Neviditelný čert

Už dva měsíce mi leží na stolku v předsíni svazek cizích klíčů. Našla jsem je ve vestibulu, vyvěsila jsem oznámení, ale nikdo je nepostrádá. Přemýšlím, jestli bych je uprostřed noci neměla potichoučku vyzkoušet a potom je třeba výhodně prodat… Ale vážně. Nepotřebných klíčů máme doma pomalu víc, než je v našem městečku dveří. Patří k těm věcem, které sice k ničemu nejsou, ale je škoda se s nimi rozloučit. Co kdyby.

Stella

Určitě, asi, možná, docela jistě se snad jednou dostanu k tomu, abych klíče roztřídila, porovnala a zbytečné vyhodila. Nevzal by si je zámečník, který má dílnu u lesa za sídlištěm? Sama se divím, že nevyjdu z domu bez zbytečných 15 deka kovu. To jsem si totiž dnes zvážila klíče na jediném kroužku. Beru je všude s sebou, noclehují v různých taškách, venku je několikrát kontroluji. Přitom by stačilo nosit tři opravdu potřebné! Mám dojem, že se mnou putují klíče od domu, který jsme před deseti lety prodali, i klíče ze dvou posledních pracovišť. Jiné nepřicházejí v úvahu. Jo, ještě jeden, ten zažloutlý bude od Martina, s kterým jsme se nevzali, a dobře se stalo.

Tak s sebou vlastně nosím kus minulosti, dnes už spíš tajemství, protože netuším, které jsou které. Ale co kdyby mi jednoho dne náhle chyběly? Ba i v nemocnici (žlučník) jsem v bílém nočním stolku přechovávala celý svazek. Třeba takhle někdy k večeru dostanu chuť opustit špitál a pak si ráda zaběhnu ty dva kilometry do mé milé kanceláře. Člověk nikdy neví.

Malá věc, která velké věci otevírá. Malým klíčem se otevíraly přetěžké dveře do mé první školy. Jednou je před odpoledním vyučováním školník zamkl. Eliška a já, mazané žákyně první třídy, jsme hbitě odcupitaly domů. Bylo zle. Výmluva, že nedosáhnu na kliku ani na zvonek, neobměkčila nikoho. Nějak jsme to zapomněly zkusit.

Možná se od té doby datuje jeden z mých strachů: že dveře nejsou vždycky přátelské a že klíče zabouchnu doma. Zatím se mi to stalo jednou, naštěstí v létě a naštěstí, když jsme ještě bydleli v přízemí. Po žebříku vypůjčeném v prodejně Ovoce zelenina jsem se prodýchala k otevřenému oknu a vsoukala jsem se do koupelny i s dítětem, které se narodilo o den později. Dnešní otevírání pomocí karet je dobrou příležitostí, jak se ztrapnit zase jinak. Jsem přesvědčena, že se mi ty dveře nakonec otevřou jen proto, že už další pokusy nemíní trpět.

Definice klíče jako technické pomůcky není moc poetická, jak už tak mívají definice ve zvyku. Přitom má tato věcička i toto slovo tolikero použití! Najdeme ji už u Homéra, víceméně v rovině symbolické. Právě pro tu symboliku otevírání prostorů, možností i srdcí má klíč v názvu bezpočet bohulibých organizací. A protože slovo klíč původně označovalo pramen, zdroj, existují klíče k určování rostlin, minerálů… Dále klíčem můžeme uvést do chodu důležité stroje i plechová autíčka, zobající kovové slípky, na klíček jsou také maličké baletky z umělé hmoty.

Pokud jde o jiný způsob otevírání, snad jen to páčidlo na pivo a vývrtka se ještě statečně drží svých pozic. Neboť k otevírání studánek a jara by se nehodily. Na klíč si můžeme koupit dům nebo kuchyň, na klíč se dá objednat ples. V pohádce je klíček vždycky zlatý. Této cti se myslím šému nedostává. Zato Milan Kundera se nehlásí k Majitelům klíčů, ale Ludvíka Vaculíka podle Edice Klíč napadla Edice Petlice.

Klíč bez zámku by nebyl ničím. Však víme: jeden k druhému se musí přesně hodit. Pak teprve může být zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená. A jak je důležité trefit se správně do sedmera zámků u korunovačních klenotů! K tomuto konání je zapotřebí mít také kliku, paklíč by asi neposloužil.

Lidé opravdu významní dostávají klíče od bran, od měst, hned vedle slivovice, třeba. A v té souvislosti je dobré připomenout, že u zavírání a otevírání někdy hraje důležitou úlohu také obrtlík, jako volně otočný spoj. Neboť klíč - to znamená také způsob.

A návod k osvědčenému způsobu je v dávné písni:

Však jsem zamykala z ocele zámečkem

Přišel tam syneček, otevřel slovíčkem.

P. S.: Proč vlastně neexistuje souhvězdí Klíče?

13.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7