Neviditelný čert

S již téměř samozřejmým úžasem jsem zjistil, že je tady opět víkend. Ten kalendář se snad otáčí jako buben pračky při ždímání. Také jsem zjistil, že jsem tady zcela nenápadně nápadně začal zavádět něco jako Čertí víkendoviny, které spočívají v tom, že v sobotu něco velmi moudře povídacího či nemoudře poetického žblebtnu a v neděli se na to kompletně vybodnu. Dnešní sobotní žblebtnutí je povídací, na nějaké poeticky eskamotérské kousky se vážně necítím, a zároveň vzpomínkové. Ano, začínám mít pocit, že se dostávám do věku, kdy už se budu utápět jen ve svých vzpomínkách. Neupadejte však na mysli (to bych si měl vlastně říci sám sobě, že?), už jsem vyhlásil mobilizaci: pokouším se ze svých vzpomínek postupně vyřazovat minulost a zařazovat budoucnost. Vzpomínky na budoucnost mají výhodu v tom, že si s nimi můžete hrát jako kočka s myší; u vzpomínek na minulost to funguje přesně opačně. Pro dnešek se však musíte spokojit s jednou mojí vzpomínkou na minulost. Takže nastavte čivy, právě s ní přicházím.

Lucifer

Tahle moje vzpomínka na minulost se týká nejúžasnější, nejtajemnější, nejmystičtější a nejerotičtější kočky, kterou jsem kdy v životě potkal. Možná některé zklamu, ale tahle kočka měla čtyři nohy, ne dvě, a místo komerčně módních šatních součástek, doplňků a výplňků měla na sobě přirozený kožich černé barvy, z něhož na mě koukaly tak krásné oči barvy zelené, že jsem se v nich dokázal utopit jako v celém celičkém vesmíru.

Jak už to tak bývá, kočky si ochočují nás, ne my je, a obvykle tak nečiní s jedním člověkem, mohou těch člověků mít celý harém, a každý jeden z nich jim slouží k jednomu specifickému účelu. Tuhle moji vzpomínkovou černou kočku jsem potkával v noci při odchodu ze své pracovní instituce. Nejkrásnější setkání se odehrávala poblíž šípkového keře. Zatímco od jednoho z mých kolegů očekávala zásobování potravinovými doplňky, ode mne očekávala duchovní a, nebojím se to říci, něco jako erotické zážitky. Když jsem ji viděl naposled, což už začíná být poměrně dlouhá řádka let, tak jsem s ní v nějakém dodnes mně neuchopitelném jurodivě excitovaném stavu zažil tak drsný kontakt, že by se za něj nestyděl ani sám Markýz de Sade. Pomuchloval jsem ji až téměř sadistickým způsobem - ona však ani jednou útrpně nezamňaučela a celému tomu šílenému rituálu se zcela oddala. (Prvničko má samodruhá, je ti tohle zapotřetí?)

Když jsem odcházel z místa našeho tajného nočního rande a moje rozbouřená krev začínala chladnout, tak mě napadlo, jestli jsem jí neublížil, jestli jsem to nepřehnal. Jestli jsem to nepřehnal…

Možná ano, možná ne, moje nejúžasnější, nejtajemnější, nejmystičtější a nejerotičtější kočka černá jako noc, se zelenýma očima, do nichž jsem nahlížel jako do nejhlubších hlubin všech možných vesmírů, se už od té doby nikdy neukázala. Od té doby, když v pozdní noci míjím ten krásný šípkový keř, si často na ni vzpomenu. Nedlouho po našem rozchodu, což už začíná být též poměrně dlouhá řádka let, jsem sepsal krátkou, téměř poetickou vzpomínku na své poslední setkání s mou nejčernější černou kočkou:

Byla jednou kočka černá jako noc. Nikdo ji neměl rád, protože prý černá kočka nosí smůlu. Obzvláště když vám přejde přes cestu.

Potkávám ji v noci, když si vzpomenu. Když kráčím nocí černou jako tuš a je mi smutno, pomyslím na kouzelnou větu a je tady. Černá jako noc. Ze tmy se vynoří, udělá kolem mě čarovný kruh, pak si lehne a nechá se laskat. Jako bych laskal egyptskou sfingu.

Pak jdu na metro a potkávám lidi, kteří nemají tahle zvířata rádi, a potkávám zvířata, která nemají rádi lidi jako já, a potkávám skutečnou noc, temnou a bez tajemně hlubokých zelených očí mojí kočky.

Spím v jedné čtvrti tohoto města. Probouzím se neklidný, sám a znavený. Zas půjdu na metro. Potkám je. Najdu svou místnost a budu pracovat, abych ne se uživil, ale žil.

Nevím, jestli mě mají rádi, a venkoncem je mi to šumafuk. V noci pak černá kočka, co mě má ráda, co já ji mám rád, čeká na stejném místě.

A pak nepřišla. Věděl jsem, že se to jednou stane. A teď stojím jako solný sloup. Kolem mě lidi, které potkávám jako zvířata, noc černá jako tuš, a kočka nikde.

Přijde, nepřijde, přijde, nepřijde… konečně i já odcházím.

Odcházím…

12.04.2014, 00:00:09   Publikoval Luciferkomentářů: 20