Tou větou začíná tolik internetových článků! Je v ní skryta úleva, že konečně, ale také ironický povzdech: To se dalo čekat, zase nás to vyplaví. Nebo: No jistě, chtěli jsme k rybníku! Okurky chytnou plíseň a rajčata – škoda mluvit. S podzimním deštěm vezmeme zase na vědomí radiátory či kotel, a my, kteří si to můžeme dovolit, začneme se pomalu choulit do sebe v očekávání jiného „nám“: nám, nám narodil se.
Stella
Právě o to „nám“ mi dnes jde. Jak často se někteří řečníci opírají o trojnožku tohoto zájmena! O takový verpánek neobratných, leč vemlouvavých ševců, kteří nás potřebují strhnout s sebou. V průběhu příštího týdne se nám tlaková výše přesune nad Balkán. Teploty se nám zvýší. Dámy a pánové, situace se nám změnila. Ne, že někdo nezvládl organizaci akce – my všichni v tom jedeme tak nějak přece stejně, rozumíme si, že? Vichřice nám pokácela desítky stromů. Spalničky nám zasáhly celý severomoravský kraj. Elektrony se nám přesunou. (A co naděláme.) Nějak nám to nedopadlo.
Těsto nám vykynulo, říká řečník demonstrátor, přestože je před kamerou sám. Ale chce nás přitáhnout k tomu zázračnému procesu, který neunikl ani Stephenu Kingovi v jednom z jeho slavných hororů. Kvásek a kynutí – to jsou úžasné věci! A když jednou chleby nestačily vykynout... Těsto si nebude kynout jen pro mě. Pokud jde o kuchyňské tragédie, kdysi se zpívalo: Polívka mi vykypěla, co jsem smutná vytrpěla. Ach, ach, ach, spálila jsem hrách. Tenkrát to ta zlomená kuchařinka vzala na sebe!
Nadužívání přivlastňovacího náš je ještě častější a všimněte si, že obvykle zapůsobí komicky. Ty gastronomické seriály také asi někdo režíruje, ale režiséři se nám nebudou starat o nějaký náš jazyk a o nějaký střih! Takže, cituji doslova: Zamícháme kuřátkem (!) a nalijeme tam náš vývar. Nasypeme naši cibuli. Zesklovatíme. Přidáme lžíci našeho másla. Co myslíte, je to naše zesklovatění důsledkem sypání cibule? A máslo? Bez ohledu na jeho momentálně bleskově rostoucí politický potenciál zatím tedy opravdu naše! Nepůjčujme si ho.
Já se tady kdekomu posmívám, ale kdybych se víc než na slova soustředila na skutky předváděné v dobročinně vzdělávacích pořadech, bylo by u nás doma lépe. Jenže patřím k těm divákům, kteří rozebírají, jestli pán z obrazovky také používá odstín natural beige, a nahlas přemýšlím, jestli je ženatý, když se tak směje. O čem mluví, nevnímám vůbec. Kdybych věnovala pozornost tomu, jak se peče jablkový extrakoláč, nevytáhla bych v sobotu z trouby horkou rohožku. Jak jsem asi dosáhla toho, že na pohled koláč vypadal přesně jako dvířka krásně fládrované skříně? Naší skříně. Nevím. Koláč se nám prostě nevyvedl.
A nevyvedlo se nám ani to přirovnání k verpánku. Verpánek totiž může mít i čtyři nohy. A kromě toho, pleteme si ho se ševcovskou stoličkou. Rozdíl mezi nimi znali tak ještě tak onoho roku, kdy nám zabili Ferdinanda. My už jsme dál, známe zase jiné věci. Chvějeme se, aby nám nespadly akcie, aby volby naší partaje dopadly dobře. (A pro koho vlastně?) Aby hasiči zachránili kočičku uvízlou na stromě a aby celebrita Růžena Jessica Angelina po porodu nepřibrala dvacet deka. Dobře se nám polehává. Ale uniklo nám, že pec nám spadla, a kdopak nám ji postaví? Mladej to neumí.
Ten pán, který uvnitř naší televize míchal kuřátkem, skončil sugerování svého receptu výkřikem: Milujte to! To jsem dosud nepochopila, mozková kapacita nám nestačí, zapůsobilo na mě spíš jeho rezolutní zvolání vytrysklé odněkud z nitra rozbolavělé duše a s nepříčetným, temným pohledem k tomu: ROZMIXOVAT!
Milujte to! Rozmixujeme!
11.10.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 15