Spirituální Kuks

rubrika: Povídání


Pozornější čtenář z perexu předchozího pojednání z cizí ruky Znovu dítětem jistě pochopil, že na počátku tohoto týdne, který se započal minulou neděli, jsem nenavštívil keks, koks ani kiks, ale Kuks. Jednalo se o jeden z mých nejúžasnějších výletů do míst, která barokním způsobem obdaroval syn pasáčka krav, jenž zahodil pasteveckou hůl, vyfasoval bubínek a mundúr a narukoval do habsburské armády jako tambor. Proti Turkovi to dobubnoval až na generála, pročež byl uveden do šlechtického stavu, což mu velmi svědčilo a z pasáčka krav se stal jeden z nejbohatších feudálů Českého království. Jeho již zmíněný syn nebubnoval, ale nechal vystavět na jednom břehu potůčku Labe zámek a na druhém špitál pro vojenské důchodce, vše v barokním stylu a s obrovským množstvím soch od jistého rakouského sochaře Matyáše Bernarda Brauna, mezi nimiž profitují především sochy ctnosti a neřesti.

 

Lucifer


Návštěvu Kuksu všem vřele doporučuji. Naleznete tam mysteriózní prostor, který je do jisté míry jakýmsi způsobem odloučen od všeho okolního uspěchaného konzumního braku. Ubytovacích prostor není mnoho, jelikož obec Kuks je docela maličká, je tudíž třeba svůj pobyt s jistým předstihem rezervovat. Pokud se chcete opravu ponořit do syrovosti tohoto místa, zvolte galerii Kuks. Nejideálnější dopravu naleznete ve svém vozu či povozu, ale cesta vlakem či autobusem s nejrůznějšími přestupy mezi obojím na syrovosti bezpochyby přidá. Vlakové nádražíčko je za špitálem na levém břehu Labe, takže ho musíte obejít, sejít k tomu labskému potůčku, překročit ho suchou nohou po můstku, vyjít po schodech se dvěma sochami tritonů, něco jako vodnářů, a došplhat pěším chodníčkem ke Galerii. Tam vás bude čekat kos, lenivá kočka a příjemná umělecká majitelka zmíněného penzionu.

 

Když jsem tuto trasu absolvoval obtěžkán zavazadly svými i jedním od mého doprovodu v tom šíleném vedru, uviděl jsem na jednom domě cedulku: Pozor! Zlý a nebezpečný kocour. Považoval jsem to za legraci, ale později jsem na toho kocoura narazil. Černá kocouří potvora s žhnoucíma očima dozelena. Nevím, jestli byl zlý natožpak nebezpečný, ale vůči mně se zachoval velmi sofistikovaně a nechal se vyfotit, aniž by mi vyškrábal čočku z kompaktního foťáku.

 

Koupelnu se sprchovým koutem v Galerii obývá pavouk, nijakým způsobem vám však nebude škodit. Nejen díky jemu si můžete připadat jako za starých časů. Zámek na pravém břehu labského potůčku už není, ale je tam barokní restaurace, v níž můžete vcelku stravitelně doplnit své energetické zásoby. Kolem jsou ještě nějaké bufety a nějaká další restaurace, ale doporučuji Baroque s výhledem na Špitál. Obzvláště v pozdním večeru, když nad Špitálem svítí měsíc, jde o nezapomenutelný zážitek. Anebo přímo špitálskou sýpku, v níž je obsluha ještě baroknější.

 

Jak jsem napsal v perexu, tatínek tvůrce barokního Kuksu byl původně pasáčkem krav. Hned za můstkem směrem k Špitálu se v době mé návštěvy páslo stádo krav. Nevím, jestli takhle funguje furt, ale k doplnění atmosféry Kuksu tam bezpochyby patří.

 

Samotný Špitál působí vlastně jako zámek. Nenechte si ujít jeho prohlídku a nezapomeňte navštívit Špitální bylinkovou zahradu rovněž ověnčenou Braunovými sochami. Když jsem do ní vstoupil, zaznamenal jsem na opačném konci specifickou bránu. Okamžitě se v mé hlavě rozezněla Zahrada ticha. Za tou bránou byla cestička a pak ještě jedna brána, která skutečně vedla do Zahrady ticha.

 

Obrázek vlevo nahoře je snímek, který jsem pořídil u restaurace Baroque. Střídavě se na něm objevuje a mizí jakási žena se psem (klikněte si na něj pro zvětšeninu). Co měl tento duch v úmyslu, netuším, ale do prostoru Kuksu barokně zapadá jako keks do koksu s fotogenickým kiksem.

 

Kousek nad Galerií je hlavní silnice, na níž se nachází autobusová zastávka. Autobusů tam jezdí mraky a tímto způsobem jsem Kuks opustil. Zcela opačným koncem do mraků. A v rukou jsem opět třímal pasteveckou hůlku, ne však na krávy, ale na ovečky.

 

   


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


5
Tahiti (neregistrovaný) 16.09.2016, 20:19:59
Moc hezky jsi to povídání pojednal, Lucifere. Jako bych tam byla s tebou, ale nebyla. Měla jsem zástoj jinde, tak snad příště. Navíc v tomhle vedru bych se asi neobtěžovala.Mohl bys s úspěchem psát itineráře. Ahoj


Lucifer
3
Lucifer * 16.09.2016, 19:39:30
Stello, spirituálně žiji celý život, samozřejmě až na malé poklesky, kdy si z toho spirituálna ulevím, jak jen to je možné...

https://www.youtube.com/watch?v=Js2KJq9H3m0

Nevinný

Stella
2
Stella 16.09.2016, 12:06:05
Sochy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Braunovy_sochy_Ctnost%C3%AD_a_Ne%C5%99est%C3%AD_v_Kuksu

Jak to mohli zvládnout v tak krátké době. Překvapený

Stella
1
Stella 16.09.2016, 11:55:59
Ono je dobré, když se i Lucifer má někdy spirituálně. Snad to zanechá stopu...
Ale - není tohle nepovolená reklama? Určitě tě tam, Lucifere, bude příště čekat nejen barokní krmě někde na sýpce.
Dám krk na to, že kocour je kočka.

Každý bubeník nebyl tak fenomenální. Ani tři dohromady. Asi, že byli z té rozverné země.
Tři tamboři:
https://www.youtube.com/watch?v=YfwuWq_7Lk0

«     1     »