Dva pozoruhodné zážitky z metra

rubrika: Povídání


Jak jsem zde už několikrát naznačil, v dopravním prostředku metro se vyskytuji velmi často. V pracovní dny v něm strávím jeden a půl hodiny, jelikož není efektivnější způsob, jak bych se přepravil ze své ubikace do práce a zpět. V obou konečných lokacích mám stanici metra téměř pod nosem. Těch jeden a půl hodiny strávených v metru nepromarním, mohu si totiž cestou číst nejrůznější knížky, anebo jen tak jurodivě přemýšlet. Nemusíte se však obávat, že vám dnes budu předhazovat krční hadry, metrové bufeťáky a tak podobně. Zážitků tohoto druhu mám i nadále nepřeberné množství, jenže před pár dny mě zastihly zcela jiné dva zážitky, den po dni. Při prvním má duše zamrzla až téměř na hranici absolutní nuly, při druhém se zase rozehřála až téměř k bodu varu. Ten první je skutečně mrazivě tajemný, druhý je spíš taková běžně se vyskytující naprosto vymaštěná legrace. V zájmu vyrovnání emočního stavu vašich duší jsem je propojil do jednoho balíčku.

 

Lucifer


Oba zážitky se odehrály při cestě z mé ubikace do mého pracoviště. První nastal v první půli cesty, na stanici Smíchovské nádraží. Seděl jsem na sedadle u uličky, proti mně seděl někdo jiný a vedle mě bylo prázdné místo. Jsou tam dvě sedadla proti jednomu, já seděl na jednom z těch dvou a četl si knížku.

 

Když metro zastavilo na Smícháči, tak jsem periferním zrakem zaznamenal, že se ke mně ze vstupních dveří blíží nějaká osoba. Usoudil jsem, že si bude chtít sednout na to jediné volné sedadlo. Zvedl jsem z knížky celý zrak a uviděl drobnou, lehce nahrbenou, celou šedivou velmi starší ženu, která měla v ruce nějakou zřejmě zcela prázdnou nákupní tašku. Mířila skutečně na to prázdné sedadlo vedle mne a já se začal obávat, že mě to nákupní taškou tak trochu otluče, což je v metru běžná záležitost.

 

Ano, byl jsem vůči té osůbce lehce záporně naladěn. Když se kolem mne prosmýkla, tak se mě tou taškou skutečně dotkla, ale bylo to spíš pohlazení. Usedla vedle mě a taškou se ke mně lehce přimkla. Neměl jsem sílu proti tomu protestovat, jelikož jsem k té osůbce pocítil něco tak zvláštního, něco tak hřejivého, ale zároveň se v tom mísil jakýsi smutný chlad. Pocítil jsem její zvláštní pohled.

 

Vlak ještě pořád stál na tom pitomém Smícháči, když se ta osůbka náhle velmi třeslavě vztyčila, prosmýkla se kolem mne opačným směrem a zamířila zpět ke vstupním, tedy teď vlastně výstupním dveřím z vozu metra, v němž jsem se jako obvykle pokoušel psychicky přežít přesun z bodu A do bodu B, ze své ubikace na své pracoviště.

 

Překvapen tímto vývinem jsem znovu zvedl své čivy z knížky, abych se ujistil, co se to vlastně děje. Ta zvláštní osoba – už jí neříkám osůbka – jakoby odněkud ze záhrobí vystoupil na nástupiště, kousek popošla a zastavila se u schodů směrem nahoru. Když se vlak rozjel, stále tam ještě stála, s hlavou mírně skloněnou, jako anděl na náhrobku, a ani se nepohnula.

 

Jel jsem vstříc svému pracovnímu dni, knížku jsem odložil a marně jsem přemýšlel, čeho jsem byl vlastně svědkem.

 

Nebylo to však až tak marné, jelikož jsem k jakémusi závěru dorazil, ale ten vám neprozradím, jelikož je velmi niterní a až tak obnažovat se zde nemohu.

 

Druhý nastal druhého dne po prvním, na stejné trase, ale v její druhé půli, když jsem přestupoval na Florenci. Vypochodoval jsem z dolní trasy B přes dva eskalátory a mírně stoupající chodbu, která je spojuje, abych se ocitl na nástupišti trasy C. Jak jsem tak kráčel po nástupišti v očekávání příjezdu céčkového metrového vlaku – v těchto situacích nedokážu sošně postávat na místě, zatím ještě ne, můj čas k překlopení se to této formy asketického stavu ještě nepřišel – tak jsem v tom šumu uslyšel dost pronikavý hlas. Rozhlédl jsem se a uviděl jakéhosi týpka s mobilem u hlavy, do něhož ten pronikavý a uši drásající hlas vypouštěl. Snažil jsem se od něho co nejvíce vzdálit, ale on byl slyšet všude.

 

Když jsem se otočil, abych se podíval, jestli třeba nepochoduje přímo za mnou, v tunelu se objevilo světlo a začínal se ozývat hluk přijíždějícího vlaku. Ještě ovšem před tímto momentem se však kromě mobilového hlasu onoho týpka ozval hlas z metrového staničního rozhlasu, který cestující velmi razantně upozorňoval, že právě přijede a projede vlak, který není určen k přepravě cestujících, s tím, že cestující nemají ani náhodou překračovat přerušovanou bezpečnostní čáru.

 

Vlak najížděl do stanice, hlášení se opakovalo, týpek do mobilu opakovaně vyřvával a bez jakéhokoli uzardění napochodoval za tu čáru, aby se nacpal do vlaku, který nezastavoval a nebyl určen k přepravě cestujících, ani těch, co řvou do mobilu srdceryvně přimáčknutého k uchu. Týpek se do toho vlaku fakt chtěl narvat, ačkoli byl zjevně zcela prázdný (ten vlak i jeho mozek), přičemž svůj mobil hlasem burácivým už rozžhavoval skoro doběla.

 

Jeho pokus zasoutěžit o Darwinovu cenu nakonec neuspěl. Přežil to a mobiloval klidně dál, jakoby se ani v metru nechumelilo. No a já zažíval těžké chvíle, kdy jsem se s námahou sisyfovskou pokoušel zabránit devastaci své bránice, i své duše.

 

Příroda je k nám shovívavá. Slzy a smích se střídají jako déšť a slunce. A to nejkrásnější, co vás může postihnout, je, že po slzách smutku začnete slzet smíchem.

 


komentářů: 16         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

astra2
16
astra2 05.09.2014, 13:05:41
Milý rezi, nechci nic řkat, ale váš avatar mi nic neříká. Je totiž tak prťavej, že ke mně nemluví. Spíš si berte tu svářecí kuklu, když chodíte do pekárny. Dneska jste tam nebyl, jen ty koláčky....mňam. Maličký, a prostřední, i veliký... S vyplazeným jazykem Ahoj

rezy
15
rezy 05.09.2014, 10:16:42
mě si Astro nemůžete s nikým splést, ta fotka na mém avataru je autentická. Jen s tím rozdílem, že nechodím do pekárny ve svářecí kukle Nevinný

astra2
14
astra2 04.09.2014, 19:22:48
Nemůžu, milá Stello. Posmívala jsem se sama sobě, protože se přitom vždycky dobře pobavím. Jenže je to příliš velká ironie, příliš černý humor a to tady nechci dát "všanc".Tohleto slovo píšu poprvé v životě. To je zvláštní, pořád se ještě stává, že jednou je něco poprvé. Mrkající S vyplazeným jazykem

Stella
13
Stella 04.09.2014, 16:44:22
No, Astro, já vím, že teď kveteš zplna...
Proč se o ty titulky nepodělíš! To od tebe není pěkné!
Zločin v pekařství! Vášnivá blondýna holdující kynutému pečivu přepadla makového maniaka!

astra2
12
astra2 04.09.2014, 11:19:29
Představila jsem si hned několik titulků v Blesku Stello, a směju se ještě teď! ;-

Jo a mám prosbu. Když mě oslovuješ, vrať se ke staré Astře. Vynechej tu dvojku, ta je tam z toho důvodu, že jsem si měnila avatar, přihláška musela proběhnout znovu a ten můj první nick - Astra - byl pro necitlivou bedýnku již obsazen. Takže pouze technická neomalenost. Nebaví mě být dvojka, ale co nadělám. S vyplazeným jazykem Ahoj

Stella
11
Stella 04.09.2014, 11:07:25
Doufám, astro2, že denní tisk o tom přinese zprávu...

Ale, Lucifere, já vím, že ta paní se přišla přesvědčit a připomenout...
Proto se mi zalíbila koláčková zatáčka.

astra2
10
astra2 04.09.2014, 08:49:13
Rezy, takhle pracuje statistika? No toto? Koláčky mi chutnaly. Chodím do pekárny tak dva až třikrát týdně. Budu sledovat muže, co si kupují makové koláčky a udělám baf. To bude ródeo, protože se určitě netrefím a budu za magora. My, co ujíždíme na máku ale víme svoje! Smějící se


astra2
9
astra2 04.09.2014, 08:39:03
Čeho byl Lucifer svědkem při setkání s tou starou paní, dovedu si docela dobře představit. Duševní pochody občas povolí i zatvrzelému majiteli duše, aby se v něm rozpohybovaly útržky vzpomínek na minulost, a v cárech mlh budoucnosti lze v takovém případě zahlédnout i jistou naději, že zbytek života by mohl být více vzrušující.

Ovšem - odpuzuje mě slovo "ubikace". Já chodím domů, kde je útulno a vlídno, a určitě to tak máme všichni. Je mi tedy líto, že Lucifer má ubikaci. I když je to jistě nadsázka, o něčem to vypráví. S vyplazeným jazykem

rezy
8
rezy 04.09.2014, 07:57:42
tak takhle přesně Astro2 pracuje statistika, jeden si vyjímečně nekoupí koláček a Vy, zničehonic, ano. Mrkající
K tomu dožrava se hlásím já, nějak mi po ránu chutná, a dneska? Makový koláček. S vyplazeným jazykem

Lucifer
7
Lucifer * 04.09.2014, 00:51:28
Vzhledem k tomu, že jsem toto povídání podbarvil prastarým hudebním tělesem Marsyas, tak bych to průběžně zakončil písní jedním z jeho členů, který ještě za dávných normalizačních časů emigroval (už jsem ji tady někdy dával)

https://www.youtube.com/watch?v=EcUTyxWvCx0

Nevinný

Lucifer
6
Lucifer * 04.09.2014, 00:39:33
Stello, do žrava jsem to rozhodně nenaladil. To podivuhodné setkání s onou "osůbkou" nebylo o něčem, co ta paní zapomněla, ale co mi připomněla... Leč nechme to spát, v slunci i v dešti... Podíval jsem se na to zblízka...

https://www.youtube.com/watch?v=29vP6HLYPFI

Nevinný

Stella
5
Stella 03.09.2014, 21:15:57
No vidíte, Lucifere, naladil jste do žrava. Do radostí života. Já totiž jogurt nejím, pak ovšem svět vidím jinak. Ale slunce dnes nakonec bylo! Jenže v metru se s ním počítat nedá. Kolik času takový občan stráví v podzemí! Je tohle normální... Křičící

astra2
4
astra2 03.09.2014, 13:05:31
Musím ještě dodat, že ten rébus vytvořil můj stroj asi nějak záměrně - nahradil zájmeno JÁ tou skrumáží - písmen, znaků a čísel. Teprve jsem pochopila, co slovo JÁ znamená i v životě. Usmívající se

astra2
3
astra2 03.09.2014, 13:00:37
Zdravím, rezy. Víte, co je zvláštní? Když jsem s JǍ dnes ráno v téže Vinohradské pekárně kupovala svůj párty chleba, zničehonic mě napadlo, abych si koupila makové koláčky. S vyplazeným jazykem

rezy
2
rezy 03.09.2014, 09:00:04
život je změna, já jsem dneska při raní procházce městem vynechal vinohradské makové koláčky a ke snídani si koupil jogurt S vyplazeným jazykem . Neřekl bych, že by dnešek začínal nějak šedivě, naopak bych ho hodnotil dle jogurtu jako paráda. Úžasný

«     1    2   »