Svrbělo mě to už po celém těle, a tak jsem se rozhodl, že nakouknu do nejspodnějšího sklepního šuplíku, jestli je můj odvěký kamarád Rouper de Clotrimazol stále ještě na živu, a pokud ano, zda je ještě při smyslech. Naživu byl, ale jeho smysly byly hodně chabé. Roupera s tak ochabenými smysly jsem snad ještě nikdy neviděl. Tedy jednou ano, ale to bylo krátce potom, když jsem ho přivedl na svět. Ani jsem se přitom nedivil, jelikož jsem při jeho porodu měl také silně ochabené smysly i nesmysly…
Lucifer
… A tak mu říkám: „Roupere, neblbni, na tom plátku, co jsem porodil již drahnou dobu před tvým porodem, je po tobě velká sháňka. Chybíš tam - asi jako osina v dobře propečené zadnici.“ Rouper něco sotva slyšitelně zašveholil, čemuž jsem evidentně vůbec nerozuměl. Vzal jsem do rukou nedalekou pohozenou krejčovskou pannu a lehce jsem ho tím neživým ženským tělem oblažil několika dobře míněnými údery, především do oné skořápky, kde by se měl, jak mi alespoň tvrdil emeritní profesor všeobecné i nevšeobecné psychiatrie Chocho de Chichi von Chacha, jenž si jako vedlejšák vzal na paškál Rouperovy rodinné záležitosti, nacházet Rouperův mozek. Rouperův mozek, nebo co to v té skořápce má, k mému údivu skutečně obživl a sice sotva slyšitelně, ale tentokrát již srozumitelně zašveholil: „Hele, Luci, já jsem fakt ještě furt nadranc, takže kdybych ti teď vylezl na ten tvůj nepravidelně obšťastňující plátek, tak budou nadranc nejen jeho čtenáři, ale i ten plátek a venkoncem i ty. Támhle v tom podšuplíku tohoto šuplíku nalezneš jednu moji hodně starou (ne ženskou, kurňa) úvahu na téma jistého velmi dobrého vojáka, jenž s dostatečným předstihem před těmi suchými rádoby humornými Brity figuroval jako historicky první postava sitcomu, což je něco jako situační komedie. Je to samozřejmě úplná pitomost, ale předpokládám, že něco takového jsi ode mne očekával. A teď mě omluv, začínám být zase úplně nadranc“.
Přetáhl jsem Roupera krejčovskou pannou ještě jednou, pro jistotu, aby se mu dobře nadranc spalo, a z toho podšuplíku jeho posledního sklepního šuplíku jsem vydoloval takový ušmudlaný papírek, na kterém bylo napsáno do písmene a do puntíku přesně tohle:
Přiznám se, že jsem od Haška nic nečetl. Viděl jsem však filmové zpracování Dobrého vojáka Švejka z roku 1965. Troufám si tvrdit, že Josef Švejk v podání Rudolfa Hrušínského, polní kurát Katz Miloše Kopeckého a Josef Vyskočil, želkrišna si nevzpomenu na jméno herce, patří mezi největší postavy české kinematografie. A pokud jde o „švejkování“.
Není švejkování jako švejkování. Když dva dělají totéž, není to totéž. Švejkování se hojně ujalo za bolševika, protože mnohým tato doba připomínala dobu císaře pána Františka Josefa I. Tehdy jsme úpěli pod Rakušákem a onehdy sice pod sebou samým, nicméně pod kontrolou ne již Vídně, ale Moskvy.
Pomiňme fakt, že se tyto doby nedají srovnávat ani náhodou, a vezměme za východisko, že v obou případech jsme tak jako tak úpěli. V prvním případě se ani tak nešvejkovalo, poněvadž to teprve bylo vynalezeno Jaroslavem Haškem a ještě to tak nezlidovělo, nicméně český lid si tu a tam dělal srandu s císaře a Rakouska apod. v rámci možností mírného pokroku v mezích zákona. Za bolševika se ujalo ono pověstné švejkování, a to tak, že lidi ze sebe tu a tam dělali blbce, ale když došlo na lámání chleba, tak drželi ústa a krok a přikrádali si materiál na své víkendové chaty.
Odhlédněme však od výše uvedené a evidentně nedokonalé charakteristiky švejkování a přejděme rovnou k věci. Chci říct, že ať už je Haškův styl oslavován či vysmíván, jedno mu nelze upřít. Hašek totiž vynalezl sitcom. Ano, čtete dobře: SITCOM. Dnes lze najít mistry tohoto žánru na britských ostrovech a rozdíl je pouze v tom, že anglický humor je na naše poměry tuze suchý, ale výsledek je stejný. Takto já pojímám Haška, kterého jsem venkoncem ani nečetl.
Kupříkladu Rimmer, postava typického britského fantastického sitcomu Červený trpaslík je něco jako náš dobrý voják Švejk, ale tak trochu naruby. Ba co víc, Rimmer v sobě snoubí nejen Josefa Švejka, ale i Josefa Vyskočila, a to vše v decentním hávu suchého anglického humoru, okořeněného novými objevy z kosmonautiky.
Takže, Roupere, hodil jsem ten tvůj canc na čertí plac, a až nebudeš nadranc, tak zkus vyplodit něco s méně ochabenými smysly. Tvůj navždy tě v tom nejspodnějším sklepním šuplíku stále a stále nalézající a krejčovskou pannou oživující Luci.
20.03.2014, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 22