Neviditelný čert

(Podmíněné)

Lucifer

Rouper de Clotrimazol se náhle a bez jakýchkoli zjevných důvodů, o těch skrytých se měl dozvědět až v samotném závěru, dostal do stavu Mezipřistání. Mezipřistání je stav, kdy se při svém letu z bodu A do bodu B musíte zastavit v bodě C, kam jste vůbec neměli namířeno. Pokud všechno klapne, bod C opustíte a konečně zamíříte do svého vysněného cíle, bodu B. S abecedou to nemá nic společného. Rouperovi de Clotrimazolovi se jednou stalo, že se mu v bodě C ztratil kufr, a tak když šťastně skončil v bodě B ovšem bez kufru, mělo to po jistý čas poněkud nepříjemné následky. Jenže tentokrát s bodem C vůbec nepočítal, takže to s ním docela zatřáslo.

Náhle se ocitl v něčem jako v mezičase. To, odkud se vypravil, byla minulost, to, kam mířil, byla budoucnost, obojí však v mezičase Mezipřistání zmizelo někde v nekonečnu, a on se nacházel v jakýchsi mlhách současnosti, která však byla naprosto nehybná. Mlžný opar nehybného Mezipřistání jakoby odnikud nikam. V tom oparu se vznášel jako chmýří na sklonku babího léta nad nehybnou hladinou temného jezera, jako dělová koule v beztížném stavu ve zkoprnělých hlubinách bezhraničného kosmu. Nedávalo mu to žádný smysl a ze všeho toho, odkud letěl a kam mířil, se náhle bez jakýchkoli zjevných důvodů stal naprostý nesmysl.

Rouper de Clotrimazol zjistil, že kufr má, jenže nic v něm. Pochopil, že i když ten pitomý kufr má, tak je mu naprosto k ničemu. Že se všichni kolem tvářili naprosto nehybně, to ještě nebylo tak strašné; horší bylo, že se všichni tvářili, jako by se pohybovali. Přemýšlel, jestli je na tom stejně, a tak se na sebe podíval do nejbližšího zrcadla. A když uviděl, co uviděl, tak to zrcadlo rozbil na tisíce střepů. Z každého střepu však na něho hleděla jeho nehybnost, jež se tvářila, že se ještě pohybuje.

„A dost!“ zařval do terminálu bezčasového Mezipřistání. „Chci buď zpět do bodu A, anebo vpřed do bodu B, bod C si strčte za klobouk, vy jedny nehybné sochy!“ Ty nehybné sochy se na něj podívaly s naprostou účastí a jedna z nich mu toporně nabídla prášek proti bolení hlavy. „Nechci prášek proti bolení hlavy,“ kvílel už zcela mimo sebekontrolu Rouper de Clotrimazol, „chci buď zpět, nebo tam, tady mě to vůbec nezajímá.“ Sochy se na sebe s topornou nehybností podívaly a bylo zřejmé, že dospěly k závěru, že Rouper de Clotrimazol je sociálně naprosto nepřizpůsobivý a umístily ho do izolace.

Rouperovi de Clotrimazolovi to bylo jedno, prašť jako uhoď, avšak přitom uhození se alespoň nemusel dívat na ty nehybné sochy, takže se mohl uklidnit. Izolační komůrka byla vybavena zásobami docela uklidňujících nápojů, kupodivu velmi vytříbené kvality, knihovničkou s neobyčejně zajímavými myšlenkovými zdroji a připojením na internet, což mu umožnilo zavítat na svůj blog, který založil někdy počátkem roku 2010. Pozvolna upíjel z jednotlivých lahví různých světoborných značek, a když už ho nebavilo číst zdrojové publikace, začetl se do historie svého blogu, který se jmenoval Neviditelný Rouper de Clotrimazol.

Jak se svým blogem prodíral od samých počátků, uvědomil si, že spoustu toho, co tam napsal, si vlastně začíná uvědomovat až teď. Až ve svém Mezipřistání v izolační komůrce. V hlavě se mu začínaly jednotlivé střípky jeho do éteru vypuštěného já skládat v jakousi mozaiku a on si uvědomil, že je to, jako by na sebe hleděl do zrcadla, které ukazuje jeho duši v plné nahotě. Docela ho to překvapilo, protože měl zprvu pocit, že vidí někoho úplně jiného, než koho si myslel, že v tom zrcadle uvidí. Zvýšil přísun povzbudivých tekutin, vyhrabal z knihovničky jeden spisek, který ho už předtím zaujal tím, že měl pocit, že se v něm nachází skoro veškerá moudrost. Samozřejmě že v žádném spisku se nemůže nacházet veškerá moudrost, ale v tomhle bylo dost podnětů, aby pochopil, že tu moudrost musí teď nalézt sám v sobě, že už by měl konečně dospět.

V hlavě se mu začalo náhle rozsvěcovat, asi jako kdyby mu tam někdo zažehnul Světlonošovu louč. Podíval se znovu do svého duševního zrcadla a konečně se uviděl v naprosto reálném světle. To byl zřejmě ten dosud skrytý důvod jeho Mezipřistání. Teď už se mohl z bodu A přesunout do bodu B, aniž by nic podstatného, co prožil v bodě A, neztratil, a aniž by čekal, že v bodě B nalezne něco úplně jiného, jelikož tam nalezne pouze sebe sama z bodu A, avšak díky Mezipřistání obohaceného, což může v bodě B náležitě rozvíjet.

Dopil poslední láhev zázračné tekutiny, moudrou knížku uklidil do knihovničky, internet vypnul, rozkopl dveře z izolační komůrky a do toporného prostoru Mezipřistání mohutným hlasem zaburácel: „Navalte mi, vy zkoprnělé sochy, můj paprskolet, kufr už mám plný a odlétám do bodu B, protože už vím, s čím poletím a co tam budu dělat. Svůj bod C si teď můžete strčit za svůj kamenný klobouk, nicméně vám děkuji, že jste mi ho v mém duševním zrcadle nastavily.“

Sochy v Mezipřistání už ani nemukly, rozpadly se v prach, který se složil zpět v paprskolet, a Rouper de Clotrimazol již zcela podmíněný zamířil ke svému dalšímu bodu B.

03.01.2014, 00:01:20   Publikoval Luciferkomentářů: 3