Vrah a oběť sebe sama

rubrika: Povídání


Rouper de Clotrimazol v poslední době pociťoval tak neuvěřitelné choutky, že i římský císař Caligula byl proti němu jen malou botičkou. Chtěl být zároveň vrahem a jeho obětí; což, jak jistě z čistě logického hlediska pochopíte, není až tak elementární záležitost.

 

Lucifer


Rouper de Clotrimazol tomu věnoval mnoho dlouhých nocí plných hluboce filosofických úvah, vyprázdnil přitom tři sudy mešního vína, které získal od nedaleko sídlícího farníka za tři exklusivní porno časopisy.  Dumal a dumal, až nakonec po posledním loku vína z třetího soudku, ještě než upadl do němoty, došel k závěru, že jediný způsob, jak tohoto cíle dosáhnout, je přejít na schizofrenický level.

 

To v jeho případě nebyl až tak snadný úkol, poněvadž se vždy cítil tak nějak jedinečný a ničím, ani sebou nezaměnitelný. Jenže v duši se nám občas vylíhne něco, s čím jsme nikdy nepočítali, a když už se to vylíhne, tak to nedá pokoj, dokud to vylíhnutí nedokončíme.

 

Když se Rouper de Clotrimazol konečně probral ze své němoty a s patřičnou námahou odklonil zuřivě dotírající kocovinu, zasedl ke svému internetovému terminálu a s pomocí strýčka Gougla de Gougleho započal slídit po svém zdroji. Výsledek se nakonec dostavil v podobě specifického drogistického přípravku, jenž si okamžitě a střelhbitě objednal, přičemž se mu podařilo vyprázdnit skoro všechny své kreditní karty, včetně jediné debetní, která ale stejně už byla na odpis.

 

Když ona schizofrenní látka dorazila, okamžitě ji aplikoval všemi možnými způsoby, včetně toho nejnáročnějšího, totiž análního. Nastal však problém. Rouper de Clotrimazol se nerozdvojil, ale roztrojil. Náhle zde byli tři Rouperové de Clotrimazolové: RdC1, RdC2 a RdC3. Co však bylo ještě horší, ani jeden z nich neuvažoval být obětí, všichni tři chtěli vraždit. RdC1 si dělal zálusk na RdC2, RdC2 na RdC3 a RdC3 na RdC1. Tři vrazi a tři oběti v jenom kusu, ale ani jeden z těch podkusů nechtěl být obětí. RdC1, RdC2 a RdC3 měli strašnou chuť uskutečnit svůj záměr, jenže v cestě k jeho uskutečnění jim stál jejich nezáměr, který by se uskutečněním onoho záměru automaticky též uskutečnil.

 

Vypadalo to už hodně zoufale, jenže v tom nejožehavějším momentu se náhle objevila paní Rouser de Clotrimazolová, která se právě vrátila obtěžkaná velmi plodným nákupem z nedalekého nákupního pastviska, kde se jí podařilo vyprázdnit poslední Rouperovu kreditku.

 

Rouser de Clotrimazolová byla od přírody ženou takříkajíc od rány. Ve svém rodokmenu měla kupříkladu Jacka Rozparovače či Kalamity Jane. Rouper de Clotrimazol si ji však vzal hlavně proto, že byla naprosto nenahraditelnou zásobovačkou plus ještě některé další detaily, které zde z jistých důvodů rozebírány nebudou.

 

Když Rouser uviděla Roupera, jak se svíjí na podlaze a pokouší se do svého análního otvoru vrazit kuchyňský nůž určený ke kuchání rybích ostatků, hodila tašky s nákupem do nejbližšího kouta a s výkřikem „Ještě jsme spolu neměli děti!“ se vrhla na Roupera a svázala ho do kozelce. Tu noc Rouper skončil v klecovém lůžku, které měla Rouser pro každý případ připravené v komůrce, o jejíž existenci Rouper neměl ponětí, ani co by se za nehet trpaslíka vešlo.

 

Až se Rouper někdy kolem poledne probral z němoty, Rouser mu do klecového lůžka přinesla snídani v podobě krupicové kaše ochucené štiplavými papričkami a Rouper se s její láskyplnou pomocí vyklubal z kozelce, měl Rouper takový zvláštní pocit, že vůbec netuší, kam, proč a jak se chtěl včera ubírat. Zatímco Rouper do sebe cpal tu velmi chutnou kaši, Rouser si nenápadně odskočila objednat úplně jiný elixír, který jim naordinoval jejich rodinný psychiatr Chocho de Chichi von Chacha.


komentářů: 58         



Komentáře (58)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
58
Stella 20.01.2014, 21:54:09
Já se těším! Už se perou...
Ale Astru nenahradíte, protože to nejde. Ona má zase projev ostrý jiným, jednoznačným způsobem - je to přece jen ženská. Životem protřelá. Mrkající

Lucifer
57
Lucifer * 20.01.2014, 20:33:12
Stello, s hravou skromností ji nahradím. Zítra bude mít informace bojovou pohotovost. Úžasný

Stella
56
Stella 20.01.2014, 19:46:56
Astro, co jsi tomu PC provedla? Přinejmenším vnoučata ti poskytnou svůj. Psát musíš a kypřit půdu též! Usmívající se

Lucifer
55
Lucifer * 19.01.2014, 21:29:40
Úroda po čtyřech letech velmi dobrá, Stello, jen toho sněhu se letos zatím tak nějak nedostává. Úžasný

Astra
54
Astra 19.01.2014, 14:16:44
Stello, copak to neznáš? Jedna dobře vyvedená hádka pročistí vzduch. Obě ženy, informace i Anna Kopecký, si budou dobře rozumět. Jsou to zralé inteligentní ženy. Já pro sichr odcházím zítra hned poránu se svým PC do opravny, zlobí. Doufám, že tam bude delší dobu, aby mě tady nic nesvádělo být v opozici. Mezitím jistě vychladnu, snad jen obrazně, ne fakticky. Ještě se mi nechce S vyplazeným jazykem Nerozhodný

Stella
53
Stella 19.01.2014, 11:07:46
Aspoň nějaká radost v pochmurném inverzním ránu. (Před polednem - a svítíme naplno.)
S potěšením čtu, že včera na střelbu nedošlo a po mém odchodu debatovaly už jen zralé inteligentní ženy! Usmívající se
Gratuluji, Lucifere. Dobrá sklizeň po 4 letech, ne?

52
Anna Kopecký (neregistrovaný) 18.01.2014, 20:32:04
ad 51
Tomu rozumím, když je to Vaše profese. Koukáte na obraz s distancí, nebo jak to nazvat, protože se znalostí pozadí. Neumím posoudit, jestli to nějak omezuje vcítění se do díla, spíš bych myslela, že jo, ale vážně nevím.

Tuhle jsem byla na koncertě. Hráli mimo jiné Adagio/Samuel Barber. Já se najednou přistihla, že mám slzy v očích. Neumím popsat, proč. Asi jsem se v tu chvíli prožitku zu moc odevzdala...

Zavírám svůj krám na tomto tržišti. Salve!

51
informace (neregistrovaný) 18.01.2014, 20:13:18
Ad 50
Já jsem tu studovala na univerzitě, když byl v plné modě formalizmus, a tak i profesor kunsthistorik ve svých přednáškách o Michelangelových freskách v Sixtinské kapli, hovořil o tom, "jak je to uděláno", totiž díval se na dílo převážně z formálního technického hlediska (podle vzoru Ejchenbaumova Kak sdělana Šiněl' Gogolja). Totéž bylo i na seminářích. Takže, když stojím před obrazem, docela spontánně koukám, jak je řešena plocha, uspořádání postav, barev, pozadí, hloubka a pod.
Totéž je i u literatury.
Myslím, že mi to neubírá nic z bezprostředního vjemu diváka. Nevím, stalo se to už druhou přirozeností.

50
Anna Kopecký (neregistrovaný) 18.01.2014, 19:35:42
ad 45
Kdo nezná... já. Snad trochu Rolanda Barthese a ještě míň Leviho-Strausse.
Myslím, že čtenář, divák, posluchač (vnímatel díla-amatér) na první našlápnutí většinou nikdy neví, proč mu estetika zrovna toho určitého díla \"sedne\". Když koukám coby laik na obraz, který mě něčím zaujme, neznám jeho pozadí/kontext/styl/školu, neumím popsat, proč mě tak zaujal, zjednodušeně řečeno, ne všechno uvnitř mě je přístupné mému vědomí. K laické recepci estetických objektů naivita, emoce patří. Když mi umělecký objekt leží dlouho v hlavě, vyhledám si pak k němu ono \"pozadí\", k tomu jsou mi dobří kritici, historikové umění, odborná literatura atd.

Laik skutečně dílo většinou hodnotí jen slovy líbilo/nelíbilo. Dělám to taky tak. Na druhou stranu kritik se často soustředí pouze na \"technické\" věci (anebo občas taky čtu odbornou kritiku spočívající v hodnocení slovy \"lidé tleskali vestoje\", tož to je kritika jako stehno).

49
Astro (neregistrovaný) 18.01.2014, 19:20:53
Je suis vraiment désolé, je ne savais pas.

Astra
48
Astra 18.01.2014, 19:11:05
Zrovna jsem přišla, že se odhásím, ale nedá mi to. Dost jste mě rozesmála. Pletu i háčkuju, ale už mi nějak neslouží zrak, tak to nemůžu moc přehánět. Pletení dost uklidňuje, pleťte! Moje dcera jednou ušila krásné šaty mně, teď už to neudělá, odešla na věčnost. Není to dlouho... dobrou noc!

47
Milá květinko (neregistrovaný) 18.01.2014, 18:58:33
V jednom máte pravdu, a to, že mě vůbec nezajímá, proč se Vám povídka líbí. A zrovna tak mě nezajímá tahla hloupá pavlačová hádka. Nemohla by skončit?
Neumíte vyšívat? To já zas ano, a také háčkovat a plést. A dcerce, když byla malá, jsem ušila i šaty. Tak ze sportu.
Ruční ženské práce učí trpělivosti. Měla byste to zkusit.

Astra
46
Astra 18.01.2014, 18:36:03
Milé děvče, já jsem klidná, rozrušit mě dovedou pouze věci závažné. Naratologie je jistě úžasná, ale nikde není psáno, že musím vysvětlovat, PROČ se mi povídka líbí - a zrovna třeba vám. Já neumím jiné věci. Třeba vyšívat.

Použila jste dnes dost často slovo, které píšete špatně. Zkuste si ho najít a opravit. I to s naratologií souvisí S vyplazeným jazykem

PS Netrvala vám ta ilegalita dlouho. Usmívající se To jsem ráda.

45
Co je to naratologie (neregistrovaný) 18.01.2014, 18:06:03
Skutečně nechápu, jak může někomu vadit, když používám pojmy a termíny naratologie - vědecké discipliny, které je přes sto let - Vladimir Propp, Viktor Šklovskij, když nepočítáme Aristotelovu Poetiku a práce historiků folkloru, jako na př. Nora Moltke Moe a Dána Axela Olrika z druhé poloviny 19.stol.
Kdo dneska nezná práce Clauda Lévi-Strausse, Juliana A. Greimase, Tzvetana Todorova, Gérarda Genetta, Rolanda Barthse? Romana Jakobsona, Jana Mukařovského, Lubomíra Doležela, abych jmenovala jen některé.
Přídavnými jmény jako " pěkné, chytré, nápadité a nevšední" čtenář vyjádří jen, že se mu vyprávění líbilo. A když vyčerpá zásobu adjektiv neřekne už nic. A proč se mu povídka vlastně líbí, neumí vysvětlit.
Nic nemravného nevidím na tom, když čtenář/literární historik poodhalí techniku, kterou autor používá, aby mu povídka vyšla právě " pěkná, chytrá, nápaditá a nevšední".
Naratologie nekouše,uklidněte se, květinko!

44
Anna Kopecký (neregistrovaný) 18.01.2014, 17:45:14
Stello, diskuze svým způsobem tržiště je. Konkurence na trhu myšlenek přinášela, a doufám, že tomu tak bude i v budoucnosti, řešení ve všemožných oblastech života, včetně politiky, ekonomiky, kultury.... Tržiště informací, nových hledisek, odlišných názorů, kritik, jiných zkušeností, argumentů, čím víc, tím líp. Přitakáváním a poplácáváním se po zádech, jak je všechno žůžo, by se nikdy nedospělo k žádné změně.

Reagovala jsem jen na Astřino: že se to autorovi moc nepovedlo a tak ho začneme pěkně drásat... napsal to jako dárek, věnoval tomu čas a teď je za to chudák kritizovanej.

Lucifer není malý dítě, už je velkej chlap, kritiku vydrží. Žejo? Úžasný

«     1    2  3  4   »