Prohlásil jsem, že zde v neděli nic dávat nebudu. Stellu to rozesmutnilo a jako topící se chytila posledního stébélka, že mě snad někdo zaskočí. Bezpochyby tím nemyslela sebe, ale nejspíš Roupera de Clotrimazola se svojí roztomilou partičkou. Přinutil jsem se tedy přerušit svůj dlouho plánovaný víkendový spánek a dotrmácel se až k tomu nejspodnějšího sklepního futrálu, kam Rouper obvykle zaleze, když nemá náladu komunikovat se světem. Rouper si mě prohlížel velmi znechuceně, procedil mezi zuby několik ve slušné společnosti nepoužitelných slovních hříček, ale nakonec se nechal obměkčit a podal mi lístek, na němž byl napsán začátek jeho dalšího čertího rozjímání. Řekl mi, že když ten úvod dokončil, zasekl se jako rezatý klíč v tisíc let nepoužívaném visacím zámku a pochopil, že už to dílko nikdy nedokončí. Ať si to tedy vezmu a předložím čertím čtenářům, jestli by se třeba o to dokončení nepokusili. Když jsem s tím papírkem odkráčel, nemohlo mi uniknout, že se mu velmi ulevilo, takž není vyloučeno, že z toho svého sklepního futrálu zase někdy vyleze. Teď bude následovat úvod Rouperova jím zřejmě nikdy nedokončeného dílka, o jehož dokončení se můžete pokusit. Ten úvod je velmi krátký, kratší než tento perex, a ode mne, jak už jsem řekl, nic dnešní neděli nečekejte.
Lucifer
Rouper de Clotrimazolovo tajné přání
Rouper de Clotrimazol měl jedno velmi tajné přání. Nikomu ho neprozradil, dokonce měl někdy pocit, že ani sobě. Emeritní profesor Chocho de Chichi von Chacha, akreditovaný psychiatr Clotrimazolovy rodiny, sice něco tušil, jenže tak mlhavě, že když si jednou v záchvatu zvědavosti naordinoval elektrošok, doplněný dvojitou dávkou skotského střiku a hrstí svých patentovaných pilulek použitelných jako poslední pomazání těch zcela nenapravitelných paranoiků, tak tu mlhu nerozehnal. Rouper de Clotrimazolovo tajné přání prostě leželo v jakémsi virtuálním trezoru, do něhož se občas ani samotný Rouper nedokázal dobouchat…
Toť vše. Jdu zase spát.
09.03.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 11