První červnové povídání, které vychází druhé června, jelikož prvního června jsem v návalu nezvladatelného sentimentu slavil Mezinárodní den dětí, se skládá ze dvou částí. V té první vám předkládám jednu moji lehce poupravenou asi tisíc let starou pohádku. V očekávání, že vás asi neuspokojí, jsem přidal část druhou, poetickou, s náplní konečně mejdanovou a též asi tisíc let starou. Mezičást byla napsána včera během oslav MDD.
Lucifer
Byla jednou jedna dívka, a ta uměla léčit nejen lidi. Uměla léčit všechno, kytky i zvířata, hory a kameny, i ty, co padají z nebe. A z nebe vždy padaly kameny, když Léčitelka léčila.
Každý nemocný či zdravý, hladový či sytý, střízlivý či opilý – zkrátka každý, když měl bolení jakéhokoli druhu, šel za Léčitelkou. Tu mě pálí, tam mě píchá, tadyhle mám splín a támhle v hlavě blín – zkrátka léčitelství všeho druhu.
A domů se pak vraceli zdraví jako řípa. Ne však nadlouho.
Jednou přiletěl z nebe veliký kámen a na Léčitelku, že jako má tu a tam bolení, tož ať ho safra vyléčí. Léčitelka vykulila oči, jak jenom ona to uměla, kulila a kulila – a nic.
Šutr zůstal šutrem, Léčitelka léčitelkou, pohádka pohádkou, a vaše zdraví zůstalo na vás.
Když budeme všichni zdraví, tak si ani léčitelé, ani lékaři nevrznou.
A to je, mojí milí pacienti, konec slíbené pohádky.
Že to bylo příliš krátké a s pohádku to mělo společného asi tolik jako voda s vodkou? Inu, vodka je něco jako voda se silnými desinfekčními účinky jak na tělo, tak na duši. Každý lék se však musí aplikovat v přiměřených dávkách, jinak se obrátí v jed. Myslím, že to byl jeden z mých nejoblíbenějších filosofů, Friedrich Nietzsche, který, nejspíš asi při předávkování desinfekční vodou, prohlásil, že když se budete dívat do propasti příliš dlouho, vhlédne ta propast nakonec do vás. Jak s požíváním léků, tak s nahlížením do propastí je třeba zacházet přiměřeně. I se slovem „přiměřeně“ je třeba zacházet přiměřeně.
S tou krátkostí máte pravdu, takže tady je ještě jeden konec.
Konec mejdanu
Až jednou po ránu
uprostřed mejdanu
usneme
na louce zelené
přepestře zdobené
vyrostou květiny
vzkříšené ranní rosou
a my pak nohou bosou
vsákneme se do hlíny
a už se nehneme
02.06.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1