.:: Neviditelný čert ::.

Rouper de Clotrimazolovo rozjímání (Chechtací pytlík)

rubrika: Povídání

Léto se překulilo do své srpnové fáze, slunce se chechtalo, až mu ten škleb někdy i zamrzl, ale jinak vše podle plánu. Rouper de Clotrimazol se vyhrabal ze svého sklepního šuplíku, rozhlédl se kolem jako tkanička od bot, zpozorněl a dospěl k závěru, že je čas vyrazit k nějakému rozjímání. To samozřejmě činil i v šuplíku, jenže nic moc. Dovtípil se tedy, že mnohem efektivnější bude rozjímat někde v exteriéru, a když bude k dispozici nějaká přírodní scenérie, budiž bezpochyby jen ku prospěchu. Koukl na kalendář, zaznamenal, že je srpen, což ho ještě více navnadilo, takže vyrazil.

Lucifer

Rouper si našel na internetu autobus, který ho může dovézt bleskurychle a bez přestupu přesně do míst, kde by se jemu rozjímání mohlo nejlépe zadařit. Rozhodl se, že tak učiní hned zítra, takže zalezl zpět do šuplíku, aby se na to vyspal. Vyspal se dobře, ačkoli měl tak trochu dojem, že se spíš vycpal, ale jeho zářnému odhodlání docpat se přesně tam, kde může ukojit své bohapusté rozjímání, to nemohlo ani náhodou ubrat páru.

Vyskotačil ze svého sklepního šuplíku brzy kolem poledne, po krátké resublimaci se nasáčkoval do blízkého tak trochu podzemního vláčku a než byste řekli švec, byl na autobusovém nádraží ještě dobrých patnáct minut dřív, než měl ten přímočarý autobus vyrazit k jeho rozjímavému cíli. Za pět minut stihl do sebe vylít menší škopek resveratrolového moku a s desetiminutovým předstihem se usalašil na patřičném nástupišti.

Myslel si, že má ještě dost času, jenže ten autobus asi patnáct nanosekund po jeho příhodu ke sběrnému bodu dorazil. Rouper byl docela překvapen, jelikož očekával autobus, a ne komprimovanou konzervu na čtyřech kolech. Na internetu psali, že to tohoto spoje nelze nasáčkovat objemnější zavazadla, takže se uskromnil a sbalil si jen dvě menší kabelky. Ostatní spolucestující měli úplně jiný názor.

Rouperovi se podařilo do té konzervičky nastoupit jako jednomu z prvních, venku čekaly mraky dalších, a tak usoudil, že se odkýbluje až na konec toho podivuhodného povozu. Možná mu už z nastávajícího rozjímání trošku hrabalo, těžko říct, ale faktem je, že si vybral poslední dvousedadlovou stranu a usadil se na sedadle u okna nad levým zadním kolem, takže nohy musel dostatečně srolovat po vzoru přikrčence.

Zbytek cestujících se postupně sáčkoval za ním do cestovní konzervičky, jako když ládujete kanónek. Za dvacet minut tam bylo narváno jako u sardinek, přičemž každá druhá sardinka sebou vlekla neuvěřitelně objemné zavazadlo, které se pokoušela narvat úplně všude. Na sedadlech před ním se usalašil páreček famózních týpků, on měl na hlavě fialový kokrhel, v uchu kovový kroužek, ona na tom byla o poznání líp. Tyhle sardinky sebou měly psa, jenž se zpočátku tvářil neutrálně. Později až tak neutrální nebyl, soused Roupera se s ním začal mazlit, a když ten pejsek vylezl na jeho klín, začal olizovat pravou Clotrimazolovou ruku. Ale jinak vše v pohodě, uprostřed cesty všechny sardinky vystoupily. Druhou půlku absolvoval Rouper sám s řidičem a ačkoli vyrazili s desetiminutovým zpožděním, dorazili s desetiminutovým předstihem.

Když Rouper dorazil na místo určení, opadalo z něho veškeré konzervové zurčení a náhle se cítil tak svobodný a vzletný, jak by se ve svém sklepním šuplíku cítit nemohl ani po silné dávce pervitinu, marihuany a olomouckých syrečků.

Místa, která navštívil a v nichž své kontinuálně resveratrolové rozjímání tím či oním způsobem realizoval, byla ta nejúžasnější místa, která kdy navštívil. Byla to příroda, byla to městečka, byla to řeka, byl to hrad, byl to kopec s kapličkou a výhledem na okolní kopce, byla to štola s pyritem, chalkopyritem a magnetitem, byly to Vary, byla to penzionová restaurace U medvěda, byl to bezpočet dalších restaurací, saturací, implikací a imaginací, byly to květiny, stromy, domy, uličky, písničky a vzpomínkové krabičky do herbáře.

Byla to prostě krása, ta nejkrásnější ze všech krás, a spása… bylo to nejúžasnější rozjímání, které mu bylo kdy dopřáno, nechyběl ani ženský atribut.

Asi se ptáte, kde je ten chechtací pytlík ze závorky v titulu. Pochopte, že naprosto uvolněný a léčivý smích, kterého chtěl Rouper tímto svým svátečním srpnovým rozjímáním dosáhnout, ho čekal až na samotném konci. Tam byl už od samého začátku připraven. A Rouper to věděl, když vstával ze svého sklepního šuplíku.