.:: Neviditelný čert ::.

Myšlenka

rubrika: Povídání

(Patagnostická)

Rouper de Clotrimazol se znenadání probudil uprostřed noci. Většina človíčků tento čas považuje již za skoro ráno, jenže Rouper, spolu s tou menšinou, chodí spát v polovině noci většiny. Někdy se zdá, že ta menšina už přestává být menšinou, ale tenhle myšlenkový záběr ponechme zatím stranou.

Roupera uprostřed noci probudila myšlenka. Chovala se tak vtíravě, že prolomila všechny jeho zámky spánku, ale nebylo to jen tak náhodou. Rouper už několik dní prožíval něco, o čem se mu nechtělo přemýšlet. Těch signálů, že by se nad tím měl zamyslet, byly nepřeberné deštěm naducané mraky, ale Rouper roztáhl svůj spolehlivě anihilační deštník, který opatroval jako oko v hlavě, a pohodlně se pod ním před tím přívalem dešťových kapek ukryl.

Jenže tentokrát když šel spát, dal deštník usušit na lodžii mezi ostatní vyprané prádlo, noční můry a jiné promoklé domácí potřeby.

A bylo to!

Ona myšlenka ho probudila uprostřed jeho nejnočnějších snů. Zneklidněl a všechny duchny, které neshromáždil nad sebou z důvodu úsporného zateplování, vztekle odkopal až za tím deštníkem na lodžii. Deštník i duchny byly pro tuto chvíli zcela nepoužitelné. I pyžamo tam odhodil, zkrátka všechno. A kdyby měl klobouk, tak by tam spolehlivě odplachtil též.

Rouper ležel nahý, obnažený, zranitelný, bezprizorní a jakýmkoli způsobem neodolatelný rozcupování myšlenkou, která ho již nějakou dobu zcela neadaptabilně obkličovala jako komáří roj v bažinách, jako břehy vodní nádrže.

Vodovod prasknul, puknul, roztříštil se, a ta myšlenka do jeho obnažené duše udeřila jako palice do hlavy k řízkům odsouzeného skotu.

BUM!

A teď už všechno věděl.

Vztyčil se jako nanoskopické pravítko v kečupové lázni, napřímil své nožní pahýly na lodžii, uchopil zde do svých ploutví duchny všechny i s deštníkem, a takto patagnosticky vybaven odkráčel do nejbližšího psychotropního kumbálu, v němž tu myšlenku imaginárním způsobem, hodným paranoické extáze psychopatologické dekonvoluce, vyklopil do již předem tajně uchystaného septiku.

Myšlenka byla fuč.

A to bylo dobře.

Jakákoli myšlenka, která nás ruší ve spánku uprostřed noci, kdy jiní už mají skoro ráno, si nic lepšího nezaslouží.

Jenomže ten septik už byl plný, přetékal a nikdo o jeho obsah neměl zájem.

Co s ním?

Půlnoční blues

Tmou tmoucí potemněle tmavou

Po klikatých cestičkách kráčím

Něco se honí mou hlavou

Ověnčenou peřím ptačím

Něco tam ve tmě hýbe se

Jako bych viděl pohřební vůz