Groteska a chyba v Matrixu

rubrika: Povídání


Už neskonale dlouhou dobu mám utkvělý pocit, že se nacházím v Matrixu. Někdy to vypadá, jako by si se mnou majitel Matrixu pohrával jako kočka s myší, jindy zase, že se mu v software objevily nečekané chyby. V prvním případě se zřejmě neskonale baví, jako když si na počítači hrajeme nějakou zábavnou hru, v níž manipulujeme s osudem imaginárních figurek v groteskním stylu Laurela a Hardyho. Ve hře majitele Matrixu jsem Laurelem a Hardym v jedné osobě já. Ve druhém případě si majitel Matrixu někam odskočí, třeba na oběd či do postele, a mezitím dojde k chybné aktualizaci systémového softwaru jeho Matrixu. Dříve než dorazí opravná záplata této aktualizace, jsou obyvatelé Matrixu, imaginární figurky, vystaveni prazvláštním a logicky těžko uchopitelným situacím. Ne všichni, drtivé většině to přijde zcela normální. Jen speciální výjimky, k nimž bohužel patřím, mají pocit, že tady něco nehraje – že okolnímu světu začalo hrabat.

 

Lucifer


Včera dopoledne jsem byl majitelem Matrixu vystaven velmi silnému puzení pohrát si se mnou jako kočka s myší. Groteska v Matrixu na plný výkon.

 

V pozdních nočních hodinách před nástupem do matrixové Grotesky jsem zjistil, že mi došlo něco, bez čeho se v následujících pozdně nočních hodinách nedokážu obejít. To něco (souvisí to s levandulí) mohu zakoupit v nedaleké Galerii, což je výstaviště konzumních, ne uměleckých produktů. Rozhodl jsem se tedy, že na počátku cesty na své pracoviště se tam stavím.

 

Nedávno jsem sám se sebou uzavřel dohodu, že na své pracoviště dorazím před jedenáctou dopolední hodinou. Mám tak trochu klouzavou pracovní dobu, přičemž odchod se odehrává často až po deváté večerní, ale moje příchody téměř k poledni už byly tak trochu kritizovány. Podotýkám, že cesta na mé pracoviště trvá zhruba tři čtvrtě hodiny a ranní úprava mé tělesné schránky včetně drobného vyřizování některých dalších neodkladných záležitostí nejméně jednu hodinu.

 

Vstával jsem kolem půl deváté, tělesnou úpravu a další drobnosti jsem zkrátil na minimum rozhodnut, že do Galerie vyrazím někdy nejpozději o půl desáté. Tenhle časový harmonogram měl v sobě dostatečné rezervy, abych si to vše mohl v klidu vychutnat a bez jakýchkoli potních následků na své pracoviště dorazit s výrazným předstihem před jedenáctou hodinou, čímž bych elegantně zabil obě mouchy jednou ranou.

 

Člověk, tedy vlastně matrixový figurant míní a majitel Matrixu mění, jelikož vycítí, že nadešla vhodná doba, aby se náležitě pobavil.

 

Před půl desátou jsem byl kompletně připraven k odchodu, zbývalo jen vypnout notebook. A v té chvíli začal úřadovat můj matrixový majitel.

 

Notebook zahlásil, že se potřebuje aktualizovat. Ve zmatku jsem zmáčkl tlačítko aktualizovat a restartovat. Nejsem zvyklý odejít, aniž bych notebook nevypnul, takže jsem musel čekat na ukončení aktualizace a následný restart. Už jsem byl v kabátě a aktualizace se zasekla na sedmé záplatě z jedenácti. Notebook spokojeně aktualizoval a já se začal potit. Nejen to, začal jsem se postupně dostávat do dost zuřivého stavu. Už jsem myslel, že uchopím kladívko, ale těsně před realizací tohoto destruktivního manévru se realizovala i jedenáctá záplata. Čas ještě nebyl tak špatný, takže jsem se uklidnil a po restartu notebooku se ho chystal vypnout. No a on mi řekl, že má v zásobě další aktualizaci. „A dost!“, zařval jsem jako tur v nejvyšším stadiu sexuálního vyvrcholení, notebook rázně vypnul a vypadl ven.

 

Nejkratší cesta z mého bydliště do nákupní Galerie vede podchodem. Když jsem vylezl ven, spatřil jsem, že kousek od vchodu stojí jakýsi pojízdný jeřáb a chodník kolem něho směrem k podchodu je opentlen páskou, jakože tudy se teď nesmí. Zařval jsem opět jako tur, pásku podešel, jakož i tu, která rádoby decentně bránila vstup do podchodu.

 

Do Galerie jsem napochodoval rázným krokem s tím, že vše, co potřebuji, okamžitě vyřídím a odkýbluju se na nejbližší stanici metra, abych své předsevzetí včasného příchodu na pracoviště splnil. Jenže majitel Matrixu byl jiného názoru.

 

Kromě levandulového přípravku jsem měl v úmyslu vyřešit zároveň i nákup jiné věci, abych to nemusel s jistou časovou ztrátou řešit u stanice metra poblíž mého pracoviště. Jenže v obou obchůdcích, které tu věc nabízely, mi řekli, že ji zcela neočekávaně nemají. Už jsem neřval jako tur v posledním erotickém tažení, abych prodavačky nevyděsil, jen jsem něco brblavě utrousil a zamířil do obchůdku s levandulovým olejíčkem.

 

Když jsem tam naběhl jako stádo gazel při úprku před lví smečkou, stál u pokladny jediný zákazník. Najednou jsem pochopil, že to nebude žádná sranda. Tedy pro mě, ne pro mého matrixového vlastníka. Něco podobného jsem už na stejném místě zažil. Nikde nikdo, ale když jsem bleskově z nedalekého regálu sejmul lahvičku s levandulovou esencí a ještě bleskověji se navrátil k pokladně, byla tam najednou fronta jako za totáče před masnou a každý ze zákazníků v ní se dlouhodobě zabýval platební procedurou. No a to se právě ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřeboval, opakovalo.

 

S jazykem na kabátě jsem dorazil do metra a před nosem mi ujel vlak. Pak přijel další vlak, ale nezastavil, jelikož pocítil potřebu jenom tak projet. Groteska ještě nekončila, ale další podrobnosti si už nechám pro sebe. Faktem je, že můj matrixový šéf se pobavil do té míry, že se nade mnou nakonec slitoval. Na své pracoviště jsem dorazil minutu před jedenáctou.

 

 

Jako příklad chyby v Matrixu nabízím lehce přepracovaný příběh ze svého tvůrčího archivu, který se odehrál někdy v květnu roku 2009:

 

Dnes ráno, když jsem se probíral ze spánku, první, co mne udeřilo do tváře, byly ostré sluneční paprsky tu a tam pronikající mezerami v neproniknutelných závěsech. Usedl jsem jako obvykle k televiznímu přístroji, abych se na úvod probral teletextem, jaké že je a bude počasí, kdo a co zrovna vymastil atd.

 

Poodhalenou částí okna na lodžii nasměrovanou k východu jsem viděl blankytně modrou oblohu, slunce pralo do závěsů a ptáci řvali jako o život. V mé ospalé mysli se zvolna rodil jistý neklid, jelikož jsem včera zaznamenal předpověď, že dnes má být zima jako v psinci, zataženo, zamračeno a v imaginární hospodě v Ústí nad Orlicí má dokonce pršet.

 

Však taky jo. V teletextu píšou to samý a já koukám škvírou mezi závěsy, jak slunce do nich pere a ptáci se můžou samou radostí ucvrlikat. Tak to ne, říkám si, tady něco nehraje. Odcházím do koupelny a před dveřmi se vyčítavě obrátím směrem k východu a těm bohům nahoře zřetelně a jasně vzkazuji: „Heleďte se, máte v tom hokej, takže až vylezu z koupelny, bude to v cajku. Jasný?“ Zavřu dveře od koupelny a oddávám se svým morning routines.

 

Když opět otevírám dveře od koupelny, jsem si zcela jist, že všechno bude tak, jak má být. A fakt že jo. V bytě je šero, venku pošmourno, ptáci drží zobáky a na horách padá sníh, jak bylo jasně uvedeno ve scénáři. Obleču se, posnídám a spořádaně odcházím vstříc každodennímu dobrodružství made in Matrix.


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Haaross
2
Haaross 12.03.2016, 13:52:15
Teda ty máš pech. Skoro jako originální Matrix Usmívající se


«     1     »