Houbová polévka

rubrika: Povídání


V níž plavou ryby

 

Lucifer


V přírodě rostou nejrůznější houby, některým se říká hříbky. Někdy jsou jedlé, jindy jedovaté a liší se ještě mnoha dalšími atributy. Jedno však mají společné. Čemu běžný člověk říká houby, jsou jenom nadzemní plodnice, jejichž živostnost je omezená jako u jepice, podzemního podhoubí, v němž sídlí jejich podstata.

 

Podzemní podhoubí může dosahovat neskonalých rozměrů a existovat celé věky. My však sbíráme jeho jepičí plodnice. Některé jedlé chutnají čistě kulinárně, jiné psychedelicky terminálně. Ty první chodí sbírat reální houbaři, ty druhé halucinogenní houbaři.

 

Houbaři připomínají rybáře, ale v něčem se zásadně liší. Zatímco rybáři hodí do vody návnadu a čekají, až se ryba chytí, houbaři chodí po lese či po mýtinách a podhoubí čekají, než se na jejich návnadu chytí. Co však někdy mají společného, je, že pod plachetkou lovu ryb či sběru hub utíkají před něčím, s čím si neumí poradit, anebo si chtějí od toho alespoň odpočinout, k něčemu, s čím si poradit umí, ještě si přitom odpočinou a mohou zamířit do svých snů, být sami sebou.

 

Na ryby jsem nikdy nechodil. Nikdy jsem nebyl rybářem. Můj bratr, který tady už delší dobu není, se před svým pádem do kolečkového křesla rybaření věnoval. Byl rybářem. Moje žena, která tady už není o něco kratší dobu, se v závěru před svým odchodem stala houbařem. Možná v těch lesích kolem Prahy podvědomě hledala nejen houby.

 

Nikdy jsem nelíčil na ryby, ale ke sběru hub jsem se svátečně uchyloval. Jít tichým lesem a sbírat plodnice tajemných podhoubí mě fascinovalo mnohem víc, než sedět u vody a čekat, kdy se na mé udici zasekne ryba. Obojí má něco do sebe, ale nejsem zvyklý jen tak v nehybnosti něco čekat. Upřednostňuji pohyb. Když se rybáři zasekne na udici ryba, začne se samozřejmě velmi vehementně pohybovat a někdy nezůstane na stejném místě. Po obhospodaření svého úlovku opět usedne, nahodí udici a svůj pohyb utlumí až téměř k nehybnosti. Když se houbaři „zasekne“ houba, svoji čilou procházku přeruší a jen velmi šetrnými pohyby houbu vyprostí z podhoubí, očistí, dá do košíku a opět se čile rozpohybuje. Houby ve svém jídelníčku občas mívám, ale ryby mají jednoznačně přednost. U obou rituálů však povětšinou nejde o úlovek.

 

Až hodně zestárnu, stanu se rybářským houbařem a houbařským rybářem. Uprostřed lesa vyčaruji řeku, která bude mít šupinaté podhoubí. A budu čekat a chodit, dokud na mé udici nevyroste moje vlastní plodnice. Budu chodit po kraji, zdravit ryby i houby, a sbírat či lovit svoje dávné touhy.

 

Moje poslední večeře bude houbová polévka.

 

V níž budou plavat ryby


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_