Všední věc

rubrika: Povídání


Už dva měsíce mi leží na stolku v předsíni svazek cizích klíčů. Našla jsem je ve vestibulu, vyvěsila jsem oznámení, ale nikdo je nepostrádá. Přemýšlím, jestli bych je uprostřed noci neměla potichoučku vyzkoušet a potom je třeba výhodně prodat… Ale vážně. Nepotřebných klíčů máme doma pomalu víc, než je v našem městečku dveří. Patří k těm věcem, které sice k ničemu nejsou, ale je škoda se s nimi rozloučit. Co kdyby.

 

Stella


Určitě, asi, možná, docela jistě se snad jednou dostanu k tomu, abych klíče roztřídila, porovnala a zbytečné vyhodila. Nevzal by si je zámečník, který má dílnu u lesa za sídlištěm? Sama se divím, že nevyjdu z domu bez zbytečných 15 deka kovu. To jsem si totiž dnes zvážila klíče na jediném kroužku. Beru je všude s sebou, noclehují v různých taškách, venku je několikrát kontroluji. Přitom by stačilo nosit tři opravdu potřebné! Mám dojem, že se mnou putují klíče od domu, který jsme před deseti lety prodali, i klíče ze dvou posledních pracovišť. Jiné nepřicházejí v úvahu. Jo, ještě jeden, ten zažloutlý bude od Martina, s kterým jsme se nevzali, a dobře se stalo.

 

Tak s sebou vlastně nosím kus minulosti, dnes už spíš tajemství, protože netuším, které jsou které. Ale co kdyby mi jednoho dne náhle chyběly? Ba i v nemocnici (žlučník) jsem v bílém nočním stolku přechovávala celý svazek. Třeba takhle někdy k večeru dostanu chuť opustit špitál a pak si ráda zaběhnu ty dva kilometry do mé milé kanceláře. Člověk nikdy neví.

 

Malá věc, která velké věci otevírá. Malým klíčem se otevíraly přetěžké dveře do mé první školy. Jednou je před odpoledním vyučováním školník zamkl. Eliška a já, mazané žákyně první třídy, jsme hbitě odcupitaly domů. Bylo zle. Výmluva, že nedosáhnu na kliku ani na zvonek, neobměkčila nikoho. Nějak jsme to zapomněly zkusit.

 

Možná se od té doby datuje jeden z mých strachů: že dveře nejsou vždycky přátelské a že klíče zabouchnu doma. Zatím se mi to stalo jednou, naštěstí v létě a naštěstí, když jsme ještě bydleli v přízemí. Po žebříku vypůjčeném v prodejně Ovoce zelenina jsem se prodýchala k otevřenému oknu a vsoukala jsem se do koupelny i s dítětem, které se narodilo o den později. Dnešní otevírání pomocí karet je dobrou příležitostí, jak se ztrapnit zase jinak. Jsem přesvědčena, že se mi ty dveře nakonec otevřou jen proto, že už další pokusy nemíní trpět.

 

Definice klíče jako technické pomůcky není moc poetická, jak už tak mívají definice ve zvyku. Přitom má tato věcička i toto slovo tolikero použití! Najdeme ji už u Homéra, víceméně v rovině symbolické. Právě pro tu symboliku otevírání prostorů, možností i srdcí má klíč v názvu bezpočet bohulibých organizací. A protože slovo klíč původně označovalo pramen, zdroj, existují klíče k určování rostlin, minerálů… Dále klíčem můžeme uvést do chodu důležité stroje i plechová autíčka, zobající kovové slípky, na klíček jsou také maličké baletky z umělé hmoty.

 

Pokud jde o jiný způsob otevírání, snad jen to páčidlo na pivo a vývrtka se ještě statečně drží svých pozic. Neboť k otevírání studánek a jara by se nehodily. Na klíč si můžeme koupit dům nebo kuchyň, na klíč se dá objednat ples. V pohádce je klíček vždycky zlatý. Této cti se myslím šému nedostává. Zato Milan Kundera se nehlásí k Majitelům klíčů, ale Ludvíka Vaculíka podle Edice Klíč napadla Edice Petlice.

 

Klíč bez zámku by nebyl ničím. Však víme: jeden k druhému se musí přesně hodit. Pak teprve může být zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená. A jak je důležité trefit se správně do sedmera zámků u korunovačních klenotů! K tomuto konání je zapotřebí mít také kliku, paklíč by asi neposloužil.

 

Lidé opravdu významní dostávají klíče od bran, od měst, hned vedle slivovice, třeba. A v té souvislosti je dobré připomenout, že u zavírání a otevírání někdy hraje důležitou úlohu také obrtlík, jako volně otočný spoj. Neboť klíč - to znamená také způsob.

 

A návod k osvědčenému způsobu je v dávné písni:

 

Však jsem zamykala z ocele zámečkem

Přišel tam syneček, otevřel slovíčkem.

 

P. S.: Proč vlastně neexistuje souhvězdí Klíče?


komentářů: 7         



Komentáře (7)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
8
Stella 13.02.2017, 22:43:48
To je krásné, Starý Kocoure!
Završil jste! Usmívající se
Jako člověk teorie i praxe.

Jen dodám, že klíč je také potměšilý, neboť má očko, ale také trn.
Viz složení...

7 Nádherné téma, Stello!
Starý kocour (neregistrovaný) 13.02.2017, 21:52:33
Klíč - to je obrovská spousta stejnojmenných a přece zcela rozdílných věcí. Kriminalista khledá klíč k případu, režisér se pokouší rozklíčovat dramatikovo poselství, fantazie je klíčem k pochopení fyziky i matematiky. Hledáme občas v počítačích klíčová slova, klíč nám pošlou poštou, když si stáhneme placený program a chceme ho plně používat ale některé dražší programy musí mít hardwarový klíč zasunutý v počítači, pokud má program běžet. Data si nosím na "klíčence" - flash-memory, pak mám různé montážní klíče na matice, v detektivce zase bývá klíčový problém najít motiv vraha, používaly se kdysi i klíče telegrafní, když se vysílalo morseovkou...

Klíče k zámkům už často bývají jen kartičky s kódem a nebo jen heslo, klí, který se vyťuká na klávesnici vedle dveří. Ty nejsou moc spolehlivé - buď jsou stále stejné a i poloblb si všimne, která tlačítka jsou ohmataná více než ta jiná a pak už je jen klíčové najít posloupnost několika čísel.

Klíče k zámkům, ty kovové nebo nově i magnetické se nevyplatí ztrácet. Čím lépe (a nákladněji) jsou dveře zabezpečené, tím je dražší i jejich překonání, když je náš klíč fuč. Kopii klíče nám vyrobí Klíčová služba.

Měl jsem podobně jako Stella velký svazek klíčů - od všeho možného. Pak se v Ústavu zavedly univerzální zámky a najednou mi stačily klíče dva - pro každou budovu jeden. Klíčové ovšem bylo, aby byl v budově vrátný, který měl klíč od hlavního vchodu. Když jsem konečně přestal šéfovat, rozebral jsem svůj svazek klíčů, který mi tak trhal kapsy, že jsem ho nosil na karabince na opasku. Což bylo velmi užitečné v případě, že jsem si zabouchl dveře od režie a musel jsem se dostat dovnitř dost rychle, protože představení stále běželo. Jako klíč mi musel posloužit kapesní nožík, kterým jsem odsunul střelku zámku a dostal se dovnitř jen pár vteřin před akcí, která se bez mého přispění nedala uskutečnit a byla klíčová pro celé představení.

Když jsem si klíče rozložil po stole, tak jsem zjistil, že u většiny klíčů už vůbec netuším, od čeho jsou. Takže jsem si ty neznámé dal stranou do aktovky, kdyby náhodou. Ale nic.

Nyní mám dva malé svazky. Jeden pro pohyb ve městě a v Ústavu a druhý, kterému říkám prázdninový, kde mám jen ty klíče, kterém potřebuji pro pohyb mezi chalupou a bytem, kde je taky klíč od motorky a od sklepa, kam motorku ukládám.

A dost už, klíč je slovíčko, o kterém se dá napsat kniha. Někdy se místo slova klíč používá výraz šém nebo heslo. Ale to je vlastně to samé. Tedy - totéž.

6
xxx (neregistrovaný) 13.02.2017, 21:30:12
Klíč - Víno:

https://www.youtube.com/watch?v=m476qv7IONo

Lucifer
5
Lucifer * 13.02.2017, 19:06:02
Zámek bez klíče by nebyl ničím.

Klíč - Omnia vincit amor

https://www.youtube.com/watch?v=xj_f8Soafrc

Mrkající

Stella
3
Stella 13.02.2017, 18:56:40
Tak to má být, moji milí oba čtenáři, text inspiroval k mnohem lepším textům!
Klíč - u Lucifera způsob Mrkající (viz článek),
u Tahiti - vzpomínky. Ospalý

Dlouho jsem se bránila výměně obyčejné kliky za kulatou. No, místní hasiči si snad časem zvyknou...

2
Tahiti (neregistrovaný) 13.02.2017, 18:08:25
Moc hezké klíčové pojednání. Střello...hele napsala jsem Střello, tak to nechám, líbí se mi to.

Mám doma dva klíče na nic a za všechny prachy. Oba visí na zdi jako artefakty a jsou obalené prachem vzpomínek. Ten první, asi dvaceticentimetrový, visíval na hřebíku vedle dveří do otcovy sklepní dílny. Vedle klíče byl připínáčkem připevněný kus balicího papíru,jakoby ledabyle rychle urvaný a na něm tesařskou tužkou napsáno - Pepo, počkej, jsem hned zpátky. Hlášení pro zloděje, aby si nedělal naděje a mazal pryč. Papír byl ovšem už tak zašlý a zaprášený, že by zloděj musel být vůdcem dementů, aby na to skočil.

Druhý klíč má v sobě osud několika generací. Je krásný, žlutý, blýskavý, ušlechtilého tvaru. Mám ho teprve tři roky, ale jako by byl můj odjakživa. Je z porodnice u Apolináře v Praze. Narodila jsem se tam, narodila se tam moje dcera i moji dva vnuci. Když jsem se tam před třemi roky probírala na Jipce z narkózy, slyšela jsem se, jak volám - maminkooooo! Trapas, já, staroba, volám maminku.Ale byl to jen výsledek mých složitých osudových úvah před operací, kdy jsem si promítala svůj život, jak v těch starobylých zdech probíhal. Když jsem se po několika dnech už zase procházela po chodbách, nějaký zámečník tam měnil starý zámek vedoucí do zahrady. Vyprosila jsem si ten zlatý klíč na památku. Ahoj


Lucifer
1
Lucifer * 13.02.2017, 16:32:41
Mně se zrovna nedávno stalo tohle:

O víkendu jsem zašel do obchůdku Don Pealo, který se nachází pár desítek metrů od mého bydliště. Nechal jsem si tam natočit dva litry Rulandského šedého. Z kapsy kabátu jsem vytáhl igelitku, poněkud šustila. Dal jsem do ní PET flašku s oním vínem a odkráčel zpět. Před vchodovými dveřmi domu jsem chtěl vytáhnout ze stejné kapsy klíče. Nebyly tam. Byl jsem si jist, že jsem je měl s sebou, jelikož jsem si dobře pamatoval, že jsem zamykal dveře bytu. Propadl jsem panice a už jsem si začal představovat, jak budu muset nechat vyměnit zámek, v práci si nechat otevřít dveře do pracovny a vyžádat nový klíč atd. Když jsem se trochu vzpamatoval, napadlo mě, že jsem klíče mohl vytáhnout z kapsy spolu s igelitkou a protože šustěla (prodavačka zrovna též něčím šustěla), neslyšel jsem (ani prodavačka zřejmě ne), jak dopadly na podlahu u pultu. Během cesty z Dona Peala mi přece z kapsy nemohly vypadnout. Okamžitě jsem kmital zpět do toho obchůdku. Cestou jsem si představoval nejhorší variantu: nějaký další zákazník je spatřil a uzmul.

Když jsem vrazil dovnitř, stála u pultu nějaká starší paní. Dokmital jsem k ní a pokoušel se opět nabrat svého obvyklého laskavým humorem oplývajícího slovního projevu. Už si nepamatuju, co jsem té paní přesně říkal, ale v podstatě jsem ji nabádal, aby kousek poodstoupila, že se jí podívám pod nohy, jestli tam neleží moje klíče. Můj humorný nadhled, z něhož přes veškerou snahu jako sláma z bot vyčuhoval stresový hormon, nepadl na úrodnou půdu. Paní se tvářila znechuceně, ale aby nebyla vystavena dalšímu nátlaku, přece jenom poodstoupila. Odkryla na podlaze ležící klíče, které předtím kryla dlouhým kabátem.

Hrábl jsem po klíčích a s doznívajícím stresovým hormonem jsem vychrlil několik žertovných poznámek. Ani to paní nijak neoblažilo a zachmuřeně odkráčela se svým nákupem. Možná si myslela, že jsem to celé narafičil za účelem získat její přízeň poněkud neurvalým způsobem. Když poodstoupila, bleskově jsem se shýbl, takže ty ležící klíče vidět nemusela. V družném hovoru s prodavačkou (mladší), která mi evidentně fandila, jsem postupně dokončil svoji psychickou resuscitaci.

Úžasný

«     1     »