Žně (Dušičkově)

rubrika: Povídání


Ona sklizeň je různá, tak, jak různá bývá setba. Podzimní sčítání a završení plodného času může být také dobou hodnocení a smíření. Nebo vůbec ne…

 

Stella


To jsou jen také mušičky,“

 

řekla Věrka, ona je ze Vsetína.

 

Koho napadlo, že stěny pavilonu mají být jásavě žluté? Teď přitahují roje černých mušek. Zmohl je červenec, který se připloužil ze Sahary a uvelebil se nad uhelným lomem. Ale na chodbách posledního traktu je přítmí, v pokojích šero a všechen prostor zaplnilo přidušené ticho. Desítky oken odevzdaně slepnou v slunci a stejně jako skla u dveří hlavního vchodu hledí na táhlou, sálající rovinu, nad níž pospává vysoká vrstva hustého prachu. Končí ta rovina někde? Jaký obzor by ale pacienty toho oddělení zajímal?

 

V sobotním podvečeru čas klekl uprostřed pokoje a odmítl pokračovat.

„Po chodbě odcházela návštěva. Celá rodina. A všichni brečeli. Mám dojem, že příští dávku tady psychicky nevydržím. Ale posledně jsme zamluvili ty písničky o létě. Tak ty jsi říkala, že Summertime je podle ukolébavky?

Je. Zpívá se v ní, že spánek chodí okolo chalupy.

Tak to tedy hodně předělali.

To ano. Ale abych nezapomněla. Vzkážu vaší Evě, aby za nás došla na hřbitov.“

 

To je maséčko,

 

říkal Věrčin Michal tenkrát před třiceti lety Martínkovi, když se ho snažil nakrmit. On je od Uherského Hradiště. Věrka zatím obíhala všechna poschodí a vybírala peníze na smuteční kytici. Protože Ančin pohřeb musí být velkolepý. Taky se nestalo, že by někdo odmítl přispět.

 A kostel bude zase nabitý. Jak jinak?

 

Na hřbitově vedle moderní nemocnice (pyšní se nejdražším přístrojovým vybavením) jsme nechali zrušit hrob (kdo se o něj bude za pár let starat?) A byl deštivý, vlezlý, studený listopad a byl vsyp.

Paní, já jsem dneska v práci od půl osmý! A je půl třetí. Hrůza. Ale vy jste naštěstí poslední.“

Vyndavá z pestré igelitky tři urny, zvolna sype do jamky hrubý popel. Urny jsou staré a rozpadají se. Po mokrém listí („Na úklid nám služby nikoho neposlaly.“) se kutálejí obratle. Čí jsou to kosti?

Tvého otce? Matky? Sestry, která umřela v šestnácti?

Ani se to sem nevejde. Nevadí vám to, že jo.“ Proč taky. To víte, že ne. Nějakých pár obratlů se klidně může povalovat o kus dál.

Vždyť se přesunul celý kostel, když překážel.

 

„Musím mít pořádně hlavu spravenou, abych nedělala ostudu, až dojdeme na kar,“

 

říká Věrka. Že mít spravenou hlavu znamená pěkný účes, to vím. Ale co je to kar, Věruško?

 

O dva týdny později, to už byl srpen, dozněl Summertime v závěru pětiminutového obřadu a my jsme spěchali domů. Den předtím telefonoval „pracovník odborné firmy,“ (magistr), kvůli dezinsekci našeho bytu.

„Ale, pane, my máme pohřeb.“

„Ale, paní, já jindy nemůžu a v domě jsou štěnice.

Tak nevadí, nevadí, nábytek posuneme a počkáme na balkoně.

Z balkonu jsou vidět jen dlouhé řady přisleplých oken, ale my jsme trpěliví.

Až to půjde, tak se přesuneme, kam patříme.

 

Je dusno!!


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
6
Stella 01.11.2015, 20:49:09
Děkuju, Anno!
Salve, satis,
sidus(?)

Už jsme na čertovi kdysi o té písni debatovali.
Ona je to původně ukrajinská ukolébavka - vzdálená vzpomínka na skladatelův domov.
Každopádně nádherná melodie.

5
Anna Kopecký (neregistrovaný) 30.10.2015, 14:52:10
Život je ambivalence trágy a frašky, vážnosti a nevážnosti, závažností a karikatur závažností... jak to někdo umí nahlédnout z vejšky, potažmo s ironií, má vyhráno. Zdravím, Stello!

(U mě vede ze všech summertimů jednoznačně tenhle tenhle: https://www.youtube.com/watch?v=bn5TNqjuHiU )



2
xxx (neregistrovaný) 29.10.2015, 08:29:52
https://www.youtube.com/watch?v=qKaSVNr79dA


«     1     »