Neviditelný čert

Během jednoho dne jsem potkal housenku a myš. Předpokládám, že oba tito tvorové věděli, anebo alespoň tušili, že už začíná podzim. Prvního tvora, housenku, jsem potkal dopoledne během cesty na stanici podzemního dopravního prostředku; druhého, myš, zhruba tamtéž, avšak uvnitř té stanice, přičemž bylo již pozdě v noci.

Lucifer

Šel jsem v tomto podzimním, ale prosluněném a hřejivém dopoledni na metro, a zcela nečekaně jsem zvolil úplně jinou trasu, než běžně očekávaně střídám. Blížil jsem se ke vstupu do stanice metra, jejíž název je něco jako zdrobnělina hory, a to po chodníku, po kterém jsem již nějakou dobu nekráčel. Ač je můj zrak poznamenán těžkou duševní prací a čuměním do monitoru, neuniklo mi, že se přede mnou napříč chodníkem něco vlnivě sune. I přes jisté rozklížení či rozostření svého zraku dokážu bleskurychle zaznamenat jakýkoli nezvyklý pohyb, byť by byl takřka mikroskopického původu.

Kousek od vstupu do stanice metra Maličká hora, ve velmi silném duševním rozpoložení zatíženém přemítáním nad filosofickými důsledky kvantového pojetí světa a mé duše, jsem svým mlhavým periferním zrakem zaznamenal jakéhosi maličkého tvora, který se nenuceně vlnil napříč chodníkem. Byla to housenka, což jsem poměrně rychle pochopil a své kvantově-nemechanické úvahy jsem na nejistý čas odložil ad acta. Koukal jsem na ni a přemýšlel, kam že se to vlní v tomto lehce zahřátém, avšak přesto podzimním dni. Nejspíš zakuklit, to je jasný, ale teď? Není to trochu pozdě? Co ten motýl bude dělat, když si všechny květiny již začínají stlát svou postel ke spánku?

Vím leccos a občas se tím chlubím, čímž jistě porušuji nějaké to neotřelé přikázání. O housenkách toho však, želflanďák, vím velmi málo. Když jsem dorazil na své pracoviště, tak mi jeden kolega vysvětlil, že ta housenka se šla zakuklit na jaro. Velmi logické vysvětlení, koneckonců, odkud by se brzy na jaře vzali mladí motýli, že? Takže ta housenka se vlnila k něčemu jako podzimnímu zakuklení, což jistě zní neotřele melancholicky.

Když jsem tu housenku pozoroval, napadlo mě, že se jí pokusím vysvětlit, že se vlní špatným směrem; totiž že vstup do metra je přesně ve směru kolmém ke směru, kterým se vlní. Housenka se však tvářila, že na nějakou debatu nemá náladu ani náhodou, natožpak nehodou, takže jsem ze svého úmyslu vystoupil a bez housenky vstoupil do stanice metra Maličká hora.

Pozdě večer či spíše již vlastně v noci jsem se ubíral stejnou metrovou dráhou zase zpět. Zpět k Maličké hoře. Opět jsem dumal nad rozličnými kvantovými efekty, můj rozmlžený periferní zrak byl ovšem stále na stráži. Nyní musím podotknout, že už mě ta téměř paranoidní vlastnost začíná tak trochu lézt do nervového systému. Na Maličké hoře vystupovala poměrně velká tlupa lidí včetně mé takřka neviditelné maličkosti. Celý ten dav i se mnou směřoval k výstupním schodům. Lidé se vlnili, jak to v takovýchto případech mají ve zvyku, čuměli do ztracena nebo do mobilu, což je de facto totéž… No a já jsem byl jediný, který svým již zcela umdleným periferním zrakem zaznamenal, že přímo pod schody a napříč nimi cupitá docela malá myška. Jen o něco větší než ta housenka. Kam asi skotačí? napadlo mě, jenže ani myš nejevila soucit si popovídat.

Chvíli jsem ji sledoval, zatímco Maličká hora se zvolna vyprazdňovala z tlupy lidí, kteří ji neviděli, kteří nedokážou potkat nejen podzimní myš, ale ni podzimní housenku, kterým se v hlavě vlní akorát nějaký ten konzumní trhák a v rukou mobil…, maličká myš z Maličké hory odskotačila někam kdovíkam. Já to tedy nevím, už jsem byl dost unavený…

A to je vše k tomu, jak jsem potkal podzimní housenku a myš. Jestli z tohoto zážitku něco plyne, to už nechám na vás. Jistě se najde někdo, kdo přijde s nějakým neotřelým vysvětlením či bohabojnou filosofickou vizí. Anebo s ničím, respektive pouze s tím, že jsem viděl housenku a myš, a nic víc.

Ale aby to nepůsobilo až tak neurvale o ničem, přikládám o pár dní starší zážitek. Bylo pozdě večer, takřka v noci, když jsem se rozhodl ze svého pracoviště vyrazit směrem k Neumětelům, kde ční Maličká hora. Napadlo mě, že své zaběhané návyky obměním nějakou ne až tak zaběhanou změnou a půjdu místo na metro trasy C pěšky dolů na tramvaj, která mě doveze na stanici metra S palmou, odkud již před dosažením Maličké hory nemusím nikam přestupovat. A jak jsem si pomyslel, tak jsem též učinil.

Když jsem se prodral temným lesem a jurodivě dorazil na tramvajový ostrůvek, přijela tramvaj číslo 10. Dopoledne druhého dne, podotýkám, že po desáté, jsem vyrazil zpět, ale opět mě napadlo, že udělám nějakou obměnu, i když na až tak nestandardní; totiž že vystoupím na stanici Kobylisy, odkud pak buď chytím tramvaj, nebo půjdu pěšky, což od mého pracoviště není až tak daleko. Chytil jsem tramvaj číslo 10, která mě dovezla pár desítek metrů od vstupu do mého pracoviště. Když jsem se podíval na internet, tak první, co jsem se dozvěděl, bylo, že o půl desáté najela na stanici Kobylisy tramvaj číslo 10 do jiné tramvaje a jedna těhotná žena byla odvezena do nemocnice. Pokud jde o pivo, piju jenom dvanáctku, ale ta desítková synchronicita…

Jestli máte pocit, že to s housenkou a myší nijak nesouvisí, nebudu vám ho vyvracet.

10.10.2013, 00:00:15   Publikoval Luciferkomentářů: 10