Vlastivědná vycházka

rubrika: Povídání


K dnešnímu tématu mě přivedla kniha o kasematech a katakombách, o tajemném podzemí. V té souvislosti jsem si vzpomněla na slovo jamníci. Tušila jsem, že se tak kdysi říkalo dobyvatelům rud, ale už jsem si nebyla jistá. V žádném z dostupných výkladových slovníků, ani v etymologickém, jsem toto slovo nenašla. Na internetu se slovo jamník objevovalo nejprve pouze v souvislosti s jezevčíky. Ale brzy jsem zjistila, že zdaleka nejsem sama, komu se toto pojmenování zalíbilo, a že o jamnících – jemnících, rudnících, ministeriálech, zlatnících - psali už mnozí a psali o nich dobře. Doporučuji vyhledat např. povídání o bekyních a jim podobných zastáncích svérázného sympatického uctívání Boha. Obřady se konaly v jamách (zemljankách) a v jeskyních.

 

Ale teď se chvíli budu tvářit vážně.

 

Stella


Zastavím se v krajině českého severozápadu, kde se jamníkům obzvlášť dařilo. A to nejen jamníkům lidským, ale také pohádkovým.

 

V dutinách doupovských kopců žili stovky let skřítkové, kteří hlídali poklady a za tuto službu dostávali v blízkých vesnicích jídlo. Jenomže šetrní sedláci je obdarovávali čím dál tím méně, a tak se skřítkové rozhodli přestěhovat do Krušných hor. Požádali o pomoc převozníka a ten jich tisíce dopravil na druhý břeh Ohře. Skřítkové věděli, že v horách se skrývají bohaté rudné žíly. A zřejmě také tušili, že dříve či později by z DOUPOVSKA museli odejít tak jako tak.

 

Nejznámější místo spojené se skřítky najdeme nedaleko Karlových Varů. Je to národní přírodní památka, souvislá geologická formace Skalky skřítků. Od ní se dá dojít až do Vojenského újezdu HRADIŠTĚ. Vojenský výcvikový prostor Hradiště vznikl r. 1953. Ustoupilo mu 26 obcí. Patřil k nim především Doupov, pocházející už z 11. století. Kdysi byly v tomto městě tři kostely, škola obecná i průmyslová, arcibiskupské gymnázium, 3 četnické stanice, záložna, továrna, zámek, velkostatek… Po osvobození v r. 1945 se zde odehrály známé kruté události spojené s působením ozbrojených revolučních gard (přezdívalo se jim rabovací gardy), které si dokazovaly hrdinství při zúčtovávání s místními Němci. Do kraje přicházeli noví osídlenci, ale po vzniku výcvikového prostoru se museli vystěhovat. Město Doupov bylo odsouzeno k zániku. Ještě v roce 1966 jeho trosky využil režisér Jan Schmidt k natočení katastrofického sci-fi filmu Konec srpna v hotelu Ozón.

 

Vraťme se do sousedních kopců, za skřítky do Krušných hor. Svého času si s nimi určitě rozuměl i Georg Bauer - Georgius AGRICOLA, zakladatel mineralogie. Pocházel totiž z nedalekého Glauchau v Sasku. Narodil se tam roku 1494 a v saském Chemnitzu (později a dnes opět bývalý Karl-Marx-Stadt) roku 1555 zemřel.

 

Jak jsme tomu u učenců humanistického 16. století zvyklí, byl velmi všestrannou osobností. Studoval nejprve v Lipsku, pak v Bologni, v Benátkách a ve Ferraře. Začínal jako učitel řečtiny, napsal latinskou gramatiku. Kromě filologie studoval i teologii, filozofii a přírodní vědy. V Itálii se stal lékařem. Roku 1529 začal pracovat jako lékárník a lékař v Jáchymově. Nedlouho před Agricolovým příchodem se zde začaly těžit rudy, především stříbrné. Za prací přicházeli noví obyvatelé, a tak JÁCHYMOV brzy získal pověst velikého a prosperujícího města. (Roku 1533 žilo ve městě 18 tisíc lidí.)  Agricolu fascinovalo bohatství celých Krušných hor – Erzgebirge, Rudohoří. Vždyť se zde nacházely rudy obsahující měď cín, olovo, stříbro, wolfram, železo, kobalt, nikl. V této době jen kolem Jáchymova prosperovalo 613 dolů a štol.

 

Agricola napsal 12 knih o hornictví: De re metallica libri XII. Popisuje doly, jejich větrání, odvodňování, proces ražby. Pro oblast hutnictví a hornictví se jeho spisy staly základní odbornou literaturou na celých 200 let. Při psaní svého stěžejního díla vycházel např. také ze znalostí řeckých a římských autorů. (Kromě knih o hornictví vydal několik mineralogických a historických úvah, dílo o mírách a vahách, o zemětřesení, o léčivých pramenech, o podzemních živočiších, o dějinách saského kmene…) Slavných dvanáct knih  o hornictví vyšlo až po Agricolově smrti, která jej zastihla v Chemnitz. Stejně jako v Jáchymově, i v Chemnitzu Agricola působil jako lékárník. Byl fascinován možnostmi, které přináší využití anorganických látek pro léčbu. Odmítal šarlatánství a nebál se jít nevyzkoušenou cestou. Jáchymovu zůstal věrný a jezdil tam za svými učenými přáteli.

 

Jáchymov proslul v 19. století smolincem, z něhož se vyráběl uranit, materiál sloužící k barvení skla na žluto a na zeleno. Z odpadu vzniklého při výrobě barev objevili manželé Curieovi polonium a radium (1898). Roku 1905 byla ve zdejších vodách objevena radioaktivita a o rok později byly založeny první radonové lázně. Historie neblaze proslulého uranového dolu Svornost začíná už roku 1529. Byl to nejstarší zdejší důl na stříbro. Na začátku budování socialismu, po roce 1948, zde poznalo nelidskou dřinu při těžbě uranové rudy 35 tisíc vězňů. Dnes důl slouží jako lázeňské zařízení se zdrojem uranových vod.

 

Po středověké těžbě se v Krušných horách nachází mnoho stop. Ať jde o místní jména, jako Stříbrná, Stříbro, Měděnec, Cínovec, Kovářská, nebo o viditelné reliéfní zvláštnosti. K nim patří třeba pinky. (Pinka je reliéfní útvar vzniklý důlní činností, obvykle kruhovitý nebo elipsovitý.) V kraji zůstaly stovky otvorů po středověkých šachtách i po novověké těžbě uhlí.

 

Jak vypadala hlubinná šachta, je možné zhlédnout při návštěvě MĚDĚNCE. (Pokud na vás nevyběhne opilý myslivec a nezačne vaším směrem střílet z pušky, protože nechápete, že když je v hospodě svatba, tak nemůžete chtít pití ani vstupenku do dolu… Takže, když přežijete, projdete se štolami a můžete si k tomu svítit hornickou lampou.) Unavená historie v tomto neklidném kraji občas klopýtala nejistým krokem, a tak v Měděnci střídavě docházelo k útlumu a k obnově těžby. Naposledy se zde těžil v 2. polovině 20. století magnetit, ale nové pokusy v 90. letech se nezdařily.

 

Pro kraj jsou typická také rašeliniště. U Měděnce v jednom z nich za třicetileté války našel hrob celý oddíl švédských vojáků. A smutná historie místa tím nekončí. U nedaleké Kovářské se odehrála v září 1944 velká letecká bitva mezi Němci a Američany. Bylo sestřeleno 50 letadel. Dnes se v místním muzeu letecké bitvy setkávají bojovníci znepřátelených stran… Nejkrutější je ale tragédie sociálního ústavu, v němž při požáru zemřelo 26 dětí. Jde o událost, která se stala námětem filmu Requiem pro panenku. (Přiznám se, neviděla jsem, a vidět nechci.)  Encyklopedické heslo Požár Ústavu sociální péče v Měděnci stojí rozhodně za přečtení.

 

Dost.

 

Ale kde zůstali jamníci – skřítkové? Oni jsou takoví hemživí…

 

Na konci června 1945 doškobrtala utahaná potvora Historie k úpatí kopce, kterému se říká Mědník, a s pohekáváním se posadila na špinavou zdupanou trávu. „Ale že jsem si dala do těla! Nikdo nemůže říct, že bych zahálela. Pořád jste volali po mé spravedlnosti, jedni jako druzí, tak ji tady máte. I tu Heimat jsem ještě stihla pocuchat, abyste neřekli. A co takhle nechat to ostatní už na vás? Teď se ukažte, já se ráda podívám na ten pozemský ráj.“ Zahihňala se, taky proto, že, baba protivná, právě ucítila, že se jí začínají prořezávat nové zuby. Skřítkové v tu chvíli dělali za pařezem to, co vždycky: tvářili se, že vůbec nejsou. Taky jako obvykle předstírali, že neposlouchají. Když se babka začala ztěžka zvedat, rozprchli se domů. Jakmile je uviděly skřítčice, na nic se neptaly a běžely pro batůžky. Bylo jim jasné, že bude lepší přehoupnout se přes hřeben hor na německou stranu. To také celý ten jejich proradný rod udělal a dodnes tam našeptávají výrobcům dřevěných hraček a vánočních pyramid další a další vylepšení miniaturních detailů v dřevěných pokojíčcích a betlémech z pohádkového světa.

 

Ta ušmudlaná ženština se naposledy rozhlídla po roztroušených vesnicích a v nedobré předtuše zavrtěla hlavou. „Co já nadělám. Chtějí to mít.“ Zvedla oči k obloze. „Bude horko. A já si teď dám na pár let něco studenýho.“

 

Přečetli jste si o bekyních, pikardech atd.? Znalci Němého Bobše potvrdí: nuda, nuda, šeď, šeď. Vidíte. A dříve se člen takové sekty klidně mohl dostat do „lochu“ – a jsme zase v podzemí… Co byl původně loch, to si už vyhledejte sami.

 

Zdař Bůh.


komentářů: 28         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
28
Lucifer * 21.03.2014, 23:18:23
Já bych k těm Vítkovicím, starší kocoure, dotlačil přece jenom nějakou tu muziku

http://www.youtube.com/watch?v=11cBG5Oo1lE

Zamilovaný

27 pro starého t149
St.Kocour (neregistrovaný) 21.03.2014, 22:40:45
https://dl.dropboxusercontent.com/u/21775916/Na%20obzoru%20V%C3%ADtkovice2.jpg

A jde to i bez muziky. (I když Manson nebyl zas tak špatný.) Mrkající

Stella
26
Stella 20.03.2014, 08:30:17
Jamníků, Jamných atd. je opravdu hodně. Je vidět, že předci byli šťouraví.

25
starý t149 kocouří dozor (neregistrovaný) 20.03.2014, 08:02:05
Apropóós StK,
japa se Ti(smím?) líbili ty fotečky z Luciferian Elegy, co jsem sem vrznul včera večer.
Vím, zatvrzelý odpírač YT, ale pokud dáš voljům na 0,001, tak se to snad dá přežít, a musíš(sry ten imperativ) uznat, že ty krajiny a romantické industriální exteriery tam nasnímané něco do sebe mají. Už ta koncepce snímků...
Přeji krásný den i Tobě.

24 Jamník
St. Kocour (neregistrovaný) 20.03.2014, 01:21:16
Jamník - to byla vesnice nejblíže kasáren zvaných Mokraď (bývalé letiště Luftwaffe), kam se dalo jít na pivo.

Řach!! Mrkající

23
xxx (neregistrovaný) 19.03.2014, 11:32:50
Tady je plyšáků!

Astra
22
Astra 19.03.2014, 08:00:16
(12) Aledity, Karolosi, nepomotala, pochopila jsem to. Jen jsem se chtěla přidat se svojí polívčičkou, aby bylo jasno. S vyplazeným jazykem

Lucifer
21
Lucifer * 18.03.2014, 23:32:00
Anebo tam naleznu svou ztracenou čertici

http://www.youtube.com/watch?v=3pq09kDWQa0

Úžasný

Lucifer
20
Lucifer * 18.03.2014, 23:23:09
Bláznivá sobota
ta první jarní
všechno jistí
po drahných letech
se tam zase sejdu
sám se sebou
s čertem
na Závisti

http://cs.wikipedia.org/wiki/Oppidum_Závist

Nevinný

Lucifer
19
Lucifer * 18.03.2014, 23:12:35
Ano, Závist Mrkající

Stella
18
Stella 18.03.2014, 21:37:20
Docela závidím - Závist?

Lucifer
17
Lucifer * 18.03.2014, 21:09:33
Stello, příští, již jarní víkend zmizím úplně, až tak úplně, jako je měsíc v úplňku, jakože nebude, ale bude jaro, a já zamířím na starodávné keltské oppidum, abych tam zase potkal svého čerta. Úžasný

Lucifer
16
Lucifer * 18.03.2014, 21:08:33
Stello, příští již jarní víkend, zmizím úplně, až tak úplně, jako je měsíc v úplňku, jakože nebude, ale bude jaro, a já zamířím na starodávné keltské oppidum, abych tam zase potkal svého čerta. Nevinný

Stella
15
Stella 18.03.2014, 21:02:50
Když na víkend zmizel Lucifer a s ním další, tak to zúčastněnému mohlo připadat samozřejmě, že je ho "tu moc". Ale byl tu aspoň někdo. Jo, pocit "sám sobě protivnej", ten je dobře známý... I potřeba zmizet. Asi normál,ne? Mrkající

Lucifer
14
Lucifer * 18.03.2014, 20:54:02
Kapím, Karolosi Smějící se

Dneska je tady s vámi fakt sranda. A to myslím s tváří, jež se tváří zcela vážně. Úžasný

«     1    2   »