(Uvolněná)
Lucifer
Napadlo mě, že bych zde mohl s jednodenním zpožděním uvítat letošní červenec.
K realizaci nápadu může být někdy hodně daleko, tak daleko, že se k němu člověk nedoškobrtá, i kdyby se tloukl kladivem do hlavy, vysypal na ni všechny dosažitelné a především přeplněné popelníky, vyl zoufale jako šakali po dlouhodobém půstu, rozkrájel se nadrobno jako pažitka do polévky, rozdrtil všechny kosti v těle až na kostní moučku a tu pak vysypal do směsného či směšného odpadu, dupal nožkama jako nakrknutý rozmazlený klouček, utrhal všem kolem poletujícím mouchám křidélka a nasáčkoval je do krabičky od zápalek, kterou pak sežehl všemi svými plamenomety, amputoval všechny svaté z orloje a nadělal z nich plechovku sardinek, zahrál si volejbal s pavoukem a snědl svůj imaginární klobouk, smotal své uši do kornoutů a naplnil je semtexovou zmrzlinou posypanou rumovými pralinkami a politou kondenzovaným extraktem z bradavičnatých ropuch, sepsal nekonečnou supliku na adresu železniční lampárny, vypreparoval všechny své brzdové destičky a nadělal z nich houby s octem, rozmlátil paličkou na maso veškeré bobulnaté ovoce a z ovcí upletl vlčí pomlázky, vyčistil si zuby smirkovým papírem namočeným do kyseliny fluorovodíkové, ukradl všem zlodějům jejich celodenní výdělek a zpětně jim ho naservíroval jako čápy s mákem, pochytal všechny ptáky ze svého okolí a nacpal je do želvího krunýře, na němž stojí šest slonů nesoucích na svých zádech celý vesmír, naložil všechny mobily do okurkového láku, nalakoval všechny rakvičky necezeným fernetem a spořádal je za přítomnosti třesoucích se máslových sušenek, upletl si ze svých zkornatělých tepen dredy, vyřezal ze své kolenní čéšky držadlo na deštníky, nalil všechen déšť zpět do mraků a obalil všechny housenky do fraků…
Jenže s uvítáním letošního července, prvního ze dvou měsíců (ten druhý je srpenec), v nichž se děti pokoušejí vyprázdnit z v první půli roku do nich nasáčkovaných pouček a podobných nesmyslů, je to tak jednoduché, snadné a až k uzoufání nudné, že všemu uvedenému v předchozím odstavci se mohu bez ukápnutí byť jediné slzy vyvarovat.
Ano, je to tak, započala se centrální letní orgie. A já to samozřejmě vítám, ačkoli v tento moment vlastně nevím, proč bych tak měl činit. Jistě. Když potkáte ve své ubikační zóně nějakého tamtéž ubytovaného člověka, řeknete mu „dobrý den“, jen tak zcela mechanicky a spořádaně, aby se na vás ostatní ubytovanci nesesypali a nezapálili pod vámi hranici, na níž by si na váš zpopelněný účet opekli svůj „dobrý den“. Prostě je tak třeba učinit, i když je vám dobrota dne onoho patvora, s nímž máte společného pouze to, že se nachází ve stejné ubytovací zóně jako vy, bez jakýchkoli zlých úmyslů naprosto putna. A naopak, když potkáte někoho, kdo vás nějakým způsobem zaujal, stačí pohled, v němž se může nacházet mnohem více než v papouškované frázi „dobrý den“.
Červenec je měsíc, od něhož jsem vždy očekával něco neobyčejně vzletného, čehož jsem se, jak už to tak chodí, nedočkal, ale to očekávání se znovu a znovu opakovalo s tím, že když to nevyjde v červenci, je tady ještě záloha v podobě srpence. Srpenec má ovšem tu vadu, že jeho dny se začínají čím dál tím kratčeji tvářit a na obzoru se rýsuje září. Vše tak nějak prázdninově prázdně uplyne, a až teprve v září si uvědomíte, že vše kolem vás se navzdory jakýmkoli planoucím a marnotratným očekáváním opět a zase naprosto uvolněně tváří.
Dobrý den, červenče.
02.07.2014, 00:01:00 Publikoval Luciferkomentářů: 15