Jen počkej! (Pomsta?)

rubrika: Povídání


„Když se dovoláváme nenásilí, nesmíme projevit žádný hněv vůči tomu, kdo nám ublížil. Nesmíme mu přát nic špatného, urážet ho nebo dokonce fyzicky napadat: máme mu spíš přát šťastný osud a v každém případě snést jakékoli zlo, které nám ještě může způsobit. Nenásilí je aktivní síla toho nejvyššího řádu. Nenásilí je stav dokonalosti. Je to cíl, k němuž směřuje celé lidstvo, i když nevědomky.“ – Gándhí

 

Tak nevím. Veškeré mýty, které z nevědomých hlubin prostupují náš život, prosazují potřebu řádu. A řádu se dá docílit jedině dosažením rovnováhy, tedy také uplatněním spravedlivé pomsty za zločin…

 

Stella


Pokud nejde o živočišnou radost z absurdního sadismu Itchyho a Scratchyho, provází pomsta, odveta, msta, trest… v různých podobách naše každodenní konání. Ani si nejsme vědomi, že ve skutečnosti POTŘEBUJEME nepřítele, abychom se vyrovnali se zlem. Proto v sobě pěstujeme i NENÁVIST. Nenávidět nelze abstraktní princip nebo celé lidstvo najednou, a tak si vybereme jednotlivce. (Právě tak je těžké milovat lidstvo, milujeme jednotlivé lidi…) Zatímco psychologie obvykle mluví o nenávisti jako o dlouhodobé negativní EMOCI, Freud ji označuje jako STAV Ega.

 

Záměrně ponechávám stranou obvykle citovaný Starý zákon s veškerými hrůzami, jež radí pro uplatnění spravedlnosti Hospodin (s cílem oslavovat a sloužit Hospodinu), i mnohem přijatelnější Nový zákon s požadavkem nastavovat i druhou tvář a bezvýhradně milovat nepřátele. Jen dodám, že jsem si jako absolventka náboženství s odstupem času uvědomila důležitost interpretace Starého zákona prostřednictvím kněze – kdybychom společně četli originální texty knih Mojžíšových, asi bychom hodně pochybovali. Ale např. zásada Oko za oko (také Nohu za nohu) prý v praxi stanovila i pravidla – že se nesmí zajít až za tuto mez, tedy, že msta musí být spravedlivá, přiměřená provinění. A prý bylo možné uskutečnit i finanční vyrovnání. Nepřítele máme zaskočit mírností, jen tak s útokem přestane sám…

 

Nenávist je prý emoce silnější než láska. S ní spjatá potřeba pomsty je v nejstarší epice přítomna snad vždycky. Přešla pak do psané literatury, charakterizuje Homéra i řecké drama. Jaká musí být síla, která přiměje Médeu, aby zavraždila své děti kvůli pomstě! Aby potlačila to naprosto elementární, co z ní dělá ženu - matku. Těžko u Médeii usuzovat na spravedlivou mstu, jakou vykonává např. Odysseus. Jistě, umělec pracuje s nadsázkou, ale motiv kruté pomsty se znovu objeví ve středověkém eposu, v době křesťanské - a tady už se dá mluvit o zdůraznění AGRESE.

 

Podle psychologů se člověku pomstou neuleví. Je sice prostředkem k udržení pořádku, je prý daná přírodou i zvířatům, umožňuje jim biologické přežití. Toto (instinktivní) jednání přinese chvilkovou úlevu a poskytne člověku radost na úkor jiných. Ovšem - následuje smutek. Pěstujeme si tak vnitřní konflikt a trpíme dvakrát: jednou tím, co se nám špatného stalo, podruhé myšlenkou na pomstu. A tak se nabízí východisko: ODPUŠTĚNÍ. Odpuštění prý znamená cestu k vnitřnímu klidu, je to rozhodnutí dál netrpět. Sami se rozhodneme, že si nenecháme kazit život, a tím změníme vlastní negativní stav. Stojí psáno, že je dobré zapomínat na špatné věci a přijmout jako daný fakt, že život není spravedlivý.

 

Znáte z televize scény z Ameriky, v nichž se rodiče zavražděného dítěte dojemně smiřují s rodiči vraha nebo odpouštějí samotnému vrahovi? Nevylučuji, že jde o upřímný projev velkorysosti, i když těžko představitelný… Kdo z nás ví, jak by se zachoval v podobné mezní situaci? Nicméně - v procesu odpouštění hraje velikou roli ČAS. Hodně místa této otázce věnuje Milan Kundera a Vladimir Jankélévitch. Oba se shodují ve všem podstatném: Události mají většinou jiný význam, než jaký jim momentálně přisuzujeme my. Lidé, kteří události dopustili, jsou jen „nevědomí zpravodajové vyšší vůle, o které nemají tušení.“ (Kundera: Žert)

 

Nenávist plodí jen nenávist. Obecná ZÁŠŤ vůči lidem se stává prokletím. Žít ve světě, kde není nikomu odpuštěno, je jako žít v pekle. Zášť je destruktivní. Když odkládáme pomstu, změní se v osobní náboženství, v mýtus odtržený od konkrétních lidí. Protože v našem osobním mýtu jsou tito lidé stejní, ale ve skutečnosti jsou dávno někým jiným. Podle Kundery nikdo neodčiní KŘIVDY, jež se staly, protože všechno bude zapomenuto. A úlohu odpuštění převezme zapomenutí. Jankélévitch filozoficky náročně zdůvodňuje úlohu času, pokud jde o překonání zášti, ale závěr, k němuž dochází, je v podstatě lidové: Čas všechno zhojí.

 

Avšak: „Minulost málokdy mizí beze stopy, čas pracuje tak, že integruje nebo vstřebává nahodilé události, které se poté, jak ukázal Bergson, stanou latentními, integrálními prvky a skrytými součástmi naší přítomnosti.“ „Proto také může gordický uzel provinilé nadčasovosti rozervat - mimo jakoukoli nápravu - jen nadčasovost bezdůvodného odpuštění.“ Prodlužování agonie viny nikdy nedosáhne výsledku srovnatelného s jednorázovým odpuštěním. Odpuštění je totiž skokem do prázdna, skokem s odrazem v minulosti.“ Odpuštění není absolutní, je relativní – něco jím sledujeme. Je to TVŮRČÍ čin, nemůže být nahrazen omluvou. Zakládá nový život viníka. Je darováním! Čas ho nenahradí! No, a je na nás: Poznáme, kdy je odpuštění namístě? Kdy nebude jen projevem zbabělosti? Projevem nemístné tolerance ke zlu? V čase se míjíme s kulturami jiných zemí a jiných náboženství…

 

Možná jste nečetli: KREVNÍ MSTA jako institut mimosoudního vyrovnání. Je kánonem, tedy souborem pravidel, zvykovým právem rodové společnosti.  Přetrvává v Albánii, jižní Itálii, Japonsku, Srbsku, na Korsice… Jde o morální povinnost mužů pomstít zločin. Platí: krev za krev. Čest je povýšena na nejvyšší hodnotu. Člověk beze cti a úcty je mrtvý. Krevní msta má přesná pravidla. V Albánii provinilec dostane měsíc na útěk nebo vyplacení. Stává se, že chlapci zůstanou zavření doma a nevycházejí desítky let, aby nebyli zabiti. Nejhorší provinění je, když je člověk označen za lháře. Dále urážka manželky… Nejnižší trest je uctivá omluva, jinak se platí krví. Trest vykonává Pán krve. Vybere jej rada starších. O výsledku podá veřejně hlášení.

 

Zmiňuji se o tomto tématu proto, že za Hodžovy vlády byl tzv. Lekův zákon zakázán, dnes se uplatňuje bez omezení. Vznikl bludný kruh. Zvyky se zdůvodňují: Tak pravil Leka. (Leka Dukadžini – bojovník proti Osmanům, 15. st.) Doba se mění, metody se vylepšují. R. 2006 byla krevní msta novelizována. Jsou povoleni nájemní vrazi, a tak počty vražd rostou. Dříve se směly zabíjet děti od osmi let, nyní i mladší. Je možné použít výbušniny. Rady starších působí jako paralelní legislativní sbory. Jejich vliv sahá do Srbska, Kosova, Makedonie.

 

Závěr? Zase Gándhí: „Nenásilí a zbabělost se vylučují. Skutečné nenásilí nezná strach. Kdo vlastní zbraně, má strach nebo je zbabělý.“

(Jo, Gándhí… Jaký protivník stál proti tobě?)

 

K tématu pomsty mě inspirovali: poslední šéf, pitomá sousedka, nemožná kolegyně, zlá prodavačka z Potravin a hned potom:

 

Bible kralická

Kundera, Milan: Žert, ČS, Praha 1967

Stern, Henri: Mahátma Gándhí, Triton, Praha 2004

Jankélévitch, Vladimir: Odpuštění, MF Praha 1966

Internet: „navýchod“


komentářů: 19         



Komentáře (19)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
21
Lucifer * 06.11.2013, 23:24:29
h, nic si z toho nedělej, mi už taky hrabe, nedávno jsem tady jeden svůj komentář nakumuloval asi desetkrát a ani jsem si toho nevšiml, neviditelný bobřík mlčení to pak poopravil. Mrkající

h
20
h * 06.11.2013, 23:20:23
L. vymaž to, mi se zbláznil browser. Nebo jsem se zbláznil já.

h
19
h * 06.11.2013, 23:19:17
My s L. kolegové tak trošku jsme, leccos jsme společně složili, napsali. V podstatě to vždy bylo tak, že L. napsal báseň, kde mi se líbila, atmosféra, příběh, některá slova, já to pak parafrázoval či napsal reakci či dokonce přímé pokračování, někdy jsem to přepsal tak, aby to šlo zpívat, mírně přeuspořádal slova, některá zaměnil za synonyma, prostě by to plynulo, zpívalo, frázování. Dostali jsme společně hodně darů. Jsou z toho krásné věci. Něco bude ve sbírce básní, kterou vydám, něco lidé slyší, když to hraju a zpívám.
Děkuji L. za to. Lidé z nás (i když nevědí, že jsme to my dva) mají mnohdy radost. Dostávají dárek, líbí se jim to. A o to na světě jde.

Stella
16
Stella 06.11.2013, 22:44:48
Já myslím, že by L. kolegu snesl. Tedy, zdálo se mi, že ano. Vždyť nemůžete psát stejně - jste jiní.

Chudák Holan! Takhle si vyložit - třeba Noc s Hamletem?! Mrkající
Ten se dnes musí modlit svou Modlitbu kamene.
Mrkající

h
15
h * 06.11.2013, 17:14:06
Stello, básnivého jest u Lucifera mnoho. Jednak v samostatné rubrice, jednak v diskusích pod články a také v plkání, resp. klábosení. Většinu si toho stihne obstarati on sám, jemu to nějak jde, no :) .
Protože se vám líbila parafráze Vrchlického, mám ještě jednu. Jestlipak Vám to připomene Holana?

Dnes dovolte mi povolit kolíky mé violy
Bych ve tmě cítil temné zvuky
A smutné synkopy a trioly

Tmavé vůně a hloubku temné tůně v duší mojí
Když pomoc je jen na konci mé ruky
Tu život přijímám podobojí

Jinak, to vaše hind ...
Na Chodsku se říká "hind sa hukáže!"

Stella
14
Stella 06.11.2013, 16:42:07
Dnes jsem vzpomínala přesně na tohoto Halase při přemýšlení o Vánocích: Ať si jen Země letí do prázdna.... Protože jsem si říkala, že v tom nočním tichu je blízko sebe i to nejhlubší nahoře i to nejhlubší dole.
Je to pravda - kolikrát člověk zapomene přesná slova, ale melodie zůstane. Zvlášť od takového Sovy, ale i Nezvala: Edison!

A chtěla jsem dnes slušně poprosit h, aby o svých básních netrousil občas jen zmínku, ale podělil se!
Synchronicita už tu dávno nebyla, že? A než jsem otevřela NČ právě teď, dívala jsem se, co znamená anglické: hind!

Jaroslav má taky máslo na hlavě, ne jenom jeho žena. Však taky - jeho konec...Ty historky určitě znáte. Holt - velký talent, malá kázeň....Ale erotika v básních pro manželku na počátku vztahu je opravdu nádherná.
Josef Václav byl přece jen vyrovnaný, harmonický. Chlap pro život. Aspoň myslím.
Povedlo se, h. Pokračujte, oba. Je to zajímavé. Mrkající
Jo. Mně se zdá, že mefistofeles tají básnické sklony.

mefistofeles
13 I slovutní nástěnkotepci...
mefistofeles * 06.11.2013, 15:42:52

by s pochopením zvěřejnili spravených slov klasiků.

A co se týče autorů, i těch na výsostech, těm to určitě nevadí.

Neboť pokud chceš něčí myšlenky parodovat, pak se musíš s nimi ponejprv seznámit.

A ony ty verše se ti otisknou do Tvého bytí svou melodií, rytmem, zvukomalebností.

Ty chtěnechtě se musíš s tímto odrazem nějakým tím svým způsobem, odpovídající tvé inteligenci, nadání a empatii či fantazii, vyrovnat.

A to přece šlo i klasikům, nebo ne?

Mrkající

h
12
h * 06.11.2013, 14:09:36
K mefistovým odkazům ...
Původní dvojverší ze "Studánky" jest přece:

tam starý vodník s rusalkou
chce do studánky vlézt
:)
(krásně se to rýmuje, ale je to poněkud lechtivé)

Básnička je pěkná, ještě pěknější byla v podání mého italského bratrance, který lámanou češtinou recitoval:
"tam ptáci chodí na laně ... "

Nu, a parafrázi na Vrchlického jsem si kdysi střihnul, je to zde dobře známo:

za trochu lásky tvé dal bych boty
a odkryl si hlavu, ba i něco víc
pro máj s tebou šel z práce do roboty
bych skončil jak princ z Nemanic
přečkav vichřice a přejda poušť
našel jsem si svou královnu z ledu
za trochu lásky šel jsem světa kraj
však víc než prosit nedovedu

(všimněte si, prosím, úcty k autorovi, všechny důležité scenérie, slova a výjevy a souvislosti byly použity a dodrženy :) )



mefistofeles
11 A pak Halasně vyřknu ta slova
mefistofeles * 06.11.2013, 13:52:51

Já se tam vrátím...

http://vertol.blog.cz/0712/frantisek-halas-ja-se-tam-vratim

Zamilovaný

mefistofeles
10 A poněkud hořký šálek osladím
mefistofeles * 06.11.2013, 13:49:00

LESNÍ STUDÁNKA

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

Snad se na mne Josef Václav S. nebudena výsostech mnoho hněvati, ale snížím pachuť své mysli způsobené přemýšlením o souvislostech a vzorech Vašeho příspěvku přebitím kartou blouznění.

Mrkající

mefistofeles
9 Co na to říká Jaroslav?
mefistofeles * 06.11.2013, 13:32:40

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Ono by možná bylo dobře vzpomenout kontextu těchto veršů, za jehož lze i považovat i to, že jeho nerozřezané knihy s věnováním zůstaly v pozůstalosti jeho nevěrné ženy a bilogicky cizích potomků...

Nerozhodný

Stella
8
Stella 05.11.2013, 15:52:58
Mefistofele, oko za oko, verš za verš:

"Dalekou cestu jsem konal, neznámý navštívil svět,
nesčetné duše jsem objal, z nesčetných zraků tvá tajemství čet,
a unaven milostí vrátil se do svých ukrytých sadů:
klenbami hořící síry kouřil se blankyt, žíravě bled,
a všechny mé záhony květů se změnily v doupata hadů."

Březina - ač katolík, myslím, že v té pekelné frontě, vámi dnes zmiňované, snad nečeká...

Stella
7
Stella 05.11.2013, 15:42:51
Našel jste, St. Kocoure, mnohem přesnější slovo: pominout. Usmívající se Ono někdy také - co jiného zbývá. Proč bychom si to před sebou potichu nepovýšili na ctnost...
A pokud jde o vztah ke skupinám, o nichž píšete, souhlasím bez výhrad. Zkušeností mám mnoho - to máme asi společné kvůli tomu, že žijeme v podobných krajích. Vím, že jsme zde na návštěvě u NČ už o tom debatovali.

Dlouho trvá - trvalo aspoň mně - než jsem pochopila, že ten nejagresivnější je plný strachu, protože sebou nejistý.

A trochu mimo: V knize od Ph.Rotha, amerického žida, jsem se dočetla, že po zkušenostech, které načerpal v současném Izraeli, soudí,že příští holokaust vzejde odtamtud...Proti Arabům. Tématu nenávisti mezi národy jsem se vyhnula záměrně. Jak snadné je ji vyvolat! Možná nejjednodušší umění při pokusu realizovat moc... Nenávist ke Kavkazanům jsem zaznamenala v Rusku v dávno před 30 lety - vždycky se zdůvodněním: jsou bohatší. Atd. atd...Pozdrav kocourům!

6
Starý kocour (neregistrovaný) 05.11.2013, 13:19:41
Moudrá úvaha, Stello.
Je zdůvodněním, proč je třeba zapomínat. Totiž ne "zapomínat", ale "pominout" dávné křivdy. Biblické "kamenem - chlebem". Odpustit, ne jako gesto určené okolí nebo svému vlastnímu EGU, ale jako racionální vyřešení nekonečného řetězeni pomst - a pomst za pomsty.

To je důvod, proč nechápu a nemám rád ty vytrvalé řeči o Sudeťácích, komunistech, o ubližování: černochům, židům, cikánům... Většinou je dnes situace zcela jiná, někdy i docela opačná.

Lidé, kteří ve svém životě zírají jen do zpětného zrcátka a počítají své staré křivdy. Když pak narazí do zdi, je to jejich vina. Měli koukat taky trochu dopředu. Těm bych "volant" našeho osudu nesvěřoval.

A taky mohu potvrdit: Máš-li z něčeho (někoho) strach, obvykle to ten někdo pozná - a zaútočí. Ať je to pes nebo třeba Cikán.

mefistofeles
5 Odpovím slovy Václava Hraběte
mefistofeles * 05.11.2013, 13:09:45

Václav Hrabě - Blues pro bláznivou holku

http://youtu.be/g4TQhJfjAZY

Zamilovaný

«     1    2   »