii relativity Einsteinovi.

„Musel jsem být hluchý, němý a slepý, že jsem na to nepřišel sám,“ řekl Vonnegutovi. „Vždyť jsem je měl před sebou jako na dlani!“

Newton chtěl vědět, z čeho asi tak může být ten tunel vyrobený, jestli z nějaké textilie, kovu, dřeva nebo čeho vlastně. Vonnegut mu řekl, že je z téže látky, z které se tvoří sny, ale to ho ani za mák neuspokojilo.

I svatý Petr mu ocitoval Shakespeara: Jsou věci mezi nebem a zemí, Horatio, o nichž se filosofům ani nesní.

 

Vonnegut se nakonec na konci modrého tunelu před nebeskou bránou setkal také s Williamem Shakespearem, u něhož pojal silné podezření, že nic z toho, co napsal, nenapsal on sám. Nejzajímavější setkání se však uskutečnilo až na samotném konci celé této rozhlasové šarády - s Isaacem Asimovem, svým předchůdcem ve funkci čestného předsedy Americké humanistické asociace a nejplodnějším americkým spisovatelem, jaký kdy žil. Napsal téměř pět stovek titulů a dokázal vyplodit i deset publikovaných svazků za jediný rok!  A nebyly to jenom vědeckofantastické romány, za které sklízel ceny. Napsal také řadu vědecko-popularizačních prací o Shakespearovi, biochemii, dějinách starověkého Řecka, bibli, teorii relativity a spoustě dalšího.

Když se ho Vonnegut zeptal, jestli ještě píše, tak mu řekl: „Pořád! Kdybych nemohl v jednom kuse psát, bylo by to pro mě peklo. Bez ustavičné možnosti psát by se pro mě svět stal peklem. A peklo by mi bylo snesitelné, pokud by mi tam dovolili pořád psát.“

Poslední Vonnegutova otázka zněla: „Co se podle tebe skrývá za tvou neskutečnou produktivitou?“

Isaac Asimov odpověděl jediným slovem: „Únik.“

Načež připojil slavný výrok neméně plodného francouzského spisovatele Jeana-Paula Sartra: „Peklo jsou ti druzí.“

 

Vonnegut byl skvělý spisovatel a humanista každým coulem, což demonstroval ve všech svých knížkách. Kupříkladu v Sirénách z Titanu.


komentářů: 16         



Komentáře (16)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
17
Stella 01.09.2013, 15:13:54
No a já se co chvíli v archivu přehrabuju a ještě bych chtěla. Nepochybuji, že je nás takových víc a ještě přibudou... !!!

Lucifer
16
Lucifer * 30.08.2013, 20:59:20
Astro, ten Archiv by se samozřejmě mohl po letech zabalit a rozbalený by zůstal jen poslední rok. Předpokládám, že mnozí ho již použili, a pokud jde o mne, taky ho a dost často používám. Místo nezabírá, levý sloupec by nezmizel, jen by byl prázdnější. Mohl bych samozřejmě do něj dát řadu dalších zábavných či užitečných udělátek, možná že se tam časem něco objeví. Když píšu dát, mám momentálně na mysli požádat správce NČ (viz úplně na dole na konci stránky Mrkající V každém případě je obsah levého sloupce delší než obsah stránky pouze, když se rozklikne přímo nějaký kratší článek s velmi malým počtem komentářů. Jinak dík za inspiraci k zabalení předchozích let v Archivu. Úžasný

Astra
14
Astra 30.08.2013, 18:52:01
Mně se zeměkulička líbí a ještě víc se mi líbí ten seznam,odkud se sem lidi podívali. Kolik je tady osůbek online je celkem fuk, protože nevíme,kdo to je. A kde je peklo? Peklo je celý internet. Je to vroucí kotel slov a obrázků a vědomostí - všechno v jedom kotli, pod kterým se kouří zatím z malého ohýnku.
Co zabírá zbytečně místo jsou tady vlevo měsíce, jak jdou za sebou od vzniku Luciferova Čerta. Tam by určitě stačila malá plaketa, kdy Čert přišel mezi nás. Že ho navštěvujeme je jasné z toho, že tu píšeme. S vyplazeným jazykem

13
xxx (neregistrovaný) 30.08.2013, 09:01:02
Ta koule mi vadí dost, ale chápu, že může sloužit jako čertí sebeobrana, když si píšící spíš uvědomí,
že zabírá svým psaním dlouho místo i čas. Jinak si skutečně občas plete místo i kraj.

Lucifer
12
Lucifer * 29.08.2013, 21:25:32
To kulaté a točící se Peklo vlevo není až tak dokonalé, občas trochu kecá, no a pokud se někdo z Horní dolní připojí přes proxy server v Austrálii, tak kecá úplně z cesty. Mrkající

Pro mě je to velice důležitý mít alespoň přibližnou představu, odkud sem přichází návštěvy. Nepoužívám ho ani trochu jako bonzáka a poměrně rychle zapomínám aktuální stav, zajímá mě jenom přehled. To Peklo není obráceno k sledování návštěvníků, ale spíš k sledování návštěv. Takže ani tak neodhaluje návštěvníky, jako spíš návštěvnost NČ. Kdyby tady bylo jenom počítadlo, tak si tam mohu nasypat sám, anebo s přispěním svých několika čertích souputníků spoustu kliků a tvářit se, jak je ten blog hodně čtený. Takhle je jasné, zda je skutečně hodně čtený, anebo jenom proklikávaný malou partičkou. Úžasný

Wai
11 Hledáte Peklo??
Wai * 29.08.2013, 20:44:22
..no Peklo je tady hned vedle od mého příspěvku. Tudle na levo. Ta koule co se furt točí a bonzuje vlajkou a městem každý hit. Tomuto Peklu neutečete, stačí jednou klofnout do klávesnice a jste v pekle.
No a místo anipekla jsme blahé paměti měli Antiperle. Ale Antiperle jsou už také v Pekle.
:o)

10 P +(-P) = 0
St. Kococour (neregistrovaný) 29.08.2013, 16:39:51
Peklo + Antipeklo = Anihilace!
A zbude čistá energie. Jaká? No přece ...čistá! Mrkající

Lucifer
9
Lucifer * 29.08.2013, 15:08:02
Já bych chtěl reinkarnovat do lenochoda. Rád bych si alespoň na jednu otáčku odpočinul. Úžasný

Lucifer
8
Lucifer * 29.08.2013, 15:05:34
Když už jsme u toho nebe, vzpomněl jsem si na jednu kapelu, Talking Heads, kterou jsem v raných dobách poslouchal. Zde je skladba, v níž se popisuje, jak by ten nebeský bar mohl vypadat Mrkající

http://www.youtube.com/watch?v=9bKW7JkHKm8

rezy
7
rezy 29.08.2013, 14:30:37
předevčírem jsem byl na jedněch narozeninách a jeden slavitel se tam dožadoval, aby fungovala reinkarnace. Ze by bral nějakého psa u dobrých lidí apod. Tak jsem mu řekl, že reinkarnace funguje, ale jen když v ní věříte. Pak bude i pes. Na peklo/ráj tedy ne každý slyší...

rezy
6
rezy 29.08.2013, 14:27:32
pokud je rajské peklo něco na způsob r. omáčky, tak rači ten pekelný ráj alias ráj pro pekelníky. Nevinný

Lucifer
5
Lucifer * 29.08.2013, 13:48:44
Pokud sloučíme ráj a peklo, pak se nám nabízejí dvě možnosti: rajské peklo, nebo pekelný ráj. Kterou z nich byste si vybrali? Mrkající

4
Anna Kopecký (neregistrovaný) 29.08.2013, 11:39:22
pro Kocoura: žádný peklo a antipeklo, dobro a zlo, žádný svatouškovství, \\\"...jak jen jsme schopni\\\", píše V.
Abstrahování jindy.

rezy
3
rezy 29.08.2013, 08:54:13
tak nejdřív jsem se podivil, kde se Jára Cimrmann zasek, ale uvědomil jsem si, že každý národ má svoje nebe a své peklo, čili jen jiná brána. Zajímavé je, že u modelu multipekel a multinebí musí být například Lucifer či Sv. Petr ve více instancích. I ty tunely má každý národ své,asi. To dává smysl. Mrkající

2 Vytrženosti
St. Kocour (neregistrovaný) 29.08.2013, 08:46:44
...Ale jistě se shodneme, že mnozí sáhnou po strategii pro mnohé snadné a stanou se součástí pekla...

...my humanisté se snažíme chovat tak slušně, čestně a řádně, jak jen jsme schopni... ¨

Peklo a Antipeklo: zrcadlový, převrácený obraz

Ale to jen tak, ein Augenblick po ránu.
Abstrahujte mě.

«     1    2   »