Lesopaní

rubrika: Povídání


Probudil jsem se z nějakého podivného snu, v němž mě něco mrazilo a pálilo zároveň, když jsem však otevřel oči, okamžitě jsem zapomněl co a proč. Mé oči se totiž dívaly nahoru do vznešených korun stromů, tak bohorovně se nad vším v bezbřehém klidu vzpínajících a s neskonalou dobrotivou trpělivostí se ke všemu sklánějících, že ten mrazivý a žhavý dozvuk ze snu ve mně ještě několikrát zavibroval do ztracena.

 

Lucifer


Pode mnou bylo něco jako rohožka z hebkého mechu, lehce zvlhlého vzkříšením provoněnou ranní rosou. Kolem se tiše vlnilo mlází, ostrůvky kapradin a polštáře lesních trav protkaných tajemnými květy, někde ve skrytu korun stromů se ozývalo nesmělé švitoření jednoho, dvou či více opeřenců, po spadlém listu neskonale blízko mé tváře putovala jakási drobná čeládka z hmyzí říše, a z nevelké výše si mě zkoumavě prohlížela lesní včela, která, když zpozorovala, že jsem ji zpozoroval, někam odletěla…

 

Ano, probudil jsem se v lese naznak v mechu a zorničkami otevřenými téměř do nekonečna jsem v úžasu sledoval koruny stromů, které se zvolna začaly komíhat sem a tam, jako vějíře tam někde vysoko v nebesích. Netrvalo však dlouho a mou hlavou začaly pozvolna proudit myšlenky, jež se v první řadě věnovaly otázce, proč jsem se probudil tady v lese.

 

Jenže v tom lese se mi začínalo líbit. Myšlenky skleněnky jsem zahnal zpět do podzemí mého snu, odkud bych je rád už nikdy nevylovil, do svých nozder jsem nasál lesní vůni, opeřencům jsem jejich švitoření opětoval okamžitě vygenerovanou básní, kterou jsem jim bezhlesně zašeptal zachvěním svých víček, abych ji vzápětí do posledního verše zapomněl, zástupcům hmyzího řádu spořádaně cupitajícím po mé tváři přilehlém listu jsem věnoval letmý dotek a korunám stromů oční posvěcení.

 

A pak se najednou z nedalekého ostružinového houští vynořila Lesopaní. Podívala se na mě pohledem, jakým se dívají koruny stromů dolů na hebký mech, a bez jediného gesta natožpak slůvka mě pobídla, abych ji následoval.

 

Pluli jsme lesem, mechem, mlázím, klouzali po stromových kůrách až někam nahoru k opeřencům, a potom dolů k drobným hmyzím poutníkům. Kolem nás tichounce zurčely potůčky dávných mytologických bájí, prostor byl prosycen varhanním koncertem pavoučích sítí a klenbou lesního chrámu probleskovaly sluneční paprsky. Plul jsem za Lesopaní jako tající ledoborec pouští, kolem nás se míhaly čím dál tím tajemnější houštiny, mechy a květy oplývající místa, koruny stromů začaly mizet v houstnoucím oparu lesní zádumčivosti, když tu se před námi objevila lidskou nohou zřejmě ještě nedotčena hladina v hloubi lesa se ukrývajícího jezera.

 

Přistoupili jsme ke břehu jezera a moje nová Lesopaní mě vzala za ruku. V té chvíli jsem uslyšel zvláštní hudbu, jakoby vycházející odněkud z hlubin té lesní tůně, jejíž hladina se jako zrcadlo skvěla přímo před námi. Lesopaní mě mlčky dovedla ke dvěma buližníkovým kamenným sedátkům na samotném okraji mechového břehu. Tam jsme se usadili a s pohledem upřeným na netknutou jezerní hladinu jsme těmi buližníkovými kameny zvolna začaly prorůstat. Nebylo třeba mluvit, v buližníkovém stavu to ani nejde; naše duše se však naladily na hudbu zurčící z naší osudové lesní tůně a jejich myšlenky se proměnily v neslyšný rozhovor, jehož ozvěna se odrážela od v tajemné mlze skryté lesní klenby do celého vůkol nás ševelícího chrámu.

 

Lesopaní mi vyprávěla dávné mýtické příběhy ze svého lesa, a já jí v odpověď vyprávěl své nedávné příběhy z nemýtického lesa lidí. Nevím, co a zda vůbec něco si vzala z mých příběhů, ale já jsem těmi jejími začínal být čím dál tím víc očišťován z něčeho, co se ve mně už drahná léta usazovalo jako lógr z kávy na dně šálku.

 

Celá ta výměna tichých myšlenek plynoucích po hladině tajnosnubného jezera v samotném nitru lesa, ukrytého před zraky všech, kdo nedokáží naslouchat ani tlukotu svého srdce, se pozvolna vytratila do neskonalých lesních tišin. Opět jsem usnul.

 

Když jsem se probudil, nade mnou byl bezobsažný strop mého pokoje, za okny se tyčily stropy dalších bezobsažných pokojů, v nichž se probouzeli lidé, kteří se na první pohled ode mne nijak zvlášť nelišili. Rozdíl byl pouze v tom, že oni si ty své sny už nepamatovali. Vyšel jsem ven, abych se znovu a znovu pokusil prolomit tu kletbu všech kolem nudou zívajících klecových lůžek. Tentokrát mě však zcela neviditelně za ruku vedla má nová Lesopaní.


komentářů: 17         



Komentáře (17)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Astra
17
Astra 28.10.2013, 16:49:14
Pobavila jsem se - a už vím, proč nespím jako dudek Mrkající S vyplazeným jazykem Jak jsem byla naivní!

Lucifer
16
Lucifer * 28.10.2013, 14:21:06
[15] Smějící se

15
dudek (neregistrovaný) 28.10.2013, 14:17:37
Když spím, tak spím. Ani zadek nevystrčím a řídkým trusem nepostříkám.
To je jen čertí pomluva. Protože závidí.


Astra
13
Astra * 28.10.2013, 13:24:15
To máte tedy kliku, dudku. Spát jako dudek se jen tak někomu nepovede. Asi žadné starosti, což? Překvapený

12
dudek (neregistrovaný) 28.10.2013, 11:45:51
Ani nesním ani nebdím. Spím. A ráno si nic nepamatuju. Jak jsem ulehl, tak se v téže pozici zase vzbudím.
A neprobudí mě ani bouřka ani rány z kanonu.

Astra
11
Astra * 28.10.2013, 08:51:42
Kocourku, můžete mi prozradit, jak detailně si ten sen asi znamenáte? Dnes k ránu se mi něco zdálo - teď už nevím, co to bylo - ale vzpomínkový moment na ten sen je pořád ještě v hlavě. Byl strašidelně protivnej. Když jsem pak povstala z lóže, vzpomněla jsem si, že bych sen měla zapsat, ale zazvonil telefon a potom už jsem zapomněla. Tak příště. Ale zajímala by mě forma zápisu, určitě to nemůže být nějaký román. Prosím.... Ahoj

10 Ad Astra
St.Kocour (neregistrovaný) 27.10.2013, 21:32:37
Mohu potvrdit Astro, je to skvělá hra, kdybych uměl psát, tak je to neuvěřitelná sbírka situací a nápadů pro SF, horory atd.
A když si to tak (po několika letech) člověk po sobě přečte, je to i jakási auto-psychonalýza - sny nám o nás samých řeknou spoustu věcí, které si v bdělém stavu buď uvědomit nedokážeme, nebo dokonce nechceme. Já si tak třeba uvědomil své tajné (a naštěstí zbytečné) strachy z profesního selhání.
Mrkající

Astra
9
Astra * 27.10.2013, 17:39:12
Kocourku, nenapadlo mě nikdy, abych si sny zapisovala, ale asi to není marný. Snad denně (nočně Usmívající se ) se mi něco zdá. Zatím mi stačilo poránu si to zpátky promítnout a snažit se pochopit, proč to ve snu tak bylo. Proč se tak vinul. Nepamatuju si všechny sny, hlavně ne ty ošklivé. Zkusím to. Uvidím. Může to být docela dobrá hra Mrkající

8 Sním či bdím...
St.Kocour (neregistrovaný) 27.10.2013, 17:27:46
Les Mytág. Ano je to ilustrace z knížky. Z knížky, která vůbec není jednoduchá na čtení. Rozhodně bych však Lucifera z plagiátorství nepodezříval. To i ono jiné je jiné, s naprosto jiným podtextem psané.
Tedy nevím, ale na mě to tak působí. Spíš jako rozvinutý "reálný sen". (Teda to je souslovím, to vám povím.) Ale snová realita je někdy velmi silná - a člověk zrovna nemusí být "pod vlivem". Proto si sny už několik let zapisuji - a je to svět, do kterého se lze vracet, kde už znám krajinu, která reálně neexistuje, ve snu navazuji na předchozí sny, které si pak v bdělém stavu nedokáži vybavit. Jedině tak, že si sen hned po probuzení aspoň v heslech napíšu. Jinak ráno vím, že se mi "něco zdálo". Další spánek nebo i bdění snovou realitu spolehlivě přemazal. Úžasný

«     1    2   »